Dark Souls

XII.

Stáli jsme v podivném výklenku s výhledem na západ slunce, který při našem příchodu byl už u konce. Pod našimi nohami se rozprostírala hluboká propast, kaňon, který vytvarovala za staletí řeka u jeho dna. Byly vidět jen špičky stromů a červená obloha na obzoru. Na okolí pomalu padala tma, ale to mi bylo jedno.

Myšlenkami jsem byla naprosto jinde. Stále v lese. Stále u těch modrých očí a stále u toho gesta, kterým zabránil mému hrubému pádu.

Byl to Jacob Fletcher, postrach okolí, nositel přezdívky vrah, chladný a temný Fletcher. A přesto mě nenechal vyválet se v jehličí.

Vyrušil mě až hlas, už plný uvědomění a já si všimla, že červeň z oblohy nahradily hvězdy.

„Myslel jsem, že to stihneme dřív,“ promluvil a posadil se na balvan na kraji výklenku. Hleděl na obzor, na hvězdy s takovou touhou, až jsem se ho chtěla na vše zeptat. Přemohla jsem se a posadila se vedle něj dost daleko, aby mezi námi byla dostatečná mezera.

„Proč si mě sem vzal?“ promluvila jsem zpříma otázkou, která mě začala pálit na jazyku už při pohledu na to prostranství pod námi.

Pokrčil rameny a zřejmě záměrně se vyhýbal mému pohledu. „Chtěl jsem si jen popovídat.“

„Mohl sis popovídat kdekoliv jinde, ve škole, v autě, ve městě,-“ přerušil mě pohledem. Byl to pohled tak zvláštně jiný, že mě oněměl. Vyčkávala jsem, až promluví.

„Chtěla jsi vědět, co se skutečně stalo,“ začal, „bylo mi devět, nebo možná deset,-“

„Tak dávno? Proč si všichni myslí, že jsi zabil? Byl si přeci sám ještě dítě!“

Zamračil se na mě. „Nepřerušuj mě, nebo ti nic neřeknu,“ zavrčel, „jmenovala se Ellie.“ To jméno řekl s takovou bolestí, až jsem měla chuť ho obejmout a říct, že vše je v pořádku. Ale to nebylo.
„Byl jsem moc malej na to, abych si něco pamatoval, ale pamatuju se, jak jsem viděl její nehybné tělo. Spadla ze schodů, prý jí strčil táta, když na ní byl nahněvaný,“ sledoval oblohu, jako by mu právě ona dokázala dát dost odvahy. „Matka celé dny plakala, vyhýbala se mi, a já nevěděl proč. Pak jsme se přestěhovali a všechno - Ellie, tátu, minulost - nechali za sebou. Stěhovali jsme se mnohokrát, že ani já sám nevím. Přestal jsem to počítat po třetím odjezdu. Nakonec jsme se usadili tady. A matka si našla přítele.“

Stále jsem se na něj němě koukala. V hlavě mi to šrotovalo, až mě začala bolet.

Vydechl a jeho dech v chladném vzduchu připomínal páru. „Drew je tyranizátor, a ze všeho nejvíc na světě nenávidí mě. Stojím mezi ním a matkou. Chce mě zničit, cítím to.“ Podíval se na mne a hořce se usmál. „A teď to vypadá, jako bych si tady stěžoval.“ Odplivl si do trávy a mě zabolelo.

Řekl mi pravdu a vypadal tak zničeně a slabě. On, Jacob Fletcher.