KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola XXVI.

Počet popravených dívek: 54
Počet prodaných dívek: 13
Počet uvězněných dívek na hradu: 3
Počet nezvěstných dívek: 35

Cameron stále lapala po dechu. Ruce i nohy měla jako led. Hrdlo úplně sevřené a slzy na krajičku. Na hrudi ji dusil strach, nejistota a strašná úzkost. Lísteček stále svírala v ruce. Po tom, co si ho přečetla, vyrazila do druhého hostince, kde spala.

Před očima stále viděla ta slova:

NÁŠ KRÁL WEREN SEBASTIAN II. MÁ VAŠI SESTRU EMMU! JE VĚZNĚNA NA JEHO ZÁMKU. ČASU NENÍ NAZBYT.
ANONYM

Co si jenom počne? Musí ji zachránit, to je jasné. Ale jak? Co s ní provede a co s ní právě provádí? Je ještě naživu?

Určitě se Emma na Cameron velmi zdobí, že ji neuchránila. A kdo psal ten vzkaz?

Cameron s očima vytřeštěnýma hleděla do stropu a neustále se převalovala. Říká se: ráno moudřejší večera. Ale kdo to má vydržet?

Asi po hodině se zase oblékla a pod rouškou tmy vyrazila k zámku.
Co když přijde poslední zkouška zrovna když bude pryč?
Ale co na tom sejde, když je její sestra stejně v nebezpečí? Jaký smysl měla ta přetvářka, když Emmu stejně zajali?

U zámku se zarazila. Co teď? Jak se dostane dovnitř? Tenkrát, když byl asi před dvěmi dny ples, šla přes kuchyň. To by teď v noci asi moc neprošlo.

Zamířila tedy ke stájím, kde přecházela stráž. Počkala až trochu poodejdou a vklouzla dovnitř. Srdce jí splašeně bušilo v hrudi, až se bála, že snad vyletí ven.

Ale... No páni! Když spatřila stáje, oči jí šly kolem. Stovka dokonalých stání táhnoucích se kamsi do dálky s těmi nejlepšími koňmi. Na chvíli zapomněla i na sestru. To bylo jiné, než stáje, které navštívila při dostihové zkoušce. Všechno tak udržované a tip ťop.

Pak jeden z koní blízko ní zařehtal a Cameron se s trhnutím probudila ze svého zasnění. Měla chuť si nafackovat. Sestra někde trpí a ona si tu v klidu obdivuje stáje!

Nejistě se rozešla přes dlouho chodbu k dveřím vedoucím pravděpodobně do zámku. Všude ticho. Bylo slyšet jen občasné odfrknutí koní.

A pak někde za ní zapraskal štěrk jako pod podrážkou boty. A do háje!
Neodvažovala se ohlédnout. Na rukou jí vyskákala husí kůže. Přidala do kroku, ale stále cítila, že jí je někdo v patách. Konečně se přiblížila ke dveřím, které ji dělily od zámku. Posledními dlouhými kroky překonala zbývající vzdálenost, prudce otevřela dveře a rychle vklouzla dovnitř.

Ocitla se v malé tmavé místnosti se sedly, uzdami a ostatním vybavením. Dveře se za ní se skřípěním zavíraly, ale v poslední chvíli je někdo zastavil nohou. Cameron rychle skočila za nejbližší balík sena a neodvažovala se skoro ani dýchat.

Do místnosti vstoupil vysoký muž a opatrnými kroky místnost přešel. Cameron se obávala, že jistě musí slyšet hlasité rány jejího srdce.

Buch buch... buch buch... buch buch...
Nic jiného nevnímala. Soustředila se jen na svůj dech a rytmické údery. A pak také na jehličky slámy, které se jí zarývaly do zad a dráždily ji v nose. Snažila se ze všech sil nekýchat a mnula si svědivý nos.

Muž mezitím přešel místnost. Nejspíš hledal dveře odsud. A pak se to stalo. Byl k ní otočený zády a v tu chvíli Cameron nevydržela a úplně neškodně kýchla. Hepšíí!

"Na zdraví..." zamumlal muž bezděčně. Pak se ale zarazil. Jasně viděla, jak mu ztuhla záda a ostražitě se otočil. Ale do háje! Zase to všechno zkazila...

Dneska již druhá kapitola.
Nemohla jsem vás tolik napínat!
Hlasujte, komentujte... vážím si toho!

Díky aneyka222 za malý nápad 😙...
(Při čekání na další kapitolu můžete mrknout na její nápaditý příběh!
Nebo na můj nový nápad:
OUR WORLD)

Jede někdo na UNITED?

Vaše warca❤