KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola 12.

Kdybyste to nevěděli, tak 12 je moje oblíbený číslo ❤!

Počet strávených dnů na zámku: 7
Počet záchráněných dívek: 0

Cameron se oběd zdál až příliš tichý. Jediným zvukem bylo cinkání nožů, které doplňovala zdvořilá konverzace správce pokladny s nějakým úředníkem. A pak také hádka Avryl a Ariany, jež řešily, který vonný olejíček je lepší. Levandule nebo růže? Cameron by hlasovala pro levanduli, kdyby mohla být zas na chvíli dívkou.

Místo toho seděla po pravici zamlklého krále a zamyšleně rejpala v jídle. Jídlo. Vůbec neměla hlad. Vzpomněla si, jak kdysi v hospodě s Danielem a dvojčaty řekla, že na zámek chce jen kvůli jídlu. Je to tak dávno. A Daniel? Je navždy pryč. Začala rychle mrkat, aby potlačila příval slz. Keiro naproti ní to zpozoroval a věnoval jí lítostivý úsměv.

"Ehm..." odkašlala si Cameron a aby přestala myslet na Daniela, obrátila se k dívce po své pravici. "Takže, co jsi nám chtěla říct?" oslovila ji. Neuvěřitelné, jak moc byla Nelly Danielovi podobná. Měla stejně modré oči i barvu světlých vlasů. Když se pousmála vytvořily se jí kolem oči malé roztomilé vějířky.

Dívka si poposedla a nervózně těkala očima. "Ty jsi Cameron?" obrátila se na ni a věnovala jí zkoumavý pohled. "Daniel říkal, abych tě našla. Víš, stačil mi toho o tobě spoustu říct. Chvíli jsme spolu utíkali, než si stráže v táboře všimli, že jsme pryč. Pak mě poslal na před a já jen viděla, jak..." dívka se zajíkla a složila hlavu do dlaní. Cameron ji povzbudivě stiskla rameno. Co ji Daniel napovídal? Určitě prozradil, že jsem dívka...

"Co víš o tom táboře?" promluvil Ren a Cameron překvapil jeho přívětivý tón. Weren si všiml Cameronina pohledu a tazávě pozdvihl obočí. Pak dívka raději uhnula pohledem a zaměřila se na Nelly.

"Moc ne. Nemluvili ani o žádném dalším-"
"-což neznamená, že neexistuje." zamumlala Cameron potichu.

"Co ještě?" Keiro, sedící naproti Cameron, se nahnul blíž, aby lépe slyšel Nellyino vyprávění.
"Já - já nevím..." zakoktala se Nelly a zmateně pohlédla na Cameron, jakoby u ní hledala pomoc.

Pak se jí rozjasnila tvář a vrásky na čele zmizely. "Říkali, že brzy budou mít už dostatek lidí. Ale nevím na co." povzdechla si a pak pokračovala:"Ale mám pocit, že se zmiňovali o stavbě lodí a pak taky pořád mluvili o tom ostrově na severovýchodu. Jak se jen jmenoval...T-"

Cameron vydechla. Ani si neuvědomila, že celou dobu zadržovala dech:" Tildeland."
"Co je na tom ostrovu tak úžasného?" zabručel Keiro otráveně. Potom se všichni tři podívali na krále, jelikož ani jeden z nich neznal odpověď.

Weren s pohledem do prázdna nepřítomně odpověděl:" Ani já to nevím... Je to pořád dokola." Cameron se zamračila. Něco na něm musí být výjimečného...

Pak se král narovnal a oči se mu rozšířily:"Ale vím, kdo nám to poví!"
"Co tím myslíš?" přimhouřila oči dívka. Král neodpověděl a bezeslova vstal. Všichni u stolu ho napodobili. A pak se Ren otočil k odchodu. To snad nemyslí vážně! Odejde bez odpovědí?

Cameron k němu rychle přiběhla a položila mu ruku na loket, aby ho zarazila. "Rene! Na co jsi přišel!" naléhala.

"Jdi se zbalit, pojedeš se mnou." Ty jeho strohé rozkazy ji vytáčely...
"Agrr... proč mi to prostě neřekneš! Kam?"
"Co nejdřív vyzpovídáme Wesäsského krále Carlose."

Zdravíčko!
Doufám, že jste si užili vaši denní dávku KP (fakt to zní jako drogy 😂).
Čeká nás dobrodružná cesta do Wesäsu! Těšíte se?

Vážně je neuvěřitelný, že mě tak podporujete 😊! Mám hned lepší náladu, když si čtu vaše povzbudivé komentáře ❤...

Tak i nadále hlasujte, komentujte a přežívejte!

warca