Soulmates II.

17.

Faith (Taylor):

Zrovna jsme na cestě domů z Meet and Great. Řekla jsem Mie, že jí vše vysvětlím doma, že tady je něco co neví. Hned se začala vyptávat, co to bude a tak a já ji samozřejmě neodpověděla. Potřebujeme to probrat v klidu a aby hlavně seděla, jinak ji klepne, že se znám s Justinem už dlouho a to nechci. 

Hlavně musím vynechat tu část, kdy jsem byla v nemocnici a kdy mě zbil. To by mu hned vynadala nebo by ho už neměla ráda. No neví toho poměrně dost. Nic o mojí minulosti, nikdy jsem o tom nechtěla mluvit a když mě chce teď Justin poznat, tak si musím hrát na někoho jiného než jsem. Možná mě hned pozná a třeba mě nikdy nepozná. 

Já mu nebudu říkat kdo jsem. Nechci aby to věděl a aby věděl třeba že se živím závoděním nebo že mamka už nežije se mnou. Justin ji měl rád a chtěl by abych se s ní sešla. To já nechci a tak mu nechci ničit kariéru. Mě by fanynky nenáviděly, že jsem v blízkosti jejich idola a myslely, že se s ním bavím jen pro prachy a slávu. Nikdo by nepochopil, že jsem jeho bývalá nevlastní sestra. To nechci.

Docela jsem se divila že se nevyptával, když jsem začala říkat své pravé jméno. Úplně jsem se lekla, že to zjistí. Přece jen není moc jmen, které začíná na Fa-, ale třeba to ani nepostřehl, že jsem to řekla. Potom mě ještě zarazilo, že se mě ptal na Scootera. Nemyslím si, že umím dobře zpívat, ale teď jak znám Justina mě bude přemlouvat, abych o tom aspoň přemýšlela. Já nechci být slavná a ni nic podobného. Mám ráda život, jaký teď mám. Dojely jsme před dům a zaparkovaly.

"Tak co teda?" Zeptala se hned, když jsme si sedly do obýváku. Seděla jsem naproti ní, abych jí viděla do obličeje. Nemám ráda, když se tomu druhému nemůžu kouknou do obličeje a nebo, když se mi ten druhý nedívá do očí. Je to neslušné mluvit s někým a nedívat se mu do očí.

"Je tu něco, co nevíš" Řekla jsem opatrně. Nechci, aby na mě byla naštvaná. Přece jenom se známe už tři roky a já jí nic neřekla, i když vím jak ho miluje.

"Určitě to nebude tak hrozné. Řekni mi to" Usmála se na mě. To mi dodalo aspoň trochu odvahy jí to říct.

"Dobře, znám Justina už od svých šestnácti." Začala jsem a koukla na ni. Měla už teď otevřenou pusu a to neví ani půlku. Chápu její kámoška se bavila s jejím idolem a nevěděla to. Pokračovala jsem." Naši rodiče se dali dohromady a tak jsme byli nevlastní sourozenci."

"Ty jsi byla nevlastní sourozenec s Justinem?" Vykřikla na mě hned a já věděla, že tohle bude dlouhý. Je strašně moc upovídaná a to hrozně. Víc upovídaného člověka neznám.

 "Jo, nepřerušuj a poslouchej. To nebyl ještě slavný. No pak se něco zvrtlo a já skončila v nemocnici." Začala jsem povídat, ale to by nebyla Mia.

"Proč jsi byla v nemocnici?" Zeptala se hned, jak to slyšela. Já to bude vážně dlouhý. Tak chápu nevěděla to a je zvědavá, ale může si počkat.

"Něco jsem ti řekla, to nechci moc řešit. Našli mi nádor, jak jsem byla v nemocnici" Začala jsem znovu. V hlavě jsem si přehrávala vše co tu říkám. Nejsou to moc hezké vzpomínky, ale já nežiju minulostí. Nemám svoji minulost ráda a je to po několika letech co to někomu říkám. Všichni kdo se ptal na moji minulost se divili, proč to nikomu neřeknu. Nikdo o mě skoro nic neví, kromě Mii.

"Na-nádor?" Já ji vážně uškrtím. Nereagovala jsem na to a pokračovala dál.

"Jeho taťka a moje mamka se nějak o tom pohádali a byli od sebe. S Justinem jsme se nebavili, protože na mě shazoval něco co nebyla moje vina, ale jeho. Já to nějak neřešila. Já chodila na chemoterapie a ozařování. Pak se mamka rozhodla se odstěhovat, že to bude pro nás obě lepší. Musela jsem souhlasit, protože by mě tam samotnou nenechala. Tak jsem odjela a  od té doby jsme ho neviděla. Ještě ten den co jsem odjížděla jsem se s ním usmířila, ale on nevěděl že odlétám." Řekla jsem část Justina. Teď jí říct něco o Raynovy. Docela jsem se divila že nic neřekla, možná už pochopila, že bude lepší když bude držet hubu a dozví se toho potom víc.

"Pak je tu ještě jeden kluk. Asi ho znáš a je to Rayn Buttler. Byli jsem nejlepší kamarádi, ale pak se to zvrtlo. Po tom co se stal Justin slavným, tak mi napsal, že nemám otravovat, že se nebude bavit s nějakou obyčejnou holkou. Neřešila jsme to, ale kdybych ho viděla, tak ho asi zabiju." Dokončila jsem a to už jsem měla ruky v pěst. Nenávidím ho a to hodně. Nechápu, jak mi to mohl udělat, ale ať se klidně zadusí slávou od Justina. Já ho nepotřebuji k životu.

"Nějaké otázky?" Dodala jsem, protože jsem nevěděla co říct. Nechci poslouchat celý týden nějaké otázky ohledně mé minulosti. To si radši poslechnu všechno teď a potom budu mít klid, možná. 

"Justin tě teď nepoznal?" Zeptal se nechápavě a zvědavě. Myslím, že ona by byla nejradši, aby jsme se zase bavili a ona by ho měla ve své blízkosti. Neberu jí to za zlé a byla bych šťastná, kdyby byla ona.

"Ne, ty mě znáš jako blondýnku s hnědýma očima, která se ničeho nebojí , postaví se všem a miluje rychlou jízdu. On mě znám jako brunetu se zelenýma očima, která se bojí naprosto všeho, ale boxuje" Řekla jsem a koukla na ni. Ona ani nevěděla, že jsem boxovala. Dívala se na stěnu za mnou s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Koukla jsem se jestli tam něco/někdo je. A...