KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola I.

1. Den
Počet uvězněných dívek v zámku: 3
Počet nezvěstných dívek: 29

Cesta k rytířství – splněno: 5%

Žár odpoledního slunce spaloval prašné ulice přelidněného Leaweru. Na zámecké nádvoří doléhaly hlasy pouličních prodavačů pokřikujících na pocestné. Jejich jediným cílem bylo obrat každého o poslední měďák. Cameron v jednom kuse poslouchala jejich nabídky. Voňavá mýdla! To nejčerstvější ovoce! Křupavý chléb!

Dívka by ale dala cokoliv za trochu vody. Tu ji bohužel nikdo nenabízel. Beztak neměla peníze. To, co si do Leaweru přivezla, musela obětovat na ubytování v předraženém hostinci. Hrdlo měla úplně vyprahlé. Přesto, že jí nebylo zrovna do zpěvu, se musela bezděčně usmát. Dřív se na návštěvu sídelního města Duëru neodvažovala ani pomyslet. Ale teď byla tady. Věci se změnily.

Po nečekané smrti duërského krále a jeho ženy, na trůn nastoupil jejich nejstarší syn a situace v království nabrala docela jiný směr. A ne, že by tato změna byla příjemná. Měsíc po korunovaci nového krále, se začaly ztrácet první dívky. Povídalo se, že je z králových rozkazů unáší jeho rytíři. Ovšem toto tvrzení nebylo dosvědčeno. Nikdo nemohl dokázat, že by ty bláznivé povídačky byly pravdivé. Časem kdosi dokonce začal sepisovat seznam všech ztracených dívek a lidé mu bezhlavě věřili. Cameron netušila, jestli v tom má prsty král, ale rozhodně nemohla dopustit, aby se něco stalo jejím sestrám.

S povzdechem přešlápla z jedné nohy na druhou. Od dlouhého stání jí úplně zdřevěněly. Otráveně si setřela špinavým rukávem své košile pot z čela. Dnes konečně dorazila do Leaweru a právě včas. Měl začít další nábor králových rytířů. Kde ten velitel vojska vězí?

V tlačenici na zámeckém nádvoří už trčela nejméně dvě hodiny. Hlava jí třeštila od hlasitého smíchu ostatních mužů, propocená košile se jí lepila na záda a měla strašlivou žízeň. Zamžourala do sluníčka, jež je nelítostně spalovalo po celou tu dobu. Věděla, že stát se rytířem bude těžké, ale že zhyne žízní už na nádvoří, to si skutečně nepomyslela.

K tomu všemu jí pod košilí začaly svědit vlasy, které si po ostříhání špatně vyklepala. Cameron rukou zajela do svých krátkých kaštanových vlasů. Žaludek se jí sevřel lítostí, když si vzpomněla na své krásné dlouhé kadeře až po pas, jichž se musela zbavit. Nyní jí dosahovaly sotva pod uši. Vypadala jako malý kluk. Ne, hůř! Jako oškubané kuře. To je přesně to, po čem každá mladá dívka touží. Jenže ona si nemohla dovolit být sobecká. Šlo přece o bezpečí všech. Neděláš to pro sebe! Vzpomeň si na sestřičky!

S přimhouřenýma očima opět pohlédla do slunce a setřela si pot z čela. Uprostřed pohybu se ale zastavila. Zpozorovala, jak si vysoký hnědovlasý kluk vedle ní zhluboka přihnul z bandasky. Cameron naprázdno polkla. Nevšímal si jí a věnoval se jen svému pití. Na sobě měl lehkou béžovou košili a muselo mu v ní být líp, než dívce v těžké černé košili. Cam se rozladěně poškrábala na nose a dál hypnotizovala kluka s vodou. Copak jí nenabídne? Při dalším loku dívku omylem nabral loktem do ramene.

V tu chvíli pohár Cameroniny trpělivosti přetekl. Jak příhodné, když umírala žízní. Ruka jí samovolně vystřelila a zaťatá pěst dopadla dotyčnému na čelist. Vyprskl vodu a vyjeveně na ni pohlédl. Nechápavě si promnul bolavé místo a zaskočeně na ni hleděl. Cameron využila situace a vytrhla mu pití z ruky. Vypadalo to, že se kluk rozbrečí. Co za lidi se to přihlásilo? 

„Promiň," ohradil se dotčeně,„udělal jsem ti snad něco?" Díval se na ni velkýma hnědýma očima a vypadal dost zmateně. Na minutku jí zachvátil soucit, ale pak si vzpomněla, že je teď muž. Pryč je hodná Cameron. Měla žízeň. Ten kluk je její soupeř a hra začíná. Nesmí se nechat obměkčit. Přestala kluka vnímat a přitiskla si k ústům lahev.

Právě v ten moment nádvoří pohltil ostrý tón trubek. Zpozorněla a ruku s vodou opět spustila. Za zvuku fanfár na pódium vstoupil velitel armády království Duëru. Cam na svou žízeň dočista zapomněla.