KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola 23.

Počet strávených dnů na zámku: 40
Počet záchráněných dívek: 0

Už zítra večer...
Zítra odjedou...
Sice Cameron Renovi celkem nedávno řekla, že se nebojí, přes to v ní teď byla jen malá dušička. Neměla ponětí, v jaké situaci se vlastně ocitnou, až dojedou do Darkoru. Dnes se konal na počest dívek slavnostní ples v paláci. Na mysli jí vytanula smutná vzpomínka. Naposledy na plese byla jako Jasmine a to tu s ní byl ještě Daniel. Občas skoro zapomínala, jak strašně jí chybí on a jeho věčně dobrá nálada.

Ozvalo se zaklepání a přes dveře k ní dolehl tlumený hlas. "Připravena?"
"Ještě chviličku!" zavolala Cameron a urychleně si dopnula stříbrný náhrdelník na krku. Věnovala zběžný pohled zrcadlu a naposledy se prohlédla. Z vlasů jí Trista opět vykouzlila bohatý drdol a nalíčila ji tak, že její tmavé oči působily ještě výrazněji. V pase se jí narůžovělá sukně rozšiřovala a splývala jí až ke střevíčkům. Narovnala si uplé krajkové ramínko zdobené perličkami a popotáhla si trochu výš hluboký kulatý výstřih. Potom už rychlým krokem zamířila ke dveřím.

Ren s ní od toho zvláštního okamžiku v jejím pokoji, kdy Cameron řekl, že se o ni bude bát, skoro nemluvil. Začal být zase nesmírně protivný. Přesto trval na tom, že na ples půjdou spolu. Bylo pravděpodobné, že to dělal jen kvůli veřejnosti.
Jak sladce bude vypadat, když král stráví celý večer se svým rádcem? Až na to, že to nikdy nebyl rádce, ale rádkyně.

Ren znovu netrpělivě zabušil na její dveře. Zabilo by ho chvíli počkat?
"No joo! Vždyť už -" slova jí odumřela na rtech a zůstala stát s pootevřenou pusou. Král se opíral o zeď před jejím pokojem, pohrával si se zlatou korunou, jež držel v ruce a nutno podotknout, že mu to zase nesmírně slušelo. Tmavé vlasy měl pečlivě zčesané, přesto mu ofina padala do očí. Když ji uslyšel přicházet, ani nezvedl hlavu a jen zabručel:"Myslel jsem, že zešedivým, než se uráčíš přijít..."

"Promiň..." probrala se ze zasnění a stále trochu omámeně potřásla hlavou. "Už můžeme." prošla kolem něj. Koutkem oka zahlédla, jak konečně zvedl svůj zrak. Ruku s korunou právě vztahoval k hlavě, ale uprostřed pohybu se zarazil. Zůstal na ni zírat a ze rtů mu vyklouzlo tiché:"Páni..."
Dívka měla pocit, že snad přeslechla.
"Co je? Tak jdeme!" zamračila se a netrpělivě přešlápla. Už jí začínaly bolet nohy z vysokých podpatků a to na ples ještě ani nedorazila.

Král nereagoval. Upíral na Cam dlouhý pohled a očima klouzal po jejích narůžovělých šatech. Cameron se nervózně ošila a začala se kousat do spodního rtu.
"Je něco špatně? Já věděla, že si nemám brát ty šaty. To ten výstřih! Ale Trista mi je tam nachystala a já-"
Ren prudce zavrtěl hlavou, nasadil si křivě korunu a pak přistoupil blíž k ní. Tak blízko, že Cameron viděla jeho drobné pihy na nose a cítila jeho vůni. "Rozhodně nic špatně není." vydechl a jeho horký dech jí pošimral na tváři. Pak rychle odstoupil a zamračil se:"Stejně na to není už čas."

K plesovému sálu šli mlčky. Čím blíž byli, tím hlasitější byla i hudba a smích. Třeba je to naposledy, co tu procházím? Možná se už nevrátím... Přemítala Cam a při té myšlence ztěžka polkla.
Když se ocitli na vrcholku schodiště, z něhož scházel král a princ i minule, přepadla jí náhle docela jiná nervozita. Zastavili se a Cam zoufale pohlédla na Rena, jakoby u něj hledala záchranu. Weren si její nejistoty všimnul, natáhl k ní ruku a sevřel její drobnou dlaň ve své.

"Zvládla jsi horší věci než příchod na ples, Cammie." po tváři se mu rozlil jemný úsměv a Cam ho nevědomky opětovala. Bylo tak vzácné, vidět krále s úsměvem a přitom mu tak slušel... Sotva si uvědomovala, co dělá, když se ke králi naklonila a narovnala mu korunu. Potom její ruce sklouzly níž a spočinuly na jeho ramenou.