Počet strávených dnů na zámku: 6
Počet záchráněných dívek: 0
Další den byla Cameron už úplně v pořádku. Tedy pokud by se dalo její kulhání přehlédnout. Noha, do níž ji ve vodě narazil kámen, stále bolela.
Ovšem na to skoro nemyslela. Od rána ji v hlavě zněl stále dokola perfektní plán, jak najde seznam usnesených dívek. Potřebovala se jen dostat do královy pracovny, kde musí co nejrychleji najít papír podobný soupisu jmen a pak zase zmizet. Jak dokonale promyšlené, no ne?
Myšlenka na to, že konečně udělá něco pro svůj cíl, ji nabíjela novou energií. Občas zapomínala pravý důvod toho, proč je vlastně na zámku. Žila teď úplně nový život, a i přesto, že byl falešný, oblíbila si ho. Věděla, že jakmile dívky zachrání a zarazí krále, bude se muset vrátit domů. Ke svému starému, bezpečnému a nudnému životu v zapadlé vesničce. Při té představě se otřásla.
Kulhala chodbou a cestou se nenápadně rozhlížela po pracovně Rena. U velkého sálu se zarazila.
"Ale copak? Co je to tu za těmi dveře?" zamumlala se spokojeným úsměvem. Vedle velkých zdobených dveří od sálu se nacházely ještě jedny podobné. Byly o dost menší a nenápadnější. Ve chvíli, kdy se chystala stisknout kliku, si ovšem někdo za Cameron významně odkašlal a ozval se známý hluboký hlas:"Hledáš mě?"
Cameron se rychle otočila. Srdce jí na chvíli přestalo bušit, ale vyloudila ze sebe co nejupřímnější úsměv a lhostejně pokrčila rameny.
"Vlastně mě jen napadlo, jestli už dorazil Lucas." Mohl by jí pomoc ukrást ten seznam. Pokud teda nějaký existuje. I když jinou možnost si Cameron nepřipouštěla.
"Camerone, musím tě zklamat. Ale předpokládám, že je to tak lepší. Rytíř, přezdívaný Železná pěst, mi sdělil, že Lucas není nejdůvěryhodnější adept na funkci pážete. Včera večer proto dorazil pan Freguss. Jsem si jist, že bude skvělým pomocníkem." Weren nevzrušeně dokončil svůj dlouhý proslov a obrátil se k odchodu.
Freguss a její páže? Eh! Nikdy! Ne! To se přece nesmí stát!
"Rene! A co pan Bëhorn. S Danielem jsme si rozuměli při zkouškách... Jistě bychom spolu vycházeli i nadále." rozhodila rozčarováně rukama a v očích jí vysvitl plamínek naděje. Ten ovšem král brzy uhasil.
"Ano... Keiro se Daniela pokoušel na to místo mermomocí dosadit. Nechápu proč se o to můj bratr vůbec zajímá. Ale žel bohu... Daniel zmizel. Prý někam za draky." Král se uchechtl. Cameronino zoufalství nejspíš nevycítil. Kývl na dívku a začal se vzdalovat.
"A to se ani nezeptáš, jak se mi daří po včerejší nehodě?" zavolala ještě na odcházejícího Werena a slyšela ve svém hlase náznak pláče. Ren se ani neotočil, ale i na tu vzdálenost věděla, že se ušklíbl.
"Ne, Camerone, protože mě to nezajímá."
Dívka cítila, jak jí v očích palí slzy. Nemůže trávit čas s Fregussem! Nesnáší ji. On je takový... Agrrrr! Začala rozzuřeně pochodovat po chodbě a v hlavě jí to šrotovalo. On nesmí být Cameronin páže. Bude jí pořád za zadkem a tak nebude moc ukrást ten list. Jedině... když to udělá hned!
Zarazila se, rukávem si setřela mokré cestičky od slz a po tváři se jí pomalu rozšířil úsměv. Pak jí pohled skluzl na tajemné dveře, vzala za kliku a s očekáváním je otevřela...
Čauky lidičky!
Víte, co je nejhorší? Že mě příběh napadá jen večer a přes den se stresuju tím, že jsem se zasekla.
Takže se omlouvám, pokud nebudou kapitoly. Snažím se psát každý den a každý den nějakou vydat. Ale ne vždycky to vyjde a zvlášť teď, když se rozjíždí na plno škola...
Tuhle kapitolu bych ráda věnovala své kamarádce, kterou teď bohužel nějakou dobu neuvidím...
Doufám, že si přečte můj příběh až sem. Eliz_Infinity ❤
Bude se mi stýskat.
KOUKEJ SE MI VRÁTIT CO NEJDŘÍV!
A vy všichni ostatní? Jste zkrátka skvělá motivace...
Hlasujte, komentujte a přežívejte!
Vaše warca
ČTEŠ
KRÁLOVA PODVODNICE
Fantasy~Edituji~ Lidem v duërské království se nevede zrovna nejlépe... *** Každé království s krutým králem potřebuje někoho statečného. Přesněji řečeno osobu, která by dokázala krále oklamat, ba dokonce sesadit, a zároveň by vyřešila všechny záhady. Proč...
