Soulmates II.

12.

"Faith Brooklin! Jestli teď nevstaneš z té postele, tak tě poliju studenou vodou" Začala na mě křičet má nejlepší kamarádka. Nesnáším ji. Byla jsem strašně moc ospalá, zajímalo by mě kolik je hodin. Doufám, že aspoň deset hodin, když jsem šla spát v jednu hodinu ráno. Dala jsem hlavu pod polštář abych ji nemusela poslouchat, jak na mě křičí. Vím že na mě nevylije vodu, protože už to dělala jednou a měsíc jsem ji ignorovala. Byla jsem na ni naštvaná asi jen týden, ale potom jsem to dělala, aby si uvědomila že si tohle dovolovat nebude.

"Kolik je hodin, proboha?" Zamumlala jsem do polštáře, ale vím, že mi Mia rozuměla. Nevím jak je možně, ale ona vždy vše slyší nebo všemu rozumí.

"Je jedenáct hodin a já mám hlad" Řekla otravně. No jo no naše malá Mia neumí vařit. Když jsem ji jednou nechala u mě doma samotnou, tak dostala hlad. Já dojela domů a byli u mě hasiči. Pak jsem se dozvěděla že moje kámoška si chtěla udělat palačinky, ale nějak se jí to nepovedlo. První jsem byla neštvaná, ale potom jsem se tomu smála. Vždy když jí to připomenu, tak se urazí.

"Tak si běž udělat lupínky s mlékem." Řekla jsem a hned jsem věděla, co zase řeknu "A hlavně žádné palačinky" Dodala jsem a začala se smát. Vykoukla jsem hlavou z pod polštáře a koukla na ni. Měla uražený výraz, ale hned se taky začala smát, protože jsem spadla z postele jak jsem se smála. Strašně to bolelo, ale smála jsem se taky. Stoupla jsem si a koukla se na Miu. Tak se pořád smála.

"Tak já si jdu udělat palačinky" Zdůraznila jsem hlavně slovo palačinky. Jí se rozzářily oči. Vím jak miluje palačinky, musím jí je naučit udělat. Hlavně ji už nikdy nenechám vařit u mě doma. Ať si podpálí kuchyň u sebe doma, ale ona má radši kuchařku. Ano má vlastní kuchařku i uklízečku. Je líná, ale já taky. Nemám kuchařku ani uklízečku, ale přemýšlela jsem o tom, ale bojím se aby mi tady nic neukradli. Jí se to už jednou stalo, tak se bojím, ale jí je to jedno. Někdy ji nechápu. Kdybych to chtěla, tak bych si první zavedla kamerový systém. Počkat, to bych mohla udělat i teď. To je dobrý nápad.

Šla jsem ke skříni z ní jsem si vytáhla černou, velkou mikinu. Přetáhla jsem si ji přes hlavu a vydala se dolů do kuchyně. Mia šla za mnou jako ocásek. Jak říkám miluje palačinky. Vytáhla jsem si všechny potřebné věci a udělala těsto. Začala jsem smažit a hned jak jsem udělal první palačinku, tak mi ji vzala. Chudinka, asi měla vážně hlad. Udělala jsem jich asi deset a začala jsem taky jíst. Snědla jsem dvě a dál jsem nemohla. Mia jich snědla asi pět, nechápu ji.  Dala jsem špinavé nádobí do myčky a zapnula jsem ji.

Šla jsem nahoru se převlíknout. Nějak jsem to neřešila, protože se hezky obléknu až na večer. Dala jsem si na sebe jen černé leginy a tu mikinu jsem si nechala. Skočila jsem zase do postele a vzala jsem si mobil do ruky. Odemkla jsem ho a hned na mě vyskočilo asi deset upozornění na Instagramu. To je tak každý den, už jsem si zvykla. Buď to jsou sledování nebo like. Nikdo tam neví, jak se jmenuji. Jsem tam jen jako Cute_girl. Ani nevím, jak mě to napadlo.

Vypnula jsem mobil a hodila ho na postel, protože mě to tam nebavilo. Nebylo nic nového a když jo, tak to nebylo zajímavé. Je jsem se koukla na hodiny a bylo půl dvanácté. Vstala jsem a šla do koupelny si vyčistit zuby, aby mi nesmrdělo z pusy. Omyla jsem kartáček a dala ho na svoje místo. Vyšla jsem z koupelny tentokrát jsem si zamířila hledat Miu. Musím se s ní domluvit, jestli půjdeme na oběd za půl hodiny, když jsme teď jedly nebo až třeba ve dvě. Myslím, že si řekne že až ve dvě.

Prošla jsem skoro celý dům, ale ona nikde. Už mi zbývá jen tělocvična. Otevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř. Stála tam a přemýšlela. Hrála jí písnička, takže předpokládám že tancovala. Najednou se na mě otočila. Koukla na mě pohledem který říkal Jak dlouho jsi tu?