Soulmates II.

33.

Taylor/Faith:

Pomalu jsem otevírala oči. V místnosti nebylo moc světlo, takže to bylo v pořádku pro moje oči, asi je večer. Zmateně jsem se dívala do stropu, protože si nepamatuji co se stalo a ani jak jsem se sem dostala. Vím, že jsem běžela přes silnici, po tom co jsem viděla a potom jen silnou bolest v mém těle.

Docela se divím, že mě teď nic moc nebolí. Trošku žebra, ale jinak je to v pohodě. Asi do mě musí cpát prášky od bolesti nebo nevím. Cítím, že mám nohu v něčem tvrdém, takže ji mám nejspíše v sádře.

Koukla jsem se doprava a tam jsem viděla ubrečenou Miu, která měla v očích lítost a smutek. Bylo mi jí strašně moc líto. Hned, jak mě viděla, tak měla překvapení a radost v očích. Dala si ruku přes pusu a koukla se na druhou stranu, což mě donutilo se tam také podívat.

Seděl tam Justin, který měl úplně červené oči od pláče. Pořád mu tekly nějaké po tváři a já měla nutkání mu je setřít a říct, že jsem v pořádku. Ale nešlo to, nemohla jsem, po tom co mi udělal. Podívala jsem se mu do očí. Nemohla jsem mu z nich nic vyčíst. Prostě nic. 

Odvrátila jsem od něj zrak, nemohla jsem se na něj dívat, jak se trápí. Mám chuť na něj skočit, obejmout ho a už nikdy nepustit. Po pusinkovat mu celý obličej, dokud bych toho neměla dost. Říct mu, že je mezi námi všechno v pohodě, ale ono není. Strašně moc to bolí. Tahal mě jen za nos. 

"Zavolám doktora, že jsi se probudila" Vytrhla mě z přemýšlení Mia, která se ujala slova, když viděla můj utrápený obličej. Kývla jsem na souhlas, že to bude nejlepší a ona odešla pryč z místnosti. Zůstala jsem s ním v jednom pokoji. Tohle nemůže dopadnout dobře.

"Taylor, není to jak si myslíš" To je už hrozně otřepaná fráze a on to moc dobře ví. Koukla jsem se na něj a ironicky jsem se zasmála. Vražedně jsem se na něj koukla a zakroutila hlavou na nesouhlas.

"Jo jasně Justine. Jen jsi mě tahal za nos, jako nějakou malou naivku. Chtěl jsi si tak dokázat, že jsi borec, když budeš mít dvě holky naráz? Jestli jo, tak tleskám, dokázal jsi to" Řekla jsem ironicky a odvrátila jsem od něj zrak. Tyhle slova mě strašně moc boleli, ale jinak jsem nemohla. Nemůžu mu znovu podlehnout a zase se v něm zmýlit. Tentokrát je debil on, ale podruhé bych byla ta naivní husa já.

Chtěl už odpovědět, ale do pokoje vešel mladý muž v bílém plášti, s černými vlasy a zářivě zelenýma očima, které nádherně svítily, takže můj ošetřující doktor. Je krásný, ale není můj tip. Mám ráda blonďáky a brunety, kteří mají hnědé oči. Ještě lepší, když bude mít tetování aby mu to dodalo na vzhledu zlého kluka. Počkat, právě jsem trochu popsala Justina? Tohle přemýšlení musí přestat.

"Dobrý den, jsem váš ošetřující doktor Black. Jak se cítíte paní Brooklin?" Až teď mi to došlo. Řekl moje pravé příjmení a on si ho určitě dobře pamatuje. Vyděšeně jsem se koukla na Miu, která stála za doktorem a koukala na mě stejně. Povzbudivě se na mě usmála a já na chvilinku zavřela oči. Otevřela jsem je a viděla, jak Mia mluví s doktorem a oni potom spolu odcházejí. Asi chce aby jsme si to osamotě vysvětlili.

Pomalinku jsem se koukla na Justina, který se tvářil překvapeně a měl v očích slzy. Cítila jsem, že mi teče slza po tváři a ani nevím proč. Možná je mi líto, že se to musel dozvědět takhle, zrovna když ležím v nemocnici. Kousla jsem se do rtu a sklopila pohled. Bude si vyčítat, že mě dostal už po druhé do nemocnice a mohla už dvakrát umřít. Vymluvím mu to, že to není jeho chyba, protože není. Já jsem byla blbá a musela zbaběle utéct, než abychom si to v klidu vyřešili.

"Faith?" Zeptal se překvapeně a zděšeně. Tohoto jsem se strašně moc bála. Nebude se mnou už nic chtít mít, protože mě vždycky bral jen jako sestru a teď mu to přijde nechutné a divné. 

"To nemůže být ona" Zašeptal si pro sebe a já tohle asi neměla slyšet. Se slzami v očích jsem se na něj koukla a on na mě se zájmem koukal. Začal si prohlížet celý můj obličej, až mi to bylo nepříjemné. Možná si mě chtěl zapamatovat než odejde.

"Teď když víš kdo jsem, tak můžeš jít. Pořád tě nenávidím za to, co jsi mi udělal a neodpustím ti to. Můžeš si jít za svou Selenkou a žít šťastný život s ní a ne se mnou. Chtěl jsi to tak mít, tak si to tak měj. Můžeš jí říkat, jak moc miluješ, jak jsi to říkával mě. Založíte si velkou rodinu, kterou chceš a já vám to budu přát. Budete mít velký dům na pláži a budete šťastní. Naše místo, už bude vaše místo. Nebudu tam chodit, neboj, bude jen vaše. Ty zapomeneš na mě a já na tebe. Bude to tak nejlepší" Řekla jsem hnusně a odvrátila od něj zrak na druhou stranu pokoje. Každé to slovo mě bolelo a nejvíc jsem se bála jedné věci. 

Že udělá to, co jsem řekla.