Soulmates II.

43.

"Justine, kde jsi byl?" Zeptala jsem se ho naštvaně, když jsem ho viděla ve vchodových dveřích. Hned jsem se k němu rozběhla a skočila mu do náruče. 

Je už skoro deset hodin a on se ukázal až teď. Měla jsem tady záchvaty strachu, takže jsem jednu dobu brečela a jednu dobu jsem měla chuť tady všechno rozbít, jak jsem na něj byla naštvaná, že se neozval.

"Pojď dovnitř, ať můžu zavřít, ať ti není zima" Odtáhl se ode mě. Pustila jsem ho a rozešla se do ložnice. Vím, že jde za mnou, takže jsem se na něj ani neotáčela. Vešla jsem do naší ložnice a sedla jsem si na postel a čekala na něj.

"Tak, kde jsi byl?" Koukla jsem se na něj a on se na mě díval se zájmem. Koukla jsem se na sebe a potom jsem si uvědomila, že mám na sobě jen krátké bílé tričko a kalhotky. Vzala jsem si peřinu a přehodila ji přes sebe. 

On se na mě jen vražedně koukl a povzdech si. Nadechl se a začal mluvit, konečně.

"Byl jsem za Scottem, kvůli mé práci" Řekl a já už začala pozorně poslouchat. Čekala jsem kdy to začne řešit. 

"A domluvili jsme se, že můžu pracovat z domu, ale kdykoli mi napíše, že je nějaký velký problém, budu muset odletět" Když to dořekl, tak jsem na něj skočila a začala ho pevně objímat. Jsem ráda, že tu bude se mnou. 

"Jo a ještě něco. Chce tě poznat a budeme mu muset říct všechny novinky. On to musí vědět a poradí nám, jestli to říct do světa nebo ne" Usmál se na mě a já kývla. Ráda bych ho poznala, ale taky mám trošku strach, že se mu nebudu líbit. 

Ještě jsem zavolala Raynovy, že je Justin v pořádku a že je doma. Docela si oddechl, protože se o něj taky bál. Potom jsme už nic nedělali, jen mi oznámil, že se zítra budeme moct nastěhovat do našeho nového domu, kam se strašně moc těším.

******************************

Už je to týden, co bydlíme v našem novém domě. Myslím, že nám tady všechno klape a oba to tu milujeme. Největší problém mi dělá jezdit za Miou. Cesta mi vždy trvá něco okolo hodiny a půl, což je celkem vysilující, takže tam moc nejezdím. Vím, že se sem nepřestěhuje, protože tam má svoji práci a kluka. Budeme to muset nějak skousnout. 

S Miou jsme už začaly dávat dohromady tu svatbu. Už máme vyrobené oznámení, ale ještě nevíme kolik přijde hostů. Justin mi ještě neřekl kolik chce pozvat přátel a jestli přijede jeho rodina.

Je mi docela blbé, že si ho beru a ani neznám jeho rodinu. Myslím, že bude trapné, když je poznám až na svatbě. Třeba mě nebudou mít rádi nebo se jim nebudu líbit. Budou to chtít Justinovy rozmluvit a on si to vážně rozmyslí.  Tohoto se strašně moc bojím. Znám jenom Jeremyho, který pochybuji, že se ukáže. Vím, že s Justinem nemají dobrý vztah.

"Nad čím přemýšlíš, lásko?" Trošku jsem nadskočila, protože jsem to nečekala. Sedím v obýváku a nepřítomně se dívám do vypnuté televize. Koukla jsem se na něj a on se usmíval. Ten úsměv na něm miluji a když se neusmívá, tak mi chybí.  

"Budeme se brát a já neznám ani tvoji rodinu. Bojím se, že mě nebudou mít rádi. Třeba mě nevezmou a já budu muset žít s tím, že mě tvoje rodina nenávidí" Koukla jsem se na něj zoufalým pohledem. Vážně je mi to blbé. On jen zakroutil hlavou a sedl si ke mě a chytil mě za ruku.

"Mamka tě v podstatě zná. Vyprávěl jsem jí o tobě už hodně krát. Ví o tobě spoustu věcí a myslím, že si tě takhle oblíbila. Těší se až tě pozná" Upřímně se na mě usmál. Jen jsem trošku kývla a zase se začala koukat na vypnutou televizi. 

Slova Justina mě moc neuklidnila. Třeba ji zklamu tím jak se chovám, než si představovala nebo jak vypadám.

"Nepřemýšlej nad tím lásko. Musíme řešit tu svatbu" Otočila jsem se na něj a dala mu rychlou pusu. Čekala jsem, kdy to začne řešit. Musíme už vyřešit ty hosty, ať se můžeme posunout dál.

Domluvili jsme se, že pozveme celou jeho rodinu, aby mě všichni poznali. Má celkem velkou rodinu, takže budu poznávat hodně lidí a určitě si ani nepamatuji jejich jména. Pozve i nějaké své kamarády, ale nebude jich moc.

Od mé rodiny se toho moc pozvat nedá. Pozveme jen moji babičku a dědu. Mohla bych pozvat i moje sestřenice, ale viděli jsme se jen jednou a nějak jsme si nepadly do oka. 

"Lásko kdy máš další kontrolu?" Zeptal se z nenadání Juss. Musela jsem trošku zavzpomínat. 

"Říkal, že můžu dojít, kdy budu mít čas" Usmála jsem se na něj. On jen kývl. "Proč?" Dodala jsem. Myslím si, že bude chtít jít semnou. 

"Chtěl bych jít s tebou. Chci to malé vidět na tom ultrazvuku, může to být hezké. A taky se chci domluvit s doktorem, aby nikde nezveřejňoval, že jsi těhotná"Jen jsem na to kývla.

"Jdu si lehnout, jsem celkem unavená" Zvedla jsem se z gauče a vyšla schody do ložnice. Svlékla jsem se jen do spodního prádla a skočila do postele. Pořádně jsem se zachumlala do peřiny, aby mi bylo teplíčko. 

Slyšela jsem otevírání dveří, takže došel za mnou. Vyslékl se jen do boxerek a lehl si ke mě. Objal mě kolem pasu a oba jsme spokojeně zaspaly.