Soulmates II.

31.

Rychle jsem se otočila a bylo mi jedno, že mě můžou vidět nebo slyšet. Utíkala jsem rychle k restauraci, kde jsem si nechala auto, abych mohla jet domů. Chtěla jsem utéct od té kruté reality, ale nešlo to, pořád to strašně bolelo. Neviděla jsem kam běžím a ani pod nohy, protože jsem neviděla přes slzy. Pořád mi tekly proudem a já je nechala na mém líčku až k bradě a některé mi padali na bundičku.

Doběhla jsem k silnici, kterou budu muset přejít, abych se dostala k autu. Slyšela jsem, že jezdí strašně moc aut, ale to mě nijak neznepokojovalo. Jednou jsem se podívala doprava, i když si myslím, že to bylo na nic a potom doleva a rozešla jsem se, protože jsem viděla, že je to auto ještě daleko.

Najednou jsem cítila ostrou bolest, která projela mým celým tělem. Cítila jsem, že nejsem na zemi, ale že letím. Silný dopad na zem byla poslední kapka. Upadla jsem do bezvědomí, než jsem si dokázala uvědomit, co se tady všechno stalo.

Justin:

"Jussy kam to pořád chodíš?" Zeptala se smutně Sel a vyšpulila spodní ret. Ví, že tohle na mě pomáhá a já jí pak všechno řeknu nebo pro ni něco udělám. Ona toho normálně využívá.

"Na moje tajné místo" Usmál jsem se na ni. Není to moje, ale naše místo, ale to ona nemusí vědět. To mi tak připomíná, že bych za Taylor mohl jít, už mi docela chybí. Je docela těžké mít dvě holky naráz, když obě chtějí, abych s nimi byl pořád.

"Nemůžu jít s tebou?" Zeptala se a udělala na mě oči. Nevím, jestli ji tam mám vzít. Je tu možnost, že tam bude Taylor a jestli mě uvidí, tak je to v prdeli. Řekl jsem jí, že jdu za Scootem a potom ještě, kdybych tam vzal ji, tak by ztratila důvěru a rozešla by se se mnou. Chci riskovat, že ztratím holku, kterou miluji?

Koukl jsem se na ni a ona udělala ještě víc psí oči a přitulila se ke mě. Vlastně já ani nechápu, proč s ní pořád jsem. Vím, že ji nemiluji, ale zase ji nechci ztratit a ještě mi dělá dobrou reprezentaci. Nakonec jsem si povzdechla a přikývl a ani nevím proč. Ona si poskočila a zatleskala. Je jako malé dítě.

"Tak jdeme" Řekl jsem bez zájmu, protože jsem se už vůbec netěšil a nebudu moct zase přemýšlet, protože mě bude otravovat ona. Vážně se s ní budu muset rozejít, protože už mě to s ní nebaví a chci už být oficiálně s Tay. Chci s ní usínat a ne abych musel každý večer odcházet a nechal ji tam smutnou. Rozešli jsme se do auta a vyjeli jsme.

Sedl jsem si na lavičku a Selena si sedla vedle mě. Koukal jsem se před sebe a ji ani nevnímal. Chtěl jsem přemýšlet a ne poslouchat její kecy o tom jak s ní nejsem a tak. Koukal jsem se na město a přemýšlel, že jsem ještě nebyl nikdy na druhé straně města. Budu se tam muset někdy jet podívat a třeba by jela i Taylor se mnou a ukázala mi ho.

"Lásko?" Zeptala se a já se na ni otočil. Než jsem se stačil nadát, tak její rty byly na těch mých. Začala jimi pohybovat a já jí to oplácel. Slyšel jsem šustění listů a jako by tu někdo byl, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, protože jsem si místo Seleny představoval Taylor. Už mi strašně moc chyběla a já ji už chtěl mít u sebe, abych ji mohl obejmout a už nikdy nepustit. Musím se se Selenou rozejít, co nejdříve.

"Miluju tě" Zamumlala mi do rtů.

"Já tebe taky" Až potom jsem si uvědomil, co jsem jí řekl. Teď si bude myslet, že s ní pořád chci být. Momentálně jsem to posral, jak nejvíc jsem mohl. Já jsem takový vůl.

Po chvíli jsem slyšel šustění listů a praskání větviček a potom silné dupání. Někdo dotud utíkal. Rychle jsem se zvedl a utíkal se tam podívat. Podle postavy a oblečení jsem poznal, že je to Taylor. Jestli jsem si myslela, že jsem to předtím posral, tak teď jsem to mega posral. Všechno to slyšela a viděla. Nebude se mnou nic chtít mít. Chytil jsem se za hlavu a flustrovaně vydechl. Tohle je vážně v prdeli a to hodně. Rozhlížel jsem se po okolí a doufal, že to byl někdo jiný, než ona. Nebude se mnou chtít mluvit a já jí nebudu moct říct, jak to všechno je. Musím se Selenou rozejít, teď hned. Rozešel jsem se zpátky. Ona pořád seděla na lavičce a nechápavě se na mě koukala.

"Seleno musím ti něco říct" Začal jsem a ani si vedle ní nesedal, protože se bojím, že by se na mě vrhla. Koukla se na mě s otázkou v očích. "Je konec" Řekl jsem hned, jak jsem si vzpomněl na Taylor a jak bude šťastná. No teď nevím jestli bude šťastná. Koukla se na mě vyděšeně a zároveň mě zabíjela pohledem. Zvedla se a bez dalšího slova odešla. Zajímalo by mě jak se dostane domů. Spíš ke mě domů a ještě k tomu nemá klíčky. Já vím jsem škodolibí, ale nepojedu domů. Ať si tam hezky počká a já teď jedu k Taylor.

Musím ji vidět, ale to jsem ještě nevěděl, že mě jedna zpráva dostane na kolena.