Soulmates II.

36.

"J-Justine, já-" Co mu má říct? Chci si ho vzít a strávit s ním zbytek života, ale to co mi udělal, nejde tak rychle zapomenout. Ale taky každý dělá chyby, z kterých se člověk poučí. Vím, že by to už po druhé neudělala a tímhle se poučil. Ale taky to může udělat znovu a bude si myslet, že mu to zase tak lehce prominu. V lásce se musí riskovat. 

"A-ano" Trošku jsem se zakoktala, ale to určitě nevadí. Trošku jsem se usmála, ale nakonec jsme se bála, že to nebral vážně, když už asi minutu nic neřekl. Už jsem se ani neusmívala, spíš jsem měla smutný výraz. Díval se na mě a ani nemrkal.

Stoupla jsem si ze židle, abych mohla odejít. Tohle mu nikdy nezapomenu, jak si ze mě udělal srandu. Totálně si to posral, chlapeček. Když jsem stála, Justin najednou vyskočil a začal mě pevně objímat a při tom se hlasitě smát. Takže to není sranda? Jsem z něj zmatená.

Justin mě konečně pustil, když na mě asi trošku viděl, že nemůžu dýchat. Usmíval se jako měsíček na hnoji a sedl si zase na svou židli. Udělala jsem to stejné a koukala se na něj. 

Měla bych mu asi říct, že jsem těhotná, když jsme zasnoubení, ale já se bojím jeho reakce. Nesmím být srab, ale teď mu to neřeknu. Nechci zkazit tenhle večer. Řeknu mu to v nějakou vhodnou chvíli a ta teď rozhodně není. 

"Kdy by jsi chtěla svatbu?" Zeptal se najednou Justin, který na mě upíral zrak. Touhle otázkou mě celkem zarazil. Nikdy jsme nepřemýšlela kdy a kde chci svatbu. Vím jen, že bych chtěla nádherné princeznovské šaty, jinak nic.

"Nikdy jsem o tom nepřemýšlela" Usmála jsem se na něj. On jen lehce přikývl.

"Měli by jsme už jet, už je tma" Řekl a zvedl se ze židle. Udělala jsem tu stejné. Chtěla jsem se rozejít, ale Justin si mě vzal do náruče. Děkovně jsem se na něj usmála a on jen s úsměvem kývl. 

Došli jsme k parkovišti, kde mě položil na zem. Stáli jsme na proti sobě a dívali se do očí. Nikdo nic neříkal, oba jsme si užívali tu chvilku spolu. 

Najednou moje oči sjely na jeho rty. Tak strašně moc mi chybí. Ta jejich chuť a to jak jsou měkké. On si toho nejspíše všiml a začal se ke mě přibližovat. Ani jsem se nenadála a už jsme je měly spojené. Byla to strašně krásná chvilka a já jsem si ji užívala jen jak jsem mohla. 

"Pojedeme dobře?" Zašeptal mi Justin na rtech. Jen jsem ze zabručením kývla. On se mi jen zasmál a otevřel mi dveře, abych si mohla nasednout. Udělala jsem tak a on oběhl auto a taky si sedl. 

"Dnešek jsem si užila" Řekla jsem po pravdě, když už jsme stáli před mým domem. Justin se jen malinko usmál a vlepil mi malou pusu na tvář. 

"Já taky" Řekl, když odcházel.

Chce být tajemný a tímhle se mu to daří. Nikdy nevím co si mám myslet, ale vím, že jen to dobré. Nechce na to moc spěchat stejně jako já. Vím jsme zasnoubení, ale to neznamená, že se musíme hned brát. Třeba ještě změním názor a vůbec si ho nebudu chtít vzít.

Vešla jsem dovnitř a zavřela hned dveře po kterých jsem se svezla dolů. Pořád jsem se musela usmívat, jako měsíček na hnoji. Cítím, že jsem strašně moc šťastná a že se to nesmí pokazit. Ještě jsem mu to neodpustila, ale jsem na dobré cestě. Jde na něm vidět, že ví, že to se Selenou byla chyba. Lituje toho a je si vědom co způsobil. 

Slyšela jsem kroky, které se přibližovaly ke mě. Pokud vím, tak jsem nikoho nečekala. Zděšeně jsem se zvedla ze země a potichounku šla k kuchyni, kde jsem si chtěla vzít nůž. Slyšela jsem, jak mi splašeně buší srdce a divím se, že mi nevyletělo z hrudi. 

Už jsem byla skoro v kuchyni, ale někdo mě chytil zezadu za zápěstí. Rychle jsem se otočila a tam stála moje vysmátá nejlepší kamarádka. Začala jsem zhluboka dýchat, abych se trošku uklidnila. Myslela jsem, že ji zabiji. Vražedně jsem se na ni koukla a vytrhla se jí. Celá jsem se na ni otočila a pořád jsem ji vraždila pohledem. 

"Víš jak jsi mi vylekala?" Zeptala jsem se jí vážně. Ona se začala smát. Tohle byl její plán, aby mě tak vylekala. Tohle jí nedaruji, to jí oplatím. 

"A co tu vůbec děláš?" Zeptala jsem se už v klidu. Ona se jen nevinně usmála. Určitě to bude tím, že se sama doma bojí, protože se dívala na horor. Už se to stalo několikrát, lépe řečeno je to každý týden. Nikdy se neponaučí. 

"No, řekněme, že jsem se dívala na nehezký film a byl tam taky takový nehezký klaun a já se bojím, že je u mě doma" Řekla a já se začala smát. Nikdy si nezvyknu, že je to strašný strašpytel, ale zároveň jezdí závody. Nejde mi to dohromady. 

Jen jsem nad ní pokývala hlavou a odešla konečně do té kuchyně. Napustila jsem si vodu do skleničky. Chtěla jsem se napít, ale zazvonil mi telefon. Vypadla mi sklenička z ruky, když jsem viděla, kdo mi volá.