Soulmates II.

29.

Už je to skoro měsíc, co jsem s Justinem. Jsme skoro pořád spolu, ale někdy to prostě nejde, protože musí jít za Scootem nebo si něco zařídit do práce. Nechápu proč chodí do práce, když má pauzu, ale nechci se mu do toho motat. Chodíme na večeře, ale budeme to muset omezit, protože fanoušci už něco tuší.

Jsem s ním šťastná, ale je tu jedna věc co mě děsí. Děsí mě, že Justin pořád chce chodit se Selenou a nikdy se s ní nerozejde. Možná ji miluje a mě ne a bojí se semnou rozejít. Toho se bojím.

Viděla jsem pár fotek, kde se Justin a Selena líbají, ale já tomu nevěřím a myslím si, že je to photoshop, i když to tak nevypadá. Tohle by mi nikdy Juss neudělal. Věřím mu a taky věřím, že se sní brzo rozejde a bude oficiálně semnou. Říkal mi, že potřebuje si promyslet, jak to udělá a já mu ten čas dávám.

Zrovna teď sedím v obýváku a dívám se na nějakou pohádku. Justin před pár hodinami odešel, protože ho potřeboval Scooter, aby se domluvili na nové písničce. Už se na ni těším, protože každá jeho písnička je nádherná a já bych ji mohla poslouchat pořád dokola. Jeho hlas mě uklidňuje, když není semnou.

Zvedla jsem se z gauče a šla do pokoje. Už mě to nebavilo a dostala jsem hlad, takže si zajdu nějak do restaurace. Nechce se mi vařit a mám chuť na špagety v mé nejoblíbenější restauraci, kam chodím pokaždé.

Hodila jsem na sebe rifle, protože v kraťasech by mi už bylo zima. Už je půlka září a není zrovna nejteplejší. Oblékla jsem si čistě, bílé tričko, protože se mi nechtělo hledat nic jinačího.

Vzala jsem si kabelku a telefon a vyšla směr domovní dveře. Zamkla jsem za sebou, protože nechci, aby mě někdo vykradl. Ještě pořád nemám ten kamerový systém, ale už si ho vážně pořídím. Přísahám. Vlezla jsem do auta a vyjela směr restaurace.

"Dobrý den co to bude?" Usmála se na mě servírka, kterou jsem tu viděla už několikrát. Myslím, že mě i vždycky obsluhovala a nějak mi to nevadí. Nikdy na nic nezapomněla a jsem s ní spokojená.

"To co vždycky" Usmála jsem se na ni a podala jí jídelní lístek. Ona se jen zasmála, zapsala si to a odešla. Teď mě čeká půl hodinové čekání, při které se budu nudit. Ještě, že jsem si vzala ten mobil, jinak bych se unudila.

Vycházím z restaurace a rozhodla jsem se, že se půjdu projít na naše tajné místo a nechám tu auto, které si potom vyzvednu. Rozešla jsem se na to úžasné místo, které miluju. Je to nejlepší, když chcete osamotě přemýšlet nebo se jen tak odreagovat. Potřebuju popřemýšlet a Justinovy a jestli už mám říct kdo jsem. Pořád se mě na to ptá a já mám nutkání mu to říct. Nebaví mě to a už mi chybí moje pravé jméno. Zajímalo by mě, jakby zareagoval, kdybych mu to řekla. Třeba by měl ke mě odpor nebo by mě prostě nechal a já bych ho už nikdy neviděla. Možná to ani nechci vědět, jeho reakci.

Už jsem byla skoro tam, ale viděla jsem tam pohyb. Schovala jsem se za keř, přes který šlo trošku vidět. Nešlo moc poznat kdo to je, ale já už jsem začala plánovat vraždu, jak bych ho zabila, aby nechodil na naše místo.

Najednou jsem viděla jak se ten člověk trošku posunul na stranu a já mohla poznat kdo to je. Nebyl to jeden člověk, ale dva. Ti dva se líbali a nevnímali okolí. Jednu chvíli jsem si myslela, že se na sebe vrhnou.

"Miluju tě" Slyšela jsem jak jemu zamumlala do polibku.

"Já tebe taky" Odpověděl jí a usmál se na ni.

V ten den se mi rozpadlo srdce na milion kousíčku.