KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola 18.

Počet strávených dnů na zámku: 9
Počet záchráněných dívek: 0

Cameron bloudila chodbami paláce. Slunce pomalu zapadalo a načervenalé světlo dopadalo skrz okna na chodbu. Právě procházela nějakým opuštěným křídlem, kde nebyla ani stráž. Snažila se najít něco, co by jí řeklo pravdu. Co je skryto na Tildelandu? A proč to královna tají?

Nějakým záhadným způsobem skončila ve dveřích velké místnosti laděné do hněda. To musí mít každá místnost svoji barvu? Cameron si povzdychla. Stěny byly pokryté policemi, různými vytrýnami a obrovskými regály. A všude na nich byly jen a jen knihy. Dívce se rozzářily oči, když si to uvědomila a měla pocit, že se ocitla v nebi.

Po chvíli, když se dost vynadívala, vkročila do místnosti a podél stěny pokračovala v prohlídce. Prstem přejížděla po hřbetech všech těch knih. A náhodě je vytahovala z polic, aby si přečetla jejich název. Některé z nich byly pěkně staré. Vypadalo to jako kroniky.

Přešla k protější stěně, kde byly uloženy knihy s Wesäskou tematikou. O zemi a její historii, přírodě, mýtech a dalších věcech,  které s královstvím nějak souvisely. Očima zoufale hledala jakýkoli záchytný bod, jenž by jí dal odpovědi. Postupně přejížděla pohledem jednu řadu za druhou, ale nic nebylo to pravé.

"Tady to bude," ozval se za ní hlas a divka sebou vylekaně trhla, jakoby byla přistižena při něčem špatném. Což v podstatě byla. Kolem Cameron se natáhla ruka, aby dotyčný mohl vzít knihu z police.

"Fregussy," zasmála se nuceně a otočila se na své páže. "Co tu děláš?" Snažila se ve večerním šeru zaostřit na jeho tvář.
"Mám vám být stále k dispozici a po ruce, pane." odvětil nevzrušeně a začal listovat objemnou knihou, jež vytáhl. Cameron se stále nemohla zbavit nedůvěry v něj. Měla z Fregusse divný pocit.

"Jak jsi mě našel?" zabručela a podezřívavě si ho měřila pohledem. Dnes byl laděný do modra jako zdejší vojáci. Hnědé delší vlasy měl pečlivě zčesané a vousy dokonale upravené.

Freguss aniž by vzhlédl odpověděl: "Zkrátka vím,  kde se pohybujete, pane."
Cameron to nevydržela a vypěnila. "Tak hele!" zabodla svůj ukazováček do jeho hrudi. Tím konečně získala jeho pozornost. "Ty jsi mě sledoval! Tohle je velmi neslušné a já nejsem s tvojí prací spokojen! Řeknu králi-"

"-Hledal jste toto, že?" drze ji přerušil a obrátil na ni otevřenou knihu. Napravo byla stránka hustě popsána a vedle uviděla nakreslenou mapu Tildelandu. "Jak jsi to..." začala Cameron ohromeně s pohledem upřeným na knihu v jeho ruce. "OSTROV BOHATSTVÍ" stálo nahoře tučným písmem. Nevěřícně zavrtěla hlavou. Přišla ta chvíle, kdy se dozví pravdu! Pak se zase zarazila.

"Proč to děláš?" rozhodila rukama v bezradném gestu. Tohle nebude jen tak. Určitě pak řekne králi o neschopnosti jeho rádce a sám se jím stane...

Podíval se na ni a pak si prohrábl hnědé vlasy. "Protože to je správná věc... doufám." "Myslel jsem, že mě nemáš, rád. Tenkrát jsem zaslechl tvůj rozhovor s králem v jeho pracovně a chystal ses právě dostat na moje místo!" vrhla na něj ublížený pohled. A ještě víc jí rozzuřilo, když se začal smát.

"Tenkrát jsem vás viděl, jak do královy pracovny vcházíte. On ale přišel příliš brzy, tak jsem se ho snažil zabavit. Bohužel se mi to moc nedařilo. Musel jsem ale odlákat jeho pozornost..." Cameron nemohla pochopit, co to slyší. Freguss, ten Freguss, jehož se celou dobu obávala, jí pomáhal a stál při ní. Ale teď je čas zjistit to tajemství!

Její páže si nejspíš všimlo, že se chystá do čtení knihy. "Pane, obávám se, že to nebude tak snadné..."
"Už to taky vidím."  zabručela Cameron otráveně. Text byl psán v nějaké prapodivné starověké wesäsštině. Zkrátka tomu vůbec nerozuměla. Mohl by jim ale pomoc Saello Bergeny, velitel královské armády, který z Wesäsu pocházel.

"Nebojte se, já tento jazyk ovládám." usmál se Freguss a rychle přelétl očima stránku. Cameron to ani nepřekvapovalo. Pozorovala, jak se jeho výraz mění z nechápavého, přes zamyšlený až do ohromení.

