Počet strávených dnů na zámku: 8
Počet záchráněných dívek: 0
Slunce pomalu zapadalo za hory, k nimž právě mířili a celá obloha byla krvavě zbarvená. Cameron pobídla svoji kobylku Yogobell, ve snaze dojet Rena, který byl již pěkných pár metrů před ní.
Nějak se zahleděla na ten překrásný západ slunce a Weren jí mezitím drze ujel. Copak je snad úplně slepý? Jak mohl ignorovat takovou nádheru? Je to naprostý antiromantik!
Hned po několika hodinách v sedle ji rozbolela zraněná noha, ale stěžovat si nehodlala. Vydržela na koni celý den a tak i teď jen zaťala zuby a zatlačila k sobě paty ve vysokých jezdeckých botech. Yogobell ještě zrychlila a tak krále brzy dojela.
Ren ji nejspíš slyšel přijíždět, protože zastavil Aldara. Pak se na ni obrátil s podmračeným výrazem, jako vždycky, když ho něco trápilo:"Vypadá to, že dnes přenocujeme tady..."
Tady? Dívka se zmateně rozhlédla kolem a nervózně si v sedle poposedla. Nacházeli se právě v temném lese, z něhož se ozývaly trochu děsivé zvuky. Tady spát? Ne, děkuji pěkně. Nebyla rozmazlená, ale neznámý les nedaleko hranic Wesäsu mohl skrývat plno nebezpečných věcí...
"Myslel jsem, že dojedeme do vesnice u hor a zůstaneme v hostinci. Tak to dělám vždycky, když cestuji do Wesäsu. Ale zbrzdila nás ta řeka a nějak to nevyšlo. V noci jet nemůžeme." pokračoval Weren otráveným hlasem a typicky se podrbal na zátylku.
Cameron se při vzpomínce na tu řeku neubránila ušklíbnutí. Weren jel na jistotu k mostu, přes nějž prý přejížděl pokaždé. Byla to podle něj zkratka. Jenže dojeli k široké řece a most tam tentokrát jaksi nestál. Král se dušoval, že přesně tam měl být, ale široko daleko po něm nebylo ani památky. Než našli nejbližší místo, kde by se lehce přebrodili, stratili asi tři hodiny.
"Nechápu, proč se tak blbě culíš!" zabručel Weren a střelil po ní ledovým pohledem, který Cameronin úsměv ještě prohloubil. Ren jen zavrtěl hlavou, ale dívka si všimla, že mu trochu cukají koutky. Sesedl z koně a začal se přehrabovat v sedlové brašně. Cameron ho následovala a podezřívavě ho přitom pozorovala ve snaze zjistit, co má v plánu. Potom sundal připoutanou deku a rozbalil ji na zem.
V tu chvíli Cameron zmizel úsměv a vystřídal jej vyděšený pohled. Snažila se skrýt obavy, ale roztřesený hlas ji prozradil. "NE! Tohle nepřichází v úvahu. Tady přece nemůžeme spát!" vyjekla a opět se rozhlédla. Slunce již úplně zapadlo a kolem se rozprostíral úplně černý les. Weren se hlasitě rozesmál, otočil se na ni a bodře ji plácl po zádech až klopýtla.
"Co jsi to za chlapa? Přežiješ skoro bez úhony pád z útesu do ledové vody a bojíš se spát pod širákem?" Možná to bude tím, že nejsem chlap... odsekla mu v duchu. Ve skutečnosti se jen usmála přes zaťaté zuby, uvázala Yogobell a popadla svoji deku. Neukazuj mu svoji slabost!
Dopadla na kolena kousek od svého koně a začala přikrývku rozbalovat. Ren se zastavil kousek před ní a jednoduše oznámil:"Jdu pro dřevo na oheň. K jídlu teď asi nic už neseženeš, tak nám připrav místo na spaní."
Páni! Ty jeho věčné příkazy! Ale musela uznat, že aspoň neposlal do tmavého lesa ji. Stejně na ni náhlá samota dolehla a Cameron si promnula paže, aby se zbavila husí kůže. Čeho by se měla bát? Pohled jí sklouzl na kord visící na boku sedla. Výcvik přece má. Dokáže se ubránit a přepere kde koho... Teda pokud ji dotyčný nezalehne jako opilý Keiro. To se potom těžko té tunové tíhy zbavuje.
Při té vzpomínce se uchichtla. Hned na to si povzdechla a potřásla hlavou. Potom se dala do přípravy na spaní. Přišlo jí neuvěřitelné, že jsou to jen dva dny od toho, kdy objevila seznam dívek. Dnešek ubíhal překvapivě rychle a stejně tak i ostatní dny. Ale přitom to bylo teprve včera, kdy zjistila o Danielově smrti. Pořád nedokázala ten fakt, že je asi mrtvý, přijmout. Přece...
Z myšlenek jí vytrhlo zapraskání větví za zády. Nejistě do tmy zavolala:"Rene? Jsi to ty?" Jestli sem půjde někdo cizí tak... Popadla nejbližší větev a znovu houkla k lesu:" Werene? To není vtipný... odpověz!"
Kroky se stále přibližovaly. Cameron těžce polkla a snažila se prohlédnout tu zatracenou tmu. Zahlédla stín a k uším ji dolehl něčí hlasitý dech. Zničehonic se něco vyřítilo ze tmy a tvrdě ji povalilo na chladnou zem. No bezva! Blesklo jí ještě hlavou. Přesně tohle je ta pitomá poloha... Jak se jen zachrání?
Ahojky!
Tak co? Je Cameron v nebezpečí? A jak přežije tu výpravu s Werenem bez toho, aby se prozradila?
Chudák holku nám tu pořád někdo povaluje na zem😂...
Bratr do mě ryl tak dlouho, až jsem ho poslechla a napsala víc popisnou část. No není kam spěchat, ne? Vždyť máme ještě 17. kapitol 😂...
Aby vám neutekla žádná nová část ani moje ostatní příběhy, doporučuji kliknout na tlačítko "SLEDOVAT" 😂
Hej prostě... jsem chvilku pryč a když se vrátím, zjistím, že je Cameronino dobrodružství #2 !!! ❤
ZBOŽŇUJU VÁS!
Tak hlasujte, komentujte a přežívejte!
warca
ČTEŠ
KRÁLOVA PODVODNICE
Fantasy~Edituji~ Lidem v duërské království se nevede zrovna nejlépe... *** Každé království s krutým králem potřebuje někoho statečného. Přesněji řečeno osobu, která by dokázala krále oklamat, ba dokonce sesadit, a zároveň by vyřešila všechny záhady. Proč...
