KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola II.

Velitel královského vojska byl menší podsaditý prošedivělý muž. Víc než vůdce armády připomínal laskavého tatínka. Měl na sobě červenou duërskou uniformu, která na prašném nádvoří úplně zářila. Muži v davu se nevědomky napřímili a ze všech sil natahovali krky, aby na velitele dobře viděli.

„Stát se rytířem je nesmírná pocta," pronesl muž na pódiu silným zvučným hlasem, který se nesl přes celé nádvoří. Stál s rukama za zády a rozhlížel se po davu tísnícím se na nádvoří. „Avšak není to jen pocta, nýbrž také nikdy nekončící dřina!" Dřina? Cameron to nevydržela a vyprskla smíchy. Pár mužů kolem na ni pohoršeně pohlédlo. Někteří se nepřátelsky zamračili. Jak u všech všudy může být procházka městem ve vysokých botách něco těžkého? O jiné náplni života rytířů totiž zatím nevěděla. Počkat! Zapomněla na královské hony, kterých se všichni ti otitulovaní potěšeně účastnili. Do bitev se většinou moc nehrnuli.

Bohužel svým výbuchem způsobila větší rozruch, než si myslela. Na nádvoří se rozprostíralo hrozivé ticho. Může mít ještě větší smůlu? Snažila se nevyčnívat a takhle to dopadlo. Ostražitě se rozhlédla kolem. Nevinně se usmála. Jako by nestačilo, že na ni zírali všichni kolem, upoutala pozornost i muže, který právě hovořil. Na Cameron, převlečenou za kluka, zkoumavě hleděl i samotný velitel armády.

Dívka se přinutila ještě k širšímu úsměvu a provinile pokrčila rameny. Doufala, že velitel bude brzy pokračovat ve své motivační řeči. Jenže on z ní nespouštěl oči a pokynul jí, aby šla za ním na dřevěné pódium. Ztěžka polkla a úsměv jí z tváře zmizel. Dav vytvořil malou uličku a jí nezbývalo nic jiného, než se vydat dopředu. Ale do háje. Je v Leaweru sotva pár hodin a už ji hrozí prozrazení. To nám to teda pěkně začíná. Pod přímým pohledem velitele si Cameron připadla neohrabaná a odhalená.

Ztěžka polkla, prohrábla si své krátké hnědé vlasy a pomalu se vydala za velitelem. Snažila se vypadat, že je docela nad věcí. Ale kolena se jí příliš třásla. Ukradenou lahev svírala tak pevně, až jí klouby na rukou zbělely. Zaslechla šepot mužů kolem, a přestože nevěděla, co říkají, její tváře nabraly červený odstín. Konečně dorazila k dřevěnému pódiu, vyběhla schůdky nahoru a stanula tváří v tvář veliteli. Cítila, jak jí po zádech stéká ledový pot a odolala nutkání otřít si čelo. Co se bude dál, jestli přijdou na to, že je dívka? Popraví ji? Prodají? Raději na to nechtěla myslet a upřela zrak na velitele. Přece nemůže jen tak poznat, že není muž!

„Vaše jméno," zavrčel podrážděně a zkoumavě si ji prohlížel. Olízla si suché rty a zhluboka se nadechla. O nic nejde. Prostě se ponoř do své role! „Cameron Naro, mistře." Snažila se, aby se jí netřásl hlas a nebylo na ní znát, jak moc se bojí. „Bylo tu něco k smíchu, pane Naro?" Přistoupil blíž, až dívku pošimral jeho dech na tváři. Sklopila pohled od jeho zlých očí. „Ne, mistře." zašeptala téměř neslyšně. „Co jste říkal?" posměšně napodobil její hlas.
„Zopakujete to, nebo vás už přešel smích? Chováte se jako malá holka!" Potom se rozhlédl po ostatních v davu a zvolal: „Být rytířem je skutečná čest a toto privilegium je nutné si nejprve zasloužit!" Muži mu doslova viseli na rtech a hltali každé jeho slovo. Nemohla uvěřit, že je tak fascinuje. Cameron otráveně protočila oči a poodstoupila na kraj pódia, kde byla víc nenápadná. Kéž by se mohla vypařit!

„První úkol, který všechny uchazeče čeká, se týká pouze fyzické síly. Zítra ráno se uskuteční první turnaje v šermu, lukostřelbě a jízdě na koni. Kdo neobstojí v tomto, nebude moci pokračovat v konkurzu na rytíře." Pár mužů se pobaveně zachechtalo při představě, že by tak lehkou zkouškou neprošli. Zatímco Cam jen naprázdno otevřela ústa a zalapala po dechu. Nikdo jí neřekl, že musí udělat nějaké zkoušky! Vlastně měla za to, že velitele stačí oslnit nějakým z nových módních trendů, které by na sebe navlékla. Možná absolvovat nějaký pohovor, kde by ho přesvědčila, proč přijmout právě ji. Omámeně sestoupila z pódia a zahleděla se do prázdna.

„Kdo uspěje ve všech třech zkouškách a povede si nejlépe, stane se královým rádcem, druhem a možná i přítelem. Jedno je jisté - jeho budoucnost bude velmi slibná." pokračoval velitel a s úsměvem přejížděl po davu. Ony jsou tři? Bude muset zvítězit ve třech zkouškách? Fyzická zkouška je jen začátek? U všech všudy, proč o tomhle nevěděla dřív? Zazněly trubky, velitel se ihned vytratil a i ostatní muži z nádvoří pomalu mizeli. Doprovázely je hlasité rozhovory, vychloubačné silácké řeči a veselý smích.
Jen Cameron zůstala jako opatřená stát kousek od pódia. Co si jenom počne?

-Edited-