Pokračování příběhu Soulmates I.
Ona je nejlepší jezdkyně na okruhu v rychlých autech. Miluje to, ale chybí jí starý život a lidi v něm.
On je nejmilovanější kluk na světě. Slavný Bieber. Miluje svůj život a taky ho nenávidí.
"Faith dělej" Zakřičela na mě Mia od vstupních dveří. Jedeme kupovat šaty a to už za dva dny je svatba. Zatím nebyl čas je jet koupit, takže musíme až teď. Svatba už je celá hotová. Máme už i dokonce svatební dort, který je naprosto úžasný.
Jen doufám, že budou mít nějaké hezké, které se mi budou líbit. Byl by celkem problém, kdyby neměli žádné podle mích představ. Máme tady jen jedem obchod se svatebními šaty a další je až v Orlandu, kam se mi vážně nechce a Mii určitě taky ne.
Poslední týden bydlí u nás, aby nemusela každý den dojíždět. Zařizovala tady skoro všechny věci a bylo celkem otravné dojíždět. Musela hlídat lidi tady, protože se svatba bude konat na naší obrovské zahradě.
Nechceme, aby se někde profláklo, že se bereme, i když už fanoušci něco tuší. Justin normálně pracuje, ale na turné jezdit nebude. Měl pár koncertů, takže tu chvíli nebyl, ale já stejně na něj neměla moc času a aspoň mě nikdo nerozptyloval.
Ještě ani nikde neřekl, že jsem jeho přítelkyně, budoucí manželka a novináři si myslí, že jsem jenom kamarádka. Někdy se říkalo, že jsem jeho ztracená sestra, ale pak to nějak zavrhli. Asi nějak pátrali a zjistili, že to tak není.
Seběhla jsem schody a naskytl se mi výhled na moji nejlepší kamarádku, která byla docela naštvaná. Ani se jí moc nedivím, když na mě čeká už něco okolo půl hodiny. Nevinně jsem se na ni usmála, rychle si obula boty a vyšla ven k autu s Miou za prdelí.
"Co si budete přát?" Zeptala se nás nějaký pán, když jsme vešly do obchodu se svatