Počet popravených dívek: 54
Počet prodaných dívek: 13
Počet uvězněných dívek na hradu: 3
Počet nezvěstných dívek: 35
"Co... Cože?" Daniel teď vypadal hodně zmateně a nechápavě. Pusu měl otevřenou do kulatého O a nevěřícně kroutil hlavou. Rukou se drbal ve vlasech.
"Já ti to vysvětlím! Jenže teď nemáme čas!" Cameron rukama divoce šermovala ve vzduchu a snažila se ho popohnat. Co nejdřív odsud zmizet.
Danielův rozčilený hlas se nesl místností:"No, na tohle by sis chvíli najít mohla!"
"Prosím, Daniely! Nekřič tolik, nebo nás chytí. Všechno to bude dávat smysl, neboj. Ale někde tam nahoře je moje sestra Emma a tvoje sestřička Nelly... Musíme je zachránit." Z Cameron zoufalství doslova čišelo.
Co když jí neuvěří a nahlásí?
"Jenže jak ti můžu důvěřovat? Když jsi mi celou dobu lhala, Jasmine, Camerone, nebo kdo vlastně jsi!"
"Daniely, prosím! Teď je to jedno. Jen zachráníme ty dívky." naléhala Cameron. Zvenku se ozvaly těžké kroky a Cameron sebou trhla. I Daniel vyděšeně zvedl hlavu.
"Dobře... ale pak už tě nikdy nechci vidět." Jeho tvrdý tón Cameron úplně ochromil. Potlačila slzy a přikývla.
Ve chvíli, kdy se otevřely dveře do skladu u stáji, byli už oba na zámecké chodbě.
"No páni!" zalapala po dechu dívka. Na stěnách viseli zapálené louče a osvěcovaly překrásné tapiserie, bohatě zdobené komody s porcelánem a úchvatné obrazy od známých malířů.
"To teda. Na tohle bych si zvyknout mohl." Daniel se také obdivně rozhlížel kolem.
"Tohle je teda něco. Až se stanu královým rádcem, budu to mít každý den před očima..." uvažovala Cameron.
V tu chvíli se Daniel zamračil a ostražitě se začal otáčet.
"Co se děje?" zašeptala Cameron s obavy.
"Někdo jde, ale nevím odkud. Nese se to ze všech stran..."
Ale do háje...
"Nebude to třeba ze schodiště?" Dívka ukázala na točité schody vedoucí nahoru.
"Pravděpodobně. Musíme se rychle schovat." Cameron si zkousla spodní ret a pak se zhluboka nadechla. V hlavě jí to šrotovalo.
"Támhle!" Popadla Daniela za ruku a vedla ho ke dveřím u schodiště.
"To není nejlepší nápad. Jestli se tolik těšíš na smrt, jsou i jiné způsoby..."
Pak oba vklouzly do miniaturní místnůsky a Cameron zacvakla dveře. Byli na sebe natlačení v naprosté tmě. Byl slyšet jen jejich dech. Zdálky se nesly hlasy a stále se přibližovaly.
"... král to tak chtěl, tak to předělej!" doleh k nim úsečný ženský hlas přes dveře.
Mnohem jemnější a nejistější mu odpovídal: "Ale madam, už to bude po páté a tím se látka ničí. Jestli to ještě jednou přešiji, zajisté se někde protrhne."
"Jestli se protrhne, tak pak ze svých úspor koupíš novou. Rozumíš, ty sprostá neužitečná..."
Hlasy utichly někde na druhém konci chodby a Cameron si náhle uvědomila, že je zavřená v pidi místnosti.
Ano, byla dočista namáčknutá na Daniela. Dotýkala-se-Daniela.
"Nemůžu dýchat." zašeptala téměř neslyšně.
"Vzduchu je tu dost..." opáčil nevrle.
"Už můžeme vylézt?"
"Raději ještě chvíli počkáme."
"Kam zmizela ta klika?" Cameron rukama přejížděla po stěnách, ale nemohla ji najít. Pak ucítila něco hebkého a... chlupatého?
"To je moje hlava!" zavrčel Daniel.
"Promiň." Ráda by se stáhla někam dál, ale nešlo to.
"Nechtěla jsem ti lhát..." začala ve stejnou chvíli, kdy řekl:" Víš, tušil jsem to..."
"Ehm... tak ty první." pobídla ho nesměle.
"Já jsem od první chvíle tušil, že jsi tak trochu jiný rytíř. Byl jsi tak zženštělý a bylo to fakt divný. Ale jinak jsem tě měl vážně rád. A tohle? Věděl jsem, že s tebou je něco v nepořádku. Každý si toho musel všimnout. Ale že jsi ve skutečnosti dívka? To by si nikdo nepomyslel."
"Eh... díky?"
Daniel se zasmál a Cameron se konečně trochu uvolnila.
"Nechci o tebe přijít." zašeptal téměř neslyšně, až měla Cameron pocit, že se jí to snad jen zdálo.
A pak ucítila, jak se jeho rty dotkly těch jejích. Na chvíli překvapeně ztuhla, ale hned na to mu rukou zajela do vlasů a přitiskla se k němu blíž. Líbala ho zoufale a tak, jako by neměla nikdy přestat. A on jí to oplácel. Kolena se jí podlamovala, ale Danielovy ruce ji pevně držely kolem pasu.
Přece jen byli zavření v malé místnosti a jejich sestry někde nejspíš trpěly nebo umíraly. Vždyť vůbec neměli nic jiného na práci...
"Daniely..." nadechla se a maličko se odtáhla. Ale on to bral jako pobídnutí a opět spojil jejich rty. Měla nutkání tomu úplně propadnout a na všechno zapomenout... Ne!
Cameron ho znovu odstrčila a důrazně řekla:"Daniely! Musíme přestat! Emma, Nelly..."
V té tmě neviděla, jak se tvářil, ale znělo to, že zrovna radostí neskákal.
"Máš pravdu. Omlouvám se."
Co se to právě stalo? Nikdy o něm nepřemýšlela tímto způsobem! Budou ještě přátelé? Jak se na sebe mohli takhle vrhnout...
Mezitím Daniel zázračně našel kliku a otevřel. Cameron oslepilo světlo a když znovu něco uviděla, byl její doprovod pryč...
Tak jste se dočkali pokračování!
Tahle kapitola má skoro o 200 slov více než obvykle 😊!
Opravdu děkuju za hlasy!
Krásné prázdniny všem
warca
ČTEŠ
KRÁLOVA PODVODNICE
Fantasy~Edituji~ Lidem v duërské království se nevede zrovna nejlépe... *** Každé království s krutým králem potřebuje někoho statečného. Přesněji řečeno osobu, která by dokázala krále oklamat, ba dokonce sesadit, a zároveň by vyřešila všechny záhady. Proč...
