KRÁLOVA PODVODNICE

Kapitola XVIII.

Počet popravených dívek: 51
Počet prodaných dívek: 12
Počet uvězněných dívek na hradu: 2
Počet nezvěstných dívek: 30

Ples...
Cameron byla tak natěšená jako nikdy předtím. Stála před velkým zrcadlem ve svém pokoji v podzámeckém hostinci, kde byla ubytovaná od prvního dne.

Ze zrcadla na ni hleděla půvabná hnědooká dívka v rudých šatech. Byla na sebe hrdá a strašně se těšila na večer. Zvládla to!

Je pravda, že ji daly dost zabrat krátké vlasy. Po nelehkém boji se jí z nich podařilo vytvořit jakýsi účes, ve kterém jejich délku zamaskovala.

Vzpomněla si na Daniela. Jak se asi bude chovat? Budu se mu líbit? Ach jo... na co to myslím!

Po dokončení obrazů odpoledne se vymluvila na bolest hlavy a k plesu se nenechala Danielem přemluvit. Jak neuvěřitelně se těšila! Už žádný hluboký hlas ani strašné kalhoty! Sbohem nechutná košile!

Kdyby mě tak mohly vidět sestry... povzdechla si, ale pak se na sebe odhodlaně usmála a rozhodla se smutek odehnat. Tenhle večer si užije! Dneska všechny čeká úplně nová okouzlující Cameron Naro - taková jako dřív jen s jiným jménem.

***

"Prosím, Vaši pozvánku, madam!" Vysoký urostlý muž natáhl ruku a vyčkávavě na Cameron pohlédl.

Cameron stála na vrcholu schodiště vedoucího do paláce a za ní se táhla dlouhá řada. Stáli tu hlavně rytíři s partnerkami, ale i lidé z vážnějších rodů.

"Pozvánku?" zopakovala s nuceným úsměvem a párkrát zamrkala dlouhými řasy. Nechtěla zdržovat, ale úplně na tu pozvánku zapomněla. Daniel byl pozvánky vyzvednou u hradu, dokonce si pamatovala, jak jí ji předával. Jenže netušila, jestli si ji do psaníčka hodila... Tak tohle nepromyslela.

"Někde tu byla, nebojte, hned ji najdu... Myslím, že je úžasné, jak skvěle vykonáváte svoji profesi, pane!" začala se přehrabovat v kabelce a přitom se snažila odvést řeč od pozvánky. Její lichotka se vrátného absolutně nedotkla a jeho kamenný výraz se nezměnil.

"Madam, bez pozvánky dovnitř nesmíte. Vy žádnou nemáte, tak prosím odejděte." Díval se na ni shora a netrpělivě podupával nohou. Cameron začala panikařit. Potom jako zázrakem nahmatala nějakou tvrdou kartičku. Je tady!

Pozvánky ale dostávali soutěžící - muži. Copak pustí dívku s mužskou pozvánkou? Leda že by... Ne, to asi nepůjde.
Prostě to nějak musím ukecat...
Ale co když ji tam nepustí? Co potom?

"Prosím, madam, ostatní hosté čekají." netrpelivě pokynul rukou. Cameron se zářivě usmála a chtěla si zastrčit pramen vlasů za uši. Jenže vlasy tak dlouhé neměla a tak si místo toho nervózně odkašlala a podala mu svoji pozvánku.

"Můj drahý je účastník toho konkurzu," začala sladkým hláskem bezbranné dívky," dnes mu nebylo dobře, ale chtěl, abych šla místo něj." Muž se na ni podezřívavě podíval a potom sklopil zrak k pozvánce, jež mu Cameron podávala. Pokrčil rameny a Cameron se neubránila úsměvu.

"Zdá se být v pořádku." odvětil suše.

"Vaše jméno, madam, které máme ohlásit?" Cameron si hlasitě oddychla a potom se opět zářivě usmála:" Ohlaste slečnu Jasmine de Bell." Ve skutečnosti Jasmine bylo její druhé jméno a to ostatní jen dobře znělo.

Vrátný ji nevzrušeně popřál příjemný večer a pak se již ocitla u velkých křídlových dveří, které vedly do sálu. Pohlédla do nádherně vyzdobené místnosti, odkud se na ni upíraly pohledy všech přítomných. V davu zachytila pohled Daniela, který ji pozoroval z tanečního parketu. Cameron ztěžka polkla a pomyslela si. Snad mě nikdo nepozná...

Ahoj!
Jsem zpátky a mám pro vás kapitoly do zásoby 😊!
Mějte se krásně!
warca 😘