"Takže?" naléhala na něj dívka netrpelivě.
"Na Tildelandu jsou dvě jezera-"
"-Jezera? To je to tajemství?" splasklo Cameronino nadšení.
"Nechte mě domluvit! Jedno se jmenuje Auricon a druhé  Infiniteon."
"A co je na nich tak úžasného?" skočila mu opět do řeči Cameron.
"Auricon obývá zlatý rytíř Aurus. Má moc všechno, co se dotkne hladiny jezera, proměnit ve zlato..."
"Tomu říkám něco!" zašeptala. "A to druhé?"
"Infiniteon je jezero Paní nekonečna Iny. Je schopna proměnit člověka, který se z jezera napije, na nesmrtelného." Cameron oněměla. K tomu již neměla, co dodat.

Freguss pokračoval:" Jezera se nachází v srdci hory a cesta k nim je opravdu nebezpečná. Každé použití jejich moci má svoji cenu - někdo blízký jejich srdci zemře."
"To ovšem Darkor nezastaví. Jsou naprosto bezcitní..." dodala dívka.

Potom jí to docvaklo a vyděšeně vykřikla: "Vždyť oni chystají naprosto neporazitelnou armádu! Nehodlají obsadit jen Duër a Wesäs, ale  jejich plánem je plout i do dalších zemí."
Freguss souhlasně pokýval hlavou:"Přesně tak... Ani nespěchají, čím déle budou čekat a udržovat mír, tím více mužů na boj získají."
"A ženy jako otroky na práci a stavbu lodí. Proto chtějí ty silné." hlesla bezbarvě.
Pak zvedla hlavu a podívala se na Fregusse:"Musíme to ihned říct Renovi a co nejrychleji zničit Callyora a Neyassi!"

Skoro běželi, jak se snažili být tam co nejdřív. Vraceli se zpátky do modrého salonku, kde byl král naposledy. Cameron bez ťukání vpadla do místnosti. Celý salonek zářil světlem zapálených svíček a vypadal najednou mnohem víc útulněji.

"Kolikrát ti mám opakovat, že slušnost je klepat?" zabručel Weren. Uviděla ho na  modrém křesílku. Vedle seděla Mebell a upravovala si shrnuté ramínko. Cože?
Cameron kmitala pohledem mezi králem a Mabell a zalykala se zlostí. Oni se tu div nepřetrhnout, aby zjistili pravdu a on se tu mezitím válí s tou čarodějnicí?

"Měli by jsme se vrátit do Duëru, Vaše Výsosti." odvětila chladně a otočila se k odchodu. Freguss jí sledoval s lítostivým pohledem. Cameron se opřela na chodbě o zeď a pevně zavřela oči. Tohle nemůže být pravda! Jak mohl?

Věděla, že kousek od ní postával rozpačitě Freguss. Pak se opřel vedle ní.
"Camerone, chápu, že je to pro vás těžké, ale Jeho Výsost nikdy nedá přednost muži před těmi kráskami." Prudce otevřela oči a podívala se na Fregusse jakoby se zbláznil.

"Netuším, na co narážíš! Jen mě vytočil fakt, že mi dřeme a on..." Freguss se jemně usmál. " Má vás rád, pane, jen ne tak, jak by jste chtěl." Pak se otevřely dveře od salonku a vyšel Weren. Freguss se odlepil od zdi se slovy:"Jdu nám nachystat koně a najít Železňáka."

Pak zmizel ve tmě. Cameron se odvrátila od Rena. "Měli jsme vyjet dřív. Jízda za tmy je pěkně nepříjemná." zamumlala zklesle a chystala se odejít.
"Není to tak, jak si myslíš, Came." zaslechla Renův hlas a zarazila se.

Prudce se otočila a napřímila. "A jak to teda je, hmm?" odsekla a propalovala ho chladným pohledem. "Proč ti to vlastně vysvětluju? Proč se obhajuju před svým rádcem?" zasmál se nevesele Weren a zajel si rukou do tmavých vlasů. "Bylo to, abych zjistil ty informace!"

Cameron se zamračila a chtěla něco říct, ale Weren pokračoval. Tvář se mu rozjasnila poznáním a přikryl si pusu dlaní. "Né!" skoro vykřikl. Došlo mu snad, že se jí líbí? A líbí se jí Ren vůbec? Přemítala Cameron trochu zděšeně.

"To mě tak mrzí, Camerone! Nechtěl jsem tě nijak zranit. Ovšem, že jsi uchvácený Mabell. A já se zachoval takto... Omlouvám se." Cameron překotně zavrtěla hlavou:"Ale to je nesmysl, Rene!" Sice přikývl, ale dál se omluvně usmíval. "Koně již budou nachystáni, vyrazíme?"
Cameron jen němě přikývla a přemýšlela, jak mu to jen vyvrátí.

Ááá ❤ konečně další díl!
Že to trvalo, což? Ale za to je dvakrát tak dlouhý! Pomalu se nám to chýlí ke konci 😮. Takže... Co říkáte na tajemství Tildelandu?

Wow! Skoro 2K☆  ❤
Vaše postavy přijdou, nebojte se 😘
Tak hlasujte, komentujte a přežívejte!

warca