KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola 22.

Počet strávených dnů na zámku: 22
Počet záchráněných dívek: 0

Následující ráno se Cameron probudila velmi brzy. V tenké košilce došla k oknu a rozhrnula závěsy. Oslepilo ji ranní sluníčko a dívka se natěšeně usmála. Dneska to bude velkolepý den...
Již ze zvyku si oblékla košily a kalhoty a pak se vydala na snídani. Přemýšlela, jak celý výcvik povede a co by se měly dívky naučit jako první. Mají jen tři týdny na to, stát se profesionálními bojovnicemi, přitom většina z nich nedržela v ruce nic nebezpečnějšího než kuchyňský nůž.

Měla v plánu v tichosti posnídat v malé rodinné jídelně. Všude bylo mrtvo a vypadalo to, že mimo služebnictva nikdo vzhůru není. Zrovna se chystala pustit do chutně vypadajících lívanců, když tu vstoupil do místnosti rozespalý Ren s tmavými rozcuchanymi vlasy v černé pokrčené košili. Sloužící postávající opodál mu rychle naservíroval snídani. Král si pak přisedl ke Cameron. Nemohla si nevšimnout, že i rozespalý a rozcuchaný vypadal neuvěřitelně.

"Co děláš tak brzy vzhůru?" zeptala se a uždíbla si kousek z těsta na talíři. Ren pokrčil rameny a pustil se do jídla. "Znám tě, věděl jsem, že nebudeš moc dospat." Cameron měla chuť se mu vysmát. Zná ji? Že ji prý Weren zná?
"Jak začneš výcvik?" vyzvídal král.
Cameron si prohrábla zvlněné vlasy a dál se věnovala jídlu. "Nejdřív chci vyzkoušet jejich dovednosti se zbraněmi. Jestli mají alespoň nějaké základy..."

"Pokud budou šermovat tak jako ty..." neodpustil si rýpnutí Ren a vesele se zašklebil. Cameron po něm vrhla uražený pohled a nakopla ho pod stolem.
"Šerm je zbytečnost. Budeme bojovat jako praví válečníci - s meči."

A tím také začali. Cam a Ren stáli na nádvoří na vyvýšeném pódiu a se zoufalstvím v očích sledovali dění kolem. Některé dívky meč sotva uzvedly oběma rukama. A když už ho držely, připomínalo spíš koště. Ostatní trénující znechuceně pozorovaly, co se po nich chce. Ke všemu se jim sukně pletly neustále pod nohy. Ella stála s rukama hluboko  v kapsách kousek stranou a nevzrušeně pozorovala snahu ostatních. Ke zděšení Cam se s Ellou začala přátelit Jess. To se nám to pěkně hroutí...

Byly tu ovšem i výjimky. Isidar vzala meč jednou rukou a párkrát s ním ve vzduchu švihla. Vypadalo to, že alespoň jedna z nich s ním zacházet umí.
"Neměly to být silné holky? Nevybírají se ty zvyklé na práci?" zakroutila nechápavě hlavou a podívala se na krále po její levici. Ten pokýval hlavou:"Taky jsem si myslel... Ale nevypadá to to tak."

"Dost!" Cameronin hlas se rozlehl po nádvoří a všechny dívky strnuly. "Položte ty meče. Chápu, nedržely jste je nikdy v ruce. Proto tím dneska a každý následující den budeme začínat. Je to to nejdůležitější. Časem je nejspíš nahradí pro nás praktičtější dýky, ale budeme mít aspoň základy."
"Měl jsem za to, že s tím neumíš zacházet!" poznamenal král a pozoroval ji, jak šikovně popadla meč jednou rukou a seskočila z dřevěného pódia. "Neumím jen šermovat. Nikdo tu nemluvil o boji s mečem. Táta mě to učil už od mala... Emmo, pojď sem!" zavolala na sestru, která vystoupila z řady. Ella něco zabrblala a Jess se tomu zasmála, ale Cameron se rozhodla je ignorovat.
"Ukážeme vám pár základních švihů a pak se rozdělite na skupinky. Během dopoledne se budeme věnovat tomuto."

***

Byla to tragédie. Cameron si zoufala a neměla ani chuť k jídlu. Nedotčený oběd ležel před ní. Co vlastně od prvního dne čekala? Zítra to už bude lepší... musí! Nemají času nazbyt.
"Cam?" zavolal někdo její jméno. Dívka se otočila a uviděla ve dveřích jídelny hubeného hnědovlasého kluka. "Chrisi!" vykřikla nadšeně a vyskočila od stolu, aby se s ním přivítala. On byl první, kdo zjistil, že je dívka. To on jí pomohl při zkouškách. A už to bylo dlouho, co ho viděla naposledy.