Soulmates II.

42.

"Justine, pojď se najíst" Zakřičela jsem na něj z kuchyně. Jsem u něj doma a vařím mu. Nemělo by to být náhodou naopak? Jak už jsem říkala, Justin je líný, takže kdyby tu měl vařit on, tak umřeme hlady. I když neříkám, ráda bych si dala ty jeho výborné špagety.

Slyšela jsem dupání po schodech, takže už jde. Chtěla jsem se natáhnou pro talíře, ve vrchní polici, ale Justin je vzal za mě, abych se nenamáhala. Byla jsem za to ráda, protože ta police je strašně moc vysoko a já tam skoro nedošáhnu.

"Děkuji" Řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Vzala jsem si je od něj a dala jsem na talíře jídlo. Jeden talíř jsem položila před Justina a druhý jsem dala před židli vedle něj. Ještě jsem podala příbory a mohli jsem jíst.

Musím se pochválit, docela mi to chutnalo. Vím, že nejsem nějaká moc dobrá kuchařka, ale tohle se povedlo. Vypadá to, že jemu to taky chutnalo, když všechno snědl a ještě si přidal. Jsem docela ráda.

"Měla by jsi dneska jít za Miou a říct jí o nás. Možná by jsi ji mohla poprosit, aby ti se zařizováním pomohla" Odnesl nám prázdné talíře a zase si sedl na židli.

"Přesně to jsem měla v plánu a co budeš dělat ty" Řekla jsem a otočila jsem se k němu. Jsem docela nervozní, co na to Mia řekne, že jsme se zasnoubili a ona to hned nevěděla. Vždycky jsem si všechno hned říkaly. Přece jen to bylo moc na rychlo. Ještě jsem mu ani moc neodpustila a hned se s ním budu brát.

 Vím, že ho miluji a chci s ním být celý život. Jednou mu odpustím a ani si to neuvědomím. Čekáme spolu dítě, které oba milujeme a nechceme se ho ani jeden vzdát. Stejně by jsme se museli vídat, kdybych ho odmítla a to bych nikdy neudělala. Když člověk milujeme přehlédne všechny chyby, který ten druhý člověk udělal.

"Taky si musím něco zařídit, ale to je překvapení" Řekl tajemným hlasem. Další překvapení, doufám, že nebude stát tolik, jako to poslední. Už by mi to bylo vážně blbé a ještě k tomu, když já mu nikdy nic nedám.

"Už je mi vážně blbé, že pořád máš nějaké překvapení a já ti nic nikdy nedám" Řekla jsem smutně a trošku jsem se na něj zamračila. Koukala jsem se na ruce v mém klíně. 

Justin vzal moji brodu mezi prsty a donutil mě, abych se mu koukala do očí. Měl vážný výraz, což se u něj moc často nestává. Vždycky se usmíval a jen někdy neměl na tváři ten roztomilý úsměv, který donutí člověka se taky usmát.

"Dáváš mě víc, než já dávám tobě. Jsem strašně moc rád, že jsi tu se mnou a že jsi mi dokázala alespoň z části odpustila. Nosíš naše dítě, které milujeme a budeme úžasní rodiče. Strašně moc tě miluji a to všechno co mi dáváš mi stačí. Nic od tebe nechci" Díval se mi do očí a já jemu taky. V očích měl štěstí a lásku a zářily mu v nich jiskřičky. 

Jen jsem trošku kývla a malinko se usmála. On taky kývl a uhnul pohledem. Vstal ze židle a otočil se na mě. 

"Už budu muset jít, vrátím se večer, dobře?" Řekl a dal mi dlouhou pusu. Stoupla jsem si a dala mu ruce za krk. On si mě přitáhl k sobě, takže náš polibek ještě prohloubil. Museli jsme se odtáhnout, protože už jsme neměli vzduch.

"Dobře" Usmála jsem se na něj. On se jen otočil a odešel. Ještě se u dveří otočil a já mu zamávala. Připadala jsem si jako malá zamilovaná puberťačka. Musela jsem se pořád usmívat a nešlo přestat.

"Počkat, takže vy jste zasnoubení a neřekla jsi mi to?" Zeptala se hraně naštvaně Mia. Zrovna sedím u ní doma, v pokoji na posteli a říkám jí, že jsem zasnoubená s Jussem. První se začala usmívat, potom nahodila vážný výraz a nakonec z ní vypadlo tohle. Musela jsem se nad ní zasmát a ona se hned taky začala smát.

"Přeji vám to, ale mohla jsi mi to říct hned" Řekla a objala mě. Jsem ráda, že na mě není naštvaná a že nám to přeje. Objetí jsem jí s radostí objala. 

"Určitě budeš chtít pomoct se svatbou, že? A já ti ráda pomůžu" Usmála se na mě, když mě pustila, ze svého objetí. S obrovským úsměvem jsem kývla. 

Připadá mi, že se poslední dobou jenom usmívám a jsem za to ráda. Mám okolo sebe lidi, kteří mám ráda a jsou tu pro mě, jako já pro ně. Vždycky bych se obětovala za své kamarády a nikdy bych je nenechala ve štychu.

"Kdy chcete svatbu?"  V jejím hlase byla slyšet radost.

"Někdy v blízké době, než se Justinovy rozjede další tour a kariéra než se já nevlezu do žádných šatů" Řekla jsem se smíchem a ona se ke mě přidala. 

Vážně nechci vypadat ve svatebních šatech, jako balon. Chci mít obrovské princeznosvké šaty, které ozáří všechny. Miluji takové šaty a vždycky jsem o nich snila a vždycky jsem si přála se v nich vdávat s mužem, kterého miluji a vím, že s ním chci být navždy.

Celý den jsem byla s ní a dívaly se na filmy.Podívaly jsem se snad na pět filmů, u kterých jsem se nasmály. To by jsme nebyly mi, kdyby mezi nimi nebyl jeden horo, ale dneska to bylo celkem v pohodě. Ani jsem se moc nebála, takže to bude v pohodě.

Ležím u Justina doma v posteli a čekám, až se vrátí domů. Je už skoro osm a on tu pořád není. Bojím se, že se mu něco stalo, protože vždycky mi to spadlo do hlasové schránky. Volala jsem i Raynovy jestli neví kde je a neví. Mám o něj obrovský strach.