KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola 3.

Počet strávených dnů na zámku: 3
Počet záchráněných dívek: 0

Cameron nervózně přešlápla a odstrčila Amelii. Pohled do králových očí ji děsil a tak se zaměřila někam na jeho hrudník. Všechny tři uvězněné dívky se k Werenovi vrhly a začaly nadšeně štěbetat.

Král je však hrubě přerušil mávnutím ruky a přitom dál pohledem vraždil Cameron. "Takže vidím, že moje chráněnky už znáš, Camerone." pousmál se tím svým falešným úsměvem a čekal na její reakci.

Cameron sklopila hlavu a omluvým hlasem odvětila:"Zabloudil jsem, Vaše Veličenstvo. Mimochodem, vítejte zpátky doma." Trochu se pousmála a pokrčila rameny. Ten úsměv se asi moc nevydařil a muselo to vypadat spíš jako úšklebek. Jak by se taky na NĚJ mohla usmívat?

"Za chvíli všude trefíš i po slepu, neboj se. A prosím, říkej mi Werene, budeme přeci přátelé." po tváři se mu rozlil nucený úsměv. Nechápala, jak král dokázal během chvíle laskavá slova proměnit v něco, co znělo jako hrozba.

"Jistě... Werene." to jméno spíš jen procedila mezi zuby. A přátelit se s takovým netvorem? Nikdy! Král se opět falešně usmál a pak pokynul Cameron k odchodu do temné chodby.

"Nechme nyní slečny odpočívat. Již je pozdě." sejmul ze stěny louči a vydal se pryč aniž by se s nimi rozloučil. Cameron dívkám věnovala poslední pohled, pak jim pokynula a vyrazila za ním. Šli mlčky vedle sebe a to ticho bylo nepříjemné. Jak by s ním taky mohlo být něco příjemného?

"Jak bylo... ehm... na návštěvě... Werene?" nadhodila Cameron opatrně a očima probodávala špičky svých bot. Cítila králův pohled a potom jí otráveným hlasem odpověděl:" Nebyla to návštěva, ale pracovní schůzka. Wesäs je... vlastně bys to měl jako můj rádce vědět a já nevidím důvod, proč bych měl chodit kolem horké kaše. Východní království je v ohrožení. Ze severovýchodu od moře se přibližují nepřátelské jednotky Darkoru."

"Ale... to znamená válku i pro nás!" hlesla Cameron, zastavila se a zděšeně pohlédla na Werena, jenž se také zarazil.
"Přesně tak. Máme alianci s Wesäsem a tak při napadení jednoho království... bojují obě ve spojenectví proti nepříteli." na chvíli Werenovi z tváře spadla ta chladná dokonalá maska nelítostného panovníka. Cameron si všimla černých kruhů pod průzračně modrýma očima a taky unavené tváře. 

"Takže vy... ty tvrdíš, že se opravdu blíží válka s Darkorem?" ujistila se dívka tichým hlasem a upřela na něj naléhavý pohled. Doufala, že král nebude souhlasit. Že je to pouhý žert nebo nějaká... chyba.

Ale Weren jen přikývl a pokračoval dál tmavou chodbou. Cameron to nedalo, popoběhla a když ho dohonila pokračovala ve svých otázkách:"Máme dost opatřenou vojenskou sílu? A kolik jednotek od nás vlastně očekávají? Je to přesně sepsané v alianci?"

Náhle se král zastavil, otevřel nějaké dveře a pak se prudce otočil na dívku.  Rozladěně se na ni podíval a zavrčel: "Víš, Camerone, jsem po dlouhé cestě. Rád bych si odpočinul. Rádce jsi TY. Máme knihovnu, tak si poraď. Očekávám, že se mnou zítra posnídáš již plně vzdělán a obeznámen se situací. Dobrou noc!" Pak se dveře hlasitě zabouchly a Cameron zůstala na chodbě sama.

Měla chuť ho uškrtit, utopit, vyškrábat mu ty nebesky modré oči  nebo ho prostě aspoň pořádně proplesknout. Jak se jeho nálady můžou tak rychle měnit? Copak nemá žádný cit? Žádnou slušnost?

Zhluboka se nadechla. Rukou si rozčileně prohrábla vlasy, frustrovaně vydechla a pak se vydala najít knihovnu.

Ahojky!
Weren je idiot, co 😂?
#9 ve Fantasy! To je... fantazie! 😄
Děkuju moc za vote!
Chcete udělat mapu jejich království pro lepší orientaci?

warca