KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola 21.

Počet strávených dnů na zámku: 21
Počet záchráněných dívek: 0

Cesta jim zabrala skoro celý den. Přesto byla mnohem rychlejší, než když jela Cameron sama. Možná proto, že předtím neměla, kam spěchat, zatímco teď ji Keiro každou chvíli popoháněl. Sotva se zastavili na noc v hostinci. Nejdřív s ním odmítala mluvit, ale po několika hodinách mlčení jí to přešlo. Vždyť on za nic stejně nemohl.

Po krátké přestávce na oběd opět spatřila Leawer. Zahleděla se na palác, dominantně se tyčící nad celým městem. Cameron ta chvíle, kdy sem přijela poprvé, připadala tak strašně daleko. A přitom to byl sotva měsíc. I ten týden zkoušek byl už dávnou minulostí.

Projížděli Leawerem a lidé se hluboce klaněli, když prince spatřili.
"Jak tě mohl Ren poslat samotného přes celé království?" vyslovila Cameron otázku, která jí už nějakou dobu vrtala hlavou. Vždyť ani do Babudaru nejeli jen oni dva.

Keiro věnoval Cameron rychlý pohled a nešťastně se usmál. "A ty si myslíš, že mýmu bratrovi na mně záleží? Myslíš, že by mu vadilo, kdyby se mi něco cestou přihodilo?"
Cameron jen na prázdno otevřela pusu a zmateně se na prince podívala:" Nikdy to tak nevypadalo... a Chris?"
"Toho jsem nechal v paláci. Vždyť ho znáš. Neujel by tak dlouhou cestu."

A pak se ocitli na tom známém nádvoří paláce. Kopyta koní rytmicky bušila po štěrkové cestě a Cameron si nervózně kousala spodní ret. Jak se může ukázat před Renem po jejich posledním rozhovoru? Zastavila a sklouzla z koně. Nohy se jí po dlouhé jízdě v sedle třásly a připadalo jí, že je snad už nikdy nedá k sobě.

Uzdu Yogobell předala připravenému podkonímu a na bolavých nohách se belhala do schodů vedoucích do zámku. "Madam," oslovila ji její služebná čekající na prahu,"připravila jsem vám koupel a šaty."

Ale ne... To teď bude muset začít nosit korzety a nabírané sukně? Vždyť je to jen krátce od chvíle,  kdy si mohla přestat svazovat hrudník a teď jí hodlají nacpat do toho mučícího nástroje?
"Díky, Tristo." vydechla a vděčně se na ni usmála. Koupele se popravdě nemohla už dočkat. A Ren? Ten ať si počká!

Ten pocit, kdy se ponořila do horké vody, byl k nezaplacení. Hned, jak vylezla z vany, se zabalila do červeného župánku z příjemného materiálu. Rozhlédla se po novém, až moc holčičím pokoji, který Cameron přidělili. Všechno pro ni bylo jiné, když teď byla na zámku jako dívka.

Přešla ke stolečku u stěny s velkým zrcadlem a sedla si na měkkou podušku. Trista hned přistoupila ke Cameron a začala jí upravovat odrostlé vlasy. Od okamžiku, kdy si je ustřihla těsně nad ušima, uplynul již měsíc. Trista jí teď tvořila na hlavě něco jako mikádo. V odpoledním světle se jí hnědé vlasy zbarvily do červeného odstínu.

Cameron upřela pohled na svůj odraz v zrcadle. Docela se za ten čas změnila. Neměla na mysli délku vlasů, ale svůj obličej a postavu. Zmizely hlavně její kulaté tváře. Čekala, že uvidí sebe, ale místo toho se na Cameron ze zrcadla šklebila cizí dívka se strhaným propadlým obličejem. Vypadla starší.

"Hotovo, Madam." vyrušila Cameron Trista a poodstoupila, aby si své dílo prohlédla. Cameroniny vlasy byly elegantně vyčesané do složitého drdolu a připnuté ozdobnými sponkami. Cameron se spokojeně usmála a pak si oblékla nachystané šaty.

***

Klapot Cameroniných stříbrných podpatků se hlasitě odrážel od kamenné podlahy. Dívka zabočila za roh a ocitla se před dveřmi do sálu. Jeden hluboký nádech a pak se z druhé strany dveří ozvalo tlumené oznámení:"Výsosti, slečna Cameron Jasmine Naro."  A pak se otevřely dveře a Cameron vstoupila do známého sálu.