KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola VI.

„Já moc neumím střílet z luku a ten terč je strašně daleko." zašeptal vyděšeně a nervózně přešlápl. Dívka ho nepoznávala. Proč jí o tom neřekl dřív? Cameron se zdálo, že asi přeslechla. Naklonila hlavu na stranu a nechápavě zamrkala. Vyklouzlo jí jen nevěřícné: „Co prosím?"

„Pane Naro," ozval se zdálky velitelův samolibý hlas. Otočila se a spatřila, jak si k nim mistr lehce vykračuje. Ale u strakaté kobyly! Proč jde zrovna sem? To jí tak ještě scházelo. Určitě viděl její nepovedenou střelu... Musela jednat. „Tak co mám dělat, Cameron?" Chris ji znovu zatahal za rukáv. Všimla si jeho pohledu raněného štěněte. Dívka si nervózně skousla spodní ret a očima kmitala po okolí. Mysli, Cameron!

„Proč jsi mi to u všech všudy neřekl už včera?" zasyčela nakonec naštvaně a rychle se obrátila s předstíraným nadšením k veliteli. „Mistře." Nepatrně se mu uklonila a na rtech se jí usadil poklidný, ale nucený úsměv. Buď nad věcí! „Špatný den, pane Naro?" ušklíbl se velitel jízlivě při pohledu na její šíp v balíku sena. „Něco na ten způsob, mistře," líbezně se na něj usmála. Cítila, jak jí pod povrchem bublá vztek. Muž pokýval hlavou, ale nezdálo se, že by jí věřil.

Pravděpodobně si myslel, že Cameron je jen malý nedospělý kluk, co se snaží dokázat nemožné. Věděla jen, že si ho včera znepřátelila, a to nebyl zrovna nejlepší nápad. Když velitel nic neříkal, Cameron medovým hlasem pokračovala: „Spíš šlo jen o rušivý element..." Pohledem přitom vraždila zkroušeného Chrise.

„Tak se soustřeďte a znovu mi ukažte, zda si místo rytíře zasloužíte, pane Naro." založil si ruce na prsou a s pozdvihnutým obočím čekal na další Cameroninu střelu. Jistě si myslel, jaká to pro ni bude výzva. Nepochybně doufal, že ji jeho pichlavé oči znejistí. Dívka se zhluboka nadechla a pozdvihla luk. Jak by mu jen dokázala, že na zámek patří? Chystala se vypustit další šíp, ale v poslední chvíli se zarazila. Dostala skvělý a zároveň neuvěřitelně riskantní nápad.

Otočila se na Christophera, který celý nesvůj postával vedle ní. „Mohu?" ukázala na jeho šátek, který měl uvázaný kolem krku. Pokrčil rameny a podal jí ho. Velitel ji se zájmem pozoroval, když si ho začala uvazovat kolem očí. Pak se natočila směrem k terči. Zvedla ruku a s nezaměnitelnou přesností poslepu zaměřila. Šíp prosvištěl vzduchem a našel svůj cíl. Skoro nedýchala úzkostí. Co když se její plán nezdařil? Proč jen jedná vždy tak impulzivně? Zaslechla Christopherovo zalapání po dechu.

Sundala si šátek z očí a cítila, jak jí zalévá úleva. Mistr k ní přistoupil a uznale jí poplácal po rameni. „Pěkná práce, pane Naro. Čekám vás na šermu." S těmito slovy se velitel otočil a nechal Cameron a Chrisem samotné.