I'm going after you...[M&M]✔ (KOREKCE)

Letíme do Norska..

Ráno jsem vystřelila z postele už v sedm hodin. Ani nevím proč, ale tak strašně jsem se těšila do Norka na kluky, že jsem nemohla spát. Šla jsem se nasnídat a umít se. V osm vstali i všichni ostatní. Koukali na mě, co tam dělám tak brzo, protože pokaždé vstávám jako poslední. Letadlo nám odlétá ve dvě hodiny takže okolo půl jedenáctý musíme vyjet, protože do Prahy to máme asi dvě hodiny. Hned jsem si šla zabalit. Měla jsem toho docela dost, protože nevím jak v Norsku bude jestli bude zima nebo teplo. Zabalila jsem i dárky pro kluky. Nic velkého jsem jim nekoupila jenom pár pytlíků českých sladkostí a něco malého jsem jim nakreslila. Všechno jsem to zabalila do kufru. Do tašky do letadla jsem si dala mobil, klíče, sluchátka, kapesníky, pití, powerbanku, nabíječku a mikinu. Knížku si neberu, protože budu číst na wattpedu. Bylo půl desátý a všechno jsme měli zabalený. Za hodinu jedeme na letiště strašně se těším. Já jsem v letadle nikdy nebyla takže se trochu bojím ale zkouším na to nemyslet. Na cestu si beru toto:

,,Jedeme'' zakřičel na nás taťka.
U auta jsem byla jako první. Dala jsem si do uší sluchátka a celou cestu poslouchala pisničky. V Praze jsem byla jenom dvakrát i když je to naše hlavní město teď jsem tu po třetí. Když jsme došli na letiště tak jsme koupili lístky a čekali jsme až přiletí letadlo. Bylo tam hrozně moc lidí a zmatku. Konečně přiletělo letadlo a my jsme nastoupili.

Let trval přibližně dvě hodiny takže to bylo v celku rychlý. Přiletěli jsme na letiště do města Trondheim. Tam na nás už čekali Gunnarsenovi.
,,Ahoj'' křičeli jsme na ně už z dálky. Měli kolem sebe fanynky ale hned jak nás viděli tak se jim slušně omluvili, že už musejí jít a šli za náma. Kluci mě obejmuli. Nečekala jsem to ale obejmutí jsem jim oplatila.
,,Moc jsme se na vás těšili'' řekli kluci.
,,To my taky'' řekla jsem jim a šla se přivítat s ostatními. Emma mi hned skočila kolem krku. Asi jsem jí zapomněla zmínit ale na tý večeři byla taky a stali se z nás kamarádky. Když se ode mě odlepila tak jsem se šla přivítat s rodiči. Jejich mamka tu nebyla prý ještě něco zařizuje doma.Všichni jsme se přivítali a jeli jsme domů. Všichni jsme se poskládali do auta a jeli jsme. Taťka s jejich taťkou seděli vepředu, brácha,Emma a mamka uprostřed a já s klukama jsme seděli úplně vzadu. Celou cestu jsme si povídali. Marcus ze mě celou cestu nespustil očí. Konečně jsme tu řekl Erik. Vezli jsme všichni z auta a vzali si kufry. Jejich dům byl nadherný a ta velká zahrada bylo to super. Vešli jsme dovnitř a přivítali se s Anne. Kluci nám hned ukázali pokoje. Brácha bude spát s Martinusem a já s Marcusem. Nevadí mi to hlavně jestli jemu to nevadí ale zřejmě ne, protože se ho určitě ptali jestli mu to nebude vadit. Vybalili jsme si pár věcí a šli na večeři. Bylo to výborné. Po večeři jsme si s klukama zalezli nahoru do pokoje šli jsme se koukat na televizi. Kluci se chtěli koukat na horor ale já jim řekla, že se hororů bojím že potom neusnu.
,,Neboj se to bude dobrý jsme tu s tebou pustíme nějakej míň strašidelnej'' řekl Marcus.
Usmála jsem se na něj
,,tak dobře ale když se budu bát'' ,,tak se k nám můžeš přitulit řekl Martinus s úsměvem ve tváři.
,,No to nemusíš říkat dvakrát'' řekla jsem mu a on to pustil. Seděli jsme na posteli Marcus, já a Martinus. Byla jsem uprostřed takže dobrý. Párkrát jsem sebou cukla a jednou jsem se tak lekla že jsem skoro skočila Marcuse. Ten si toho všiml (no kdo by si toho taky nemohl všimnout) tak si mě přitáhl blíž a obejmul mě. Byla jsem ráda, protože jsem se vážně bála. Potom mě z druhý strany obejmul i Martinus. Hned se mi ulevilo bylo hned líp. Kluci se vůbec nebáli prý to už jednou viděli a že je slabý. Jen jsem na ně koukala s otevřenou pusou ,,slabí... jako vážně'' vykoktala jsem ze sebe.
,,Jo docelo jo zítra se klidně můžeme podívat na něco horšího'' řekl Martinus.
,,Ne to je dobrý'' řekla jsem mu.
Tak dobrou řekli jsme a všichni jsme si zalezli do svých pokojů. Lehla jsem si ale vůbec jsem nemohla usnout já vím proč se na tohle nemůžu koukat, protože se mi o tom zdá a zdá se mi, že mě někdo sleduje a nemůžu usnout. Opravdu jsem se bála. Vzala jsem si mobil a rozvítila jsem na něm baterku.
,,Co se děje'' zeptal se Marcus.
,,Marcusi já se bojím nemůžu spát já říkala že se na to nemám koukat'' řekla jsem mu.
,,Tak si pojď lehnout ke mě místa je tu dost'' řekl.
,,Vážně moc děkuju'' řekla jsem mu a už jsem ležela vedle Marcuse. Ten mě obejmul a mě bylo hned líp a po chvíli jsem usnula.