Počet strávených dnů na zámku: 8
Počet záchráněných dívek: 0
Někdo ji právě napadl! To bylo jediné, na co Cameron dokázala myslet. Všechno se to stalo tak rychle. Nenapadlo ji nic lepšího, než křikem přivolat Rena, snad nebude daleko... Už se nadechovala, když tu se ten agresor začal otřásat. Cítila, jak mu jeho hluboký hlas vibruje v hrudi. On se směje?
"Werene Sebastiane II.!" zavrčela vztekle a odkulila ho stranou. "Ty jsi tak neskutečný idiot!" Zuřila. Tak strašně ji vyděsil! A ještě měl tu drzost se smát. Copak smát! On se stále v záchvatu smíchu válel po zemi. Vztekle si oprášila kalhoty na zadku a pak naštvaně oddusala k Yogobell, aby jí sundala na noc sedlo.
"Jak jsi urozený, tak i blbý!" bručela uraženě s odvracenou tváří od něj. "Kdyby ses viděl, Camerone!" zalapal Ren po dechu mezi výbuchy smíchu. Vypadalo to, že mu její urážka byla úplně jedno. "Tvářil ses jako nějaká malá holka! Dočista bledý strachy..."
"Není to vtipný!" zavrčela a s pláštěm v ruce rázně přešla k provizornímu lůžku z dek. Ren se mezitím snažil rozdělat oheň a přitom se marně bránil cukajícím koutkům.
"A ten klacík v ruce... Vážně sis myslel, že by to pomohlo?" začal se chechtat nanovo. Cameron po něm loupla vražedným pohledem, ale nezdálo se, že by si ho vůbec všiml. Uvědomila si, že od toho, co vyjeli, se z Werena stal úplně jiný člověk. Až na svou panovačnost krále ani zdaleka nepřipomínal.
Zachumlala se do svého pláště a lehla si na deky. Dávala přitom pozor, aby Renovi zůstalo ještě dost místa. Cameron ho nepoznávala. Třeba teď konečně rozdělal oheň a s nadšeným úsměvem malého dítěte se na ni otočil. Když se ocitl pryč z paláce, najednou nebyl tak přísný, strohý...
V očích se mu vesele zablýsklo a věnoval jí rošťácký úsměv, který dívce připomněl jeho bratra. "Ale Camerone... neber si to tak. Já jsem-"
"-Jsi opravdu hloupě dětinský." zahuhlala a otočila se na druhý bok.
Najednou se dostavila únava a v teple plápolajícího ohně se jí začala klížit víčka. Cítila, jak si k ní Weren lehl a pak uslyšela, jak broukl do ticha:"Brou noc, Came." Byla si jistá, že už musí spát, když skoro neslyšně dodal:"Jsem rád, že jsi tu se mnou..."
***
Cameron probudil nějaký přitroublý datel, který od brzkého rána neustále kloval do stromu nad ní. Rozespalá se chtěla překulit na druhý bok, ale něco jí v tom bránilo. Cítila, jak ji na pase leží a hřeje něco těžkého. Ospalost byla ta tam. Prudce otevřela oči a s trhnutím se překulila na záda.
Na jejím břiše spočívala Renova ruka. Objímala ji kolem pasu, jako by tam patřila. Při Cameronině pohybu se král neprobudil, jen něco zamumlal ze spaní a přitáhl si ji blíž.
Tohle nemůže myslet vážně! Bylo vidět, že i ve spánku dokázal rozeznat pravou Cameron. Pochybovala, že by se tak tulil k nějakému mladíkovi...
Divila se jen, že mu to zatím nedošlo i v bdělém stavu.
Nemůže se jí dál dotýkat! Jestli se probudí, pozná, že je holka... A nemilosrdně ji vyhodí. Možná i potrestá? Ne možná, určitě by ji potrestal!
O králi se dozvěděla hodně věcí, ale důležitý byl fakt, že nesnesl lži a podvody. Nikdy nesmí zjistit, že ho Cameron celou dobu obelhávala...
Musela zkrátka pokračovat ve své téměř dokonalé přetvářce, jak nejlépe uměla.
Opatrně vyklouzla z jeho sevření, vyskočila na nohy a pak frustrovaně vydechla. Stačil jí jediný pohled na poklidný výraz v Renově pohledné tváři a věděla, že nebude lehké od něj odejít.
Ahojte!
Třeba nebude muset odcházet, že jo 😂...
Já asi umřu radostí! KP je 1.
Chápete to? Můj příběh je díky vám PRVNÍ!
A taky mě moc potěšil fakt, že od minule mě spousta z vás opravdu začala sledovat ❤
Tak jo... dost řečí. Musím se jít učit!
Krásné nedělní odpoledne! (Taky ho tak nesnášíte?)
A nezapomeňte hlasovat, komentovat a přežívat!
warca
ČTEŠ
KRÁLOVA PODVODNICE
Fantasy~Edituji~ Lidem v duërské království se nevede zrovna nejlépe... *** Každé království s krutým králem potřebuje někoho statečného. Přesněji řečeno osobu, která by dokázala krále oklamat, ba dokonce sesadit, a zároveň by vyřešila všechny záhady. Proč...
