Dark Souls

XV.

Po další dva dny víkendu jsem se rodičům snažila všemožně vyhýbat. Neměla jsem s nimi chuť mluvit, zejména protože mě hledalo svědomí. Jak oni, tak já jsem nebyla zvyklá jim odmlovat. Cítila jsem se vůči nim provinilá, avšak vždy když jsem si vzpomněla, s jakým tónem mluvili i Fletcherovi, provinilost vystřídala zloba.

Co se týkalo Fletchera, byla jsem na rozpacích. Jak se na něj mám v pondělí koukat? A co on, bude to stejné? Bála jsem se odmítnutí, bála jsem se ignorace a ze všeho nejvíc jsem se bála, že by se mezi námi něco utvořilo. Pevnějšího, než doposudní přátelství.

Nechtěla jsem nad tím přemýšlet, ale má hlava jela svou. Cítila jsem, že se nejspíš zblázním, kdyby mi někdo nezaklepal na dveře.

„Ano?“ ozvala jsem se od svého pracovního stolu, nad nímž bylo obrovské okno na ulici. Dveře se otevřely a zpoza nich vykoukla důvěrně známá tvář orámovaná tmavými loknami.

„Ahoj, já,“ zarazila se Alex, „mohu dovnitř?“

Pokývala jsem, že ano a otočila se na ní celým tělem. Dveře zavřela a nervózně poťukávala do desky prádelník.

„Já, chtěla jsem se omluvit, za to že jsem na tebe byla naštvaná,“ řekla a přitom mi hleděla zpříma do očí. „Opravdu se omlouvám, nevím co mě to popadlo.“

Chvíli jsem na ni koukala a přemýšlela. Nakonec jsem se široce usmála, neboť mi nehorázně chyběla. Usmála se taky a uvolnila se. Posadila se do nohou postele, přímo naproti mě.

„Chyběla si mi,“ řekla jsem upřímně, „fakticky moc.“

„To ty mě přeci taky,“ zasmála se, „tak, ty to teď táhneš s Fletcherem za jeden provaz?“
V tváři se jí mihl stín ale hned zas zmizel za jejím úsměvem.

„Když to tak říkáš, asi jo,“ úsměv jsem jí oplatila, ale cítila jsem, že je jiný, než normální. Možná jsem to poznala z jejího výrazu v hnědých očích, nebo to byla jen má představivost.

„Ach tak,“ dál to nekomentovala, za což jsem jí byla vděčná. „Řekni mi o něm něco bližšího,“ řekla a poposedla si.

A tak jsem ji začala o všem vyprávět. Nepřišlo mi divné, proč se jen tak z čista jasná objeví a chce vědět blízké informace o nějakém klukovi.

Byla to má kamarádka a já jí stále věřila.

I přes to vše jsem byla stále moc důvěřivá, naivní a loajální. To byla ta chyba.