Soulmates II.

35.

Připnula jsem si zlaté náušnice a byla jsem hotová.

Můj dnešní výběr oblečení se mi docela líbil a doufám, že se bude líbit i jemu. Vybírala jsem to tak, aby se to hodilo třeba i do restaurace nebo na piknik. 

Někdo zazvonil a já věděla, že je to Justin. Vzala jsem si kabelku a rozešla se ke dveřím. Otevřela jsem dveře a nemohla uvěřit svým očím. 

Justin stál před dveřmi v obleku a s červenou růží v ruce. Na tváři měl krásný úsměv, kterým se snažil zakrýt nervozitu, roztomilé. V tom obleku je strašně moc sexy. 

"Jsi nádherná" Prohlížel si mě od hlavy k patě a já cítila jak se začínám červenat. "To je pro tebe" S mírným úsměvem mi podal růži. S radostí jsem ji přijala a přivoněla jsem k ní. Nádherně voněla, jak já miluji růže. Růži jsem si odnesla do vázy a mohli jsme vyrazit. Zajímalo by mě kam pojedeme. 

"Kam teda jedeme?" Musela jsem to zkusit, jestli mi to řekne. Miluji překvapení, ale nejsem moc trpělivá a to nejde k sobě. Justin se trošku zasmál a já jsem se zamračila, protože jsem věděla, že mi to neřekne. 

"Baby, neřeknu ti, takže to nemusíš ani zkoušet" Řekl a na chvilinku se na mě podíval. Ještě víc jsem se zamračila a zkřížila si ruce na hrudi. On se mi jen zasmál a věnoval se řízení. 

Moc dlouho jsem nevydržela být uražená, protože jsem cítila jeho ruku na mém stehně. Dělal na mé kůži malé kroužky a bylo mi to příjemné. Uvolnila jsem se, takže jsem nic nenamítala. 

Jeli jsme už asi hodinu a ještě pořád jsme tam nebyli. Zkoušela jsem to z něho vytáhnout, ale nikdy mi na to neodpověděl. Začal mě normálně ignorovat a já se raději koukala z okna. Nikdy jsem touhle cestou nejela, takže ani nevím kam míříme. 

Najednou jsme jeli a já na velkém "mostě" viděla nápis Welcome to Daytona Beach.

"Za chvilku tam budeme" Řekl Justina  na chvilinku se na mě usmál, než se vrátil k řízení. Zajímalo by mě co tady chce dělat. Přece kdyby chtěl jít do restaurace, tak mě vezme do nějaké v Orlandu a nepojede hodinu jen do restaurace. V tom něco bude, jsem asi hodně chytrá. 

Zastavili jsme na nějakém parkovišti, kde byly okolo palmy. Vypadalo to nádherně a ještě k tomu, když zapadalo slunce. 

"Teď ti zakryji oči a půjdeme chvilku, dobře?" Zeptal se mě Justin, když mi pomohl vylézt z auta a stoupl si přede mě. 

"Dobře" Usmála jsem se na něj a zavřela oči. On mi je ještě překryl nějakým šátkem a chytil mě kolem pasu, abych nespadla. Rozešli jsme se mě neznámo kam a vzrušení ve mě rostlo. 

Šli jsme už asi deset minut a já cítila, že se mi půda pod nohama propadá. Znáte ten pocit, když cítíte písek v botách? Já jo a to zrovna teď. Řeknu vám, že se v podpatcích v písku chodí hodně špatně. Skoro jsem si zlomila nohu, ale Justin mě nakonec zachránil a vzal mě do náruče. 

Najednou mě položil na zem a já si opatrně stála. Nerada bych spadla a udělala si trapas před Justinem. Cítila jsem, že už nemám nic přes oči, tak jsem je otevřela. 

Přede mnou byl stůl s dvěma židlemi. Byly tam talíře s jídlem a svíčky. Vypadalo to strašně krásně a romanticky. A ještě ten výhled co jsme měli. Vypadá to jako z nějakého filmu.

Na tváři jsem měla obrovský úsměv a celkem jsem se divila, že mě ještě nebolí pusa. Cítila jsem se šťastně, jako nikdy. Nevěděla jsem, že je takový romantik, ale mě se to líbí.

"Pojď se posadit" Usmál se na mě Justin, který mi už odsunoval židli, abych si mohla sednout. S úsměvem jsem k němu vyšla a sedla si. Tenhle večer se nesmí ničím zkazit.

Justin si sedl naproti mě a povzbudivě se na mě usmál. Asi vycítil, že jsem nervozní a já jsem se, alespoň trošku uvolnila. Koukla jsem se co máme před sebou na talíři. Moje nejoblíbenější jídlo a on to věděl. Chtěl mi udělat radost a to se mu rozhodně povedlo. 

"Tak dobrou chuť" Řekl a sám se pustil do jídla. Ochutnala jsem první sousto a musím říct, že jsem lepší špagety nikdy nejedla. Musím se ho potom zeptat kde je vzal a toho člověka si vezmu, aby mi mohl vařit. Musela jsem se nad svým myšlením uchechtnout. Tím jsem si vysloužila Justinův nechápavý pohled. 

"Co ti přijde směšného?" Zeptal se nechápavě a zamračil se. On si myslí, že se směji jemu? Vůbec.

"Nic, jen jsem si říkala, že se tě potom budu muset zeptat, kde jsi vzal takové dobré špagety a že si toho člověka vezmu, aby mi mohl vařit" Vysvětlila jsem mu a on se začal usmívat jako měsíček na hnoji.

"Mám to brát tak, že mě žádáš o ruku?" Zeptal se Justin vážně, ale šlo na něm poznat, že mu cukají koutky a že se chce smát. Tohle nemohl uvařit on. Vždy jsem si myslela, že je v kuchyni nemehlo a on vytvoří něco tak dokonalého? To vážně není možné. 

"Nemá to být spíš naopak?" Zeptala jsem se ze srandy, ale on to vzal asi vážně.

Stoupl si ze židle a udělal krok ke mě. Klekl si na jedno koleno přede mě a jednou rukou hrábl do kapse. Vytáhl z ní modrou krabičku a já si dala ruku před pusu.

Tohle nemůže být možné. Otevřel ji a přede mnou se objevil nádherný diamantový prsten. Justin vypadal zcela vážně a na tváři mu pohrával jemný úsměv. 

"Faith Brooklin, vezmeš si mě?"