EPILOG

4K 270 77
                                    

Epilog

K jeho tělu se jako zloděj vkradl vlezlý, kousavý chlad. Pomalu začínalo svítat. Venku hlasitě zpívali ptáci a právě jejich hlasy ho probudily. Otevřel oči a rozhlédl se po místnosti. Působil zmateně. Zdálo se, že prostředí kolem sebe ani nepoznává. Malým oknem se do místnosti draly první sluneční paprsky. V krbu pomalu dohasínal oheň, což bylo pravděpodobně příčinou chladu, který ho sžíral na pokožce.

Odhodil tenkou deku a ztěžka se zvedl z postele. Bosá chodidla se opatrně dotkla ledové kamenné podlahy. Váhavě přešel ke krbu. Co se mu to jenom zdálo? Uhlíky v ohništi byly stále žhavé. Líně z nich stoupal šedivý štiplavý kouř a odvážně si razil cestu místností. Bezduše se zadíval na ten nepatrný mlhavý závoj.

Z jeskyně se vyvalil oblak kouře. Zamrazilo ho v zádech. Na rukou mu vyskákala husí kůži. Cítil, že ho něco táhne dovnitř. Věděl, že ho nečeká nic dobrého.
Proč je tu propána taková zima? Klekl si na zem ke krbu a přiložil pár třísek. Pak do ohniště ze všech sil foukl. Popel se rozletěl na všechny strany. Rozkašlal se.

Šedivý hustý dým byl všude kolem něj. Dusil ho a pálil v hrudi. Promnul si uslzené oči a vzhlédl. V tu chvíli to spatřil. Obrovského spícího tvora, jemuž z chvějících se nozder při každém výdechu vyletěl kouř.

Při vzpomínce na ten sen se mu opět divoce rozbušilo srdce. Zvedl se a roztržitě přešel k velkému špinavému zrcadlu u stěny. Dnes jeho obličej vypadal obzvlášť strhaně. Velké černé kruhy pod tmavýma očima, popraskané rty, vyhublé propadlé tváře... To všechno kvůli té děsivé noční můře, jež se noc co noc opakovala. Sen se zdál být tak skutečný.

Drak musel vycítit jeho přítomnost, prudce otevřel oči. Velké zelenohnědé oči.

Randon ty oči poznával. Byly známé. Tak bolestně povědomé...
Ty oči patřily Elle.

KRÁLOVA PODVODNICEKde žijí příběhy. Začni objevovat