Soulmates II.

20.

"Páni ty jsi vyhrála" Začal jásat Justin, když jsem k němu přišla už oblečená do mého normálního oblečení. Je vidět, že je tu poprvé jinak by věděl, že já vyhrávám vždy. Ale musím říct, že Mia se hodně zlepšila. Byli s Lukasem už vyrovnaní. Budu asi muset přitvrdit i já. Budu muset začít zase trénovat, docela to zanedbávám. Taky bych si měla vylepšit miláčka.

"Já vždy" Řekla jsem trochu povrchně a hned jsem se začala smát. Justin to hned pochopil, že je to jen sranda. Kdybys jen věděl pomyslela jsem si.  Hned jak jsem se uklidnila, jsem zahlédla Miu a Rayna jak si to míří k nám. Nejsem moc ráda, že se s ním baví, ale nechám to být. Nejsem její matka, aby jí něco zakazovala. Už byli skoro u nás a Justin si jich všiml taky. Hned se narovnal. Byl trošku červený od toho jak se smál. Musím přiznat, že je roztomilí a strašně sexy. Vlasy měl rozcuchané do všech stran a ještě trošku mokré.

"Ahoj"  Promluvila Mia milým hlasem. Koukla jsem se na ni. Koukala na mě a na tváři měla pohled alá Nezabíjej ho prosím. Asi se hodně spřátelili. Třeba se moc nezměnil, ale mě to ranilo co mi napsal. Byli jsme velcí kamarádi a on mi napíše tohle. Měla jsem ho ráda, ale on mě asi ne, když mě hned odkopl, jako kus hadru.

"Ahoj" Řekla jsem a falešně se usmála. Nemám ráda přetvařování, ale teď je to nutné, jinak bych mu vyrvala oči. Jestli na mě promluví, tak odcházím, protože bych mu to hned vykřičela do obličeje.

Justin a Rayn taky pozdravili. Mia, Justin a Rayn si něco povídali a já tam jen stála a připadala jsem si jako páté kolo u vozu. Otočila jsem se na patě a šla k autu. Pojedu svým miláčkem domů. Potřebuje vyleštit a trošku poupravit. Ještě jsem se ohlídla, jestli si všimli že jsem odešla. Nevšimli. Nechala jsem to být a nastoupila do auta. Vyjela jsem branou a rovnou domů.

Zajela jsem miláčkem do garáže a zároveň dílny na opravu aut. Mám tu vše potřebné. Vystoupila jsem a šla se domů převléct. Nechci si zašpinit oblečení. Dala jsem si staré kraťasy a vytahané tričko. Aspoň mi toho oblečení nebude líto, až se zašpiním. Seběhla jsem zase do dílny.

Miláček tam stál a čekal na opravu. Obešla jsem ho dokola. Měl několik škrábanců a chtělo by to nové gumy.  Byly už hodně ojeté. Miláček má teď bílou barvu s modrým pruhem. Co  kdyby jsem mu dala nový šmrnc. Nalakuju ho na černo. Bude to vypadat hezky. Potom pojedu do servisu a nechám si předělat gumy. Rovnou bych si mohla dát všude černé skla, aby mě nikdo neviděl. To bude boží. Hned jsem se dala do práce.

Po dvou hodinách jsem měla konečně hotovo. Byla jsem vyčerpaná, ale na ty gumy a na ty skla pojedu. Chci to mít na zítřejší závod. Jak mi to udělají tak rychle? Připlatím si a mám to do půl hodiny hotové vše. To už znám. Jsem jejich stálí zákazník.

Jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Za půl hodiny to bylo hotové a já mohla domů. Hned jsem se vyčerpáním svalila na postel. Tohle by náročný den, ale stálo to za to. Miláček vypadá perfektně. Ani bych ho sama nepoznala.

Vzala jsem do ruky mobil. Byl už skoro vybitý, ale ještě chvilku vydrží. Odemkla jsem ho a najela na kontakty. Zavolám Mikovy, ten mi to zvedne vždy a taky mi poradí. Po pár pípnutí mi to zvedl.

"Ahoj Faith" Řekl energicky. Hyperaktivní dítě. Teda teď už ne dítě.

"Ahoj" Řekla jsem a usmála se. Po chvíli mi došlo, že mě nevidí.

"Co potřebuješ?" Jak hned mohl vědět že něco potřebuji.

"Potřebuji poradit" Řekla jsem.

"A s čím?" Zeptal se zvědavě. 

"No, on je tu Justin" Šeptal jsem.

"A co? Poznal tě?" Vychrlil hned.

"Ne nepoznal. Musím ti něco říct. Ani ty bys mě nepoznal. Nejsem bruneta, ale blondýna a taky nemám zelené oči. Dávám si čočky" Řekla jsem nervozně a začala jsem si hrát s vlasy.

"Aha, a ty jsi mu neřekla že si to ty, že?" řekl.

"Ne. Řekla jsem že se jmenuju Taylor" Zase jsem zašeptala. Ani nevím proč šeptám.

"A s čím potřebuješ pomoct?" Zeptal se nechápavě.

"No on mě chce poznat. Ví, že jsem hrála v jeho minulosti nějakou roli a chce zjistit kdo jsem. Nevím jestli mu to nemám rovnou říct" Řekla jsem a zatahala se trochu za vlasy.

"Já bych mu to neřekl. Ať sám pozná kdo jsi. Kdyby jsi pro něj byla důležitá, třeba po měsíci by tě poznal" Řekla a já cítila až sem, že se usmívá.

"Dobře a hlavně mu nic neříkej" Řekla jsem trošku výhružně.

"Rozkaz kapitáne" Musela jsem se začít smát.

"Dobře, tak se měj hezky" Řekla jsem do telefonu.

"Ahoj ty taky" Řekl a já to típla.

Dala jsem si mobil na nabíječku. Lehla jsem si do postele a čuměla na bílí obyčejný strop. Když v tom...