KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola VII.

. Hned, jak se velitel ztratil z dohledu, začala dívka radostně poskakovat kolem a přitom zběsile mávala rukama. Chovala se jako malá holka a moc dobře to věděla. Jenže to jí teď ani v nejmenším nevadilo. „Viděl jsi to? Slyšel jsi ho?" křenila se na Chrise.

„Neopakovatelné..." zamumlal Christopher trochu ponuře a zdálo se, že její radost nesdílí.

Cameron stačil okamžik, aby pochopila proč. Bál se o svůj postup. Dívka se zarazila a nakrčila nos. On pomohl jí, ona pomůže na oplátku jemu! Potom bezmyšlenkovitě vzala další šíp a rychle vystřelila na Christopherův terč. Další impulzivní čin? To tě tak obtěžuje mít štěstí, že se ho chceš hned zbavit? Ozval se trpký hlas v její hlavě. Potlačila všechny pochybnosti.

Následně přes park drze zavolala na velitele: „Hej, mistře! A co pan Lee? Jeho jste nezkontroloval, mistře?" Věděla, že si koleduje o pořádný malér, ale svým postupem si byla téměř jistá. Možná se trochu nechala unést svojí radostí z úspěchu. Raději si nepřipouštěla, že by mohla tak rychle ztratit nového přítele. Nic jiného jí nenapadlo a tak opět riskovala. Musela jen doufat, že si mistr nevšimne, že šíp v Chrisově terči, patří jí...

Velitel se trhaně otočil. Ve tváři brunátný vzteky pohlédl na Chrise a Cameron. „Jak se opovažujete na mne takto hulákat jako na nějakého pobudu, pane Naro!" zalapal dotčeně po dechu. V dívce hrklo. Nejspíš to vážně přehnala. Rychle proto nasadila zkroušený výraz. Čekala, co mistr řekne dál. Ten věnoval kratičký pohled Chrisově terči.

„Ovšem, že jsem ho zkontroloval. Pokračuje s vámi, pane Naro. Vždyť se podívejte na jeho střelu!" Nedokázala potlačit široký úsměv, který se dral na povrch. Takže si ničeho přece jen nevšiml... Napětí, které svíralo tvář jejího přítele, konečně spadlo. Chris se s úsměvem obrátil na Cameron: „Jsi úžasná!" Měla takovou radost, že se všechno obrací k lepšímu. Nechala se od něj obejmout, ale pak ho jemně odstrčila a se sevřeným hrdlem pronesla: „Tak pojď, čeká nás šerm."