KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola XVII.

Počet popravených dívek: 51
Počet prodaných dívek: 12
Počet uvězněných dívek na hradu: 2
Počet nezvěstných dívek: 30

Keirův kočár zmizel tak rychle, že Cameron připadal, jako by tu nikdy ani nebyl. Stále nehnutě pozorovala cestu, po které odjel. Ulice se také brzy vrátila do původní podoby a prodavači zase z plna hrdla vyvolávali své výrobky.

"Oběd už nestihneme." povzdechl si ztrápeně Daniel, na jehož přítomnost Cameron málem zapomněla. Jen přikývla a zamířili zpět na dvůr. Kdo ví, jaká zkouška bude následovat po zpěvu?

Pak se zase ozval Daniel, jako by jí četl myslenky:"Další budou určitě obrazy! Chceš se vsadit, Camerone?"
"Ne," povzdychla si," já ti věřím..."

***

Byly to obrazy. Celý zbytek odpoledne sedělo třicet mužů v královských zahradách a malovali Larissu. Larissa, Larissa a zase Larissa! Velitel byl svou dcerou úplně posedlý.

Ve zpěvu Cameron sice nezvítězila, ale spokojila se se svým desátým místem. Byla ráda, že ji nevyřadili jako těch dvacet nešťastníků jen proto, že neumí zpívat. První byl zase ten Freguss a Cameron vrtalo hlavou, co je zač. V jízdě na koni zvítězil, zpívat umí a teď zahlédla jeho velmi věrohodný obraz Larissy.

"To vskutku nevypadá špatně, pane Naro." ozval se jí u ucha hlas mistra. Koutky úst se jí pozvedly do úsměvu.
"

Snažím se," odpověděla a vzhlédla. Ale vedle ní stál jenom Daniel. To je ale... Takhle ji děsit! Žádný velitel tady není!

"Ty jsi ale takovej pitomeček!" zavrčela a stříkla po něm barvu, takže měl teď zelené tečky po obličeji.

"Hele! Tohle není fér!" zalapal po dechu blonďák a rychle jí udělal růžovou šmouhu na nose. Když se pak na Cameron podíval, pobaveně se uchechtnul. Pokusila se jí ihned šetřít, ale jen si rozmazala růžovou barvu po ruce.

"Za to zaplatíš!" vykřikla a s úšklebkem namočila prst do fialové hromádky. Daniel odskočil od plátna a rozběhl se pryč parkem. Rychle vyběhla za ním.
"Stůj, ty zbabělče!" smála se tak, že skoro nemohla dýchat.

Jak tak běžela, zahlédla cestou ostatní muže, kteří si je prohlíželi.
Vrhali na ně zvědavé a pobavené pohledy. Bohužel nevnímala, kam běží, protože právě pozorovala ostatní malíře.
Z

aslechla, jak někdo vykřikl její jméno:"Camerone! Dávej pozor!"

A pak do něčeho narazila a to na ni spadlo. Už zase? Letěla směrem do trávy a cizí tělo ji hned zavalilo. Do žeber ji tlačil Danielův loket a zíraly na ni jeho bezchybně modré oči.

"Slez ze mě ty neomalenče!" zasípala, ale Daniel ji neposlouchal a jen se dál chechtal. Snažila se ho ze sebe shodit, ale byl jako tunový balvan proti její chabé síle. Všechny pokusily byly marné.

"Camerone, opravdu..." pokusil se něco říct, ale zase ho popadl záchvat smíchu, "vážně bys měl začít cvičit! Vždyť seš slabej jako holka!" Cameron měla chuť odseknout, že taky je holka a to docela silná! Jenže nemohla. Už ji to věčné předstírání vážně unavovalo. Být stále ve střehu, aby se neprořekla...

Kéž bych tak mohla být aspoň na den zase ta Cameron... povzdechla si v duchu. "Prosím," ozval se zvonivý hlásek Larissy," vraťte se zpátky do práce, pánové! Nebo nestihnete večerní ples!" Rukou pokynula směrem k malířským stojanům.

Ples? Cameron se málem zastavilo srdce. Daniel se se smíchem odebral k plátnu, ale Cam zůstala zamyšleně stát.

To je ta příležitost! Pro zbylých dvacet mužů je večer ples! Nikdo si nevšimne, když bude o jednoho míň.
A místo něj přibyde... Dívka.

Zdravíčko!
Nemůžu uvěřit, že je tento příběh 10. v kategorii "Historický román" 😊!
Děkuji za všechny Vaše vote!
Pokud se vám "Králova podvodnice" líbí, hlasujte prosím i nadále!
Budu ráda i za komentáře :)
Krásné prázdniny!

warca