Jacob mě chytil za ruku a přitáhl si mě za sebe. Cítila jsem se jako v tranzu, ačkoliv mými žilami pulzoval adrenalin.
„Co si to dovoluješ? Ty malá mrcho,“ vykřikl a chtěl se ke mně dostat. Byl to psychopat. Doslova a do písmene.
„Nech jí!“ odstrčil ho Jacob. „Nech jí ty zasranej parazite.“
„Takže mládež si usmyslela, že bude vzdorovat?“ chraplavě se zasmál. Už jsem pochopila ty zatáhlé žaluzie.
„Hochu ty bys měl být posranej strachy.“
„Víš co?“ řekl Jacob. „Vypadneme. A vezmu sebou i mámu, slyšíš? Odcházíme.“
„Chceš odejít?“ pohrdavě se zasmál. „Emily, mohla bys na chvilku?“
Chvíli na to se ve dveřích objevila drobná ženská postava. Byla bledá strachy. Nechápala jsem, proč s tímhle tyranem zůstávají. „Ano?“
„Tvůj syn se rozmohl, že chce odejít,“ udělal krok blíže k nám. „Chceš jít za svým ubohým tatíkem?“
Jacob ztuhl. A stejně tak i Emily. „Drewe!“
Drewem však třásl hněv. Neposlouchal, jen mu mlela huba. Zdálo se, že se baví, jak jsme všichni úplně mimo.
„Co pak chlapče, co sis myslel? Obviňuješ ho stále ze smrti tvé sestřičky?“ smál se. „Chudák Greg, to si nezasloužil, taková křivda od vlastního syna.“
„Co tím myslíš?“ vysoukal ze sebe Jacob. Emily zarytě mlčela. Byla ještě bledší než před tím.
Drew se pobaveně podíval na Emily. „Ty jsi mu to neřekla? Chudáčkovi malýmu?“
Zavrtěla hlavou a uhnula pohledem před Jacobem.
„Co mi neřekla?“
Drew se ušklíbl. „Tvá schizofrení matka si jednoho dne zapomněla vzít prášky. A toho jednoho dne shodila malé děvčátko ze schodů. Nebo snad ne, Emily?“
Jako by na všechny spadla tíha slov pravdy. Drew se posměšně usmíval, a pak se otočil a zamířil ke dveřím. Ale během mžiku ležel na zemi, nad ním se tyčil Jacob a sázel mu jednu ránu za druhou.
Chvíli jsem jen stála a pozorovala ho. Byla jsem přimražená na jednom místě. Za tu chvíli se toho tolik stalo...
Rány létaly, Drew nad ním neměl šanci.
Emily se vypařila. Nějakou dobu mi trvalo se vzpamatovat, pak jsem rychle vykročila k Jacobovi a odtáhla ho.
Bez slov vstal, rychlým krokem vyšel ze dveří a zmizel venku. Bez jediného slova, bez jediného pohledu. Když jsem vyběhla ven, mizel v dálce.
Neměla jsem šanci ho doběhnout.
Nevěděla jsem, co mám dělat.
Neznala jsem, co bude dál.
ČTEŠ
Dark Souls
Short StoryMěl temnou duši, ale oči modré jako šelfové moře. Nechtěl, abych znala pravdu, neboť se obával, že bych skončila jako on. Ale, co když už bylo pozdě? //Short story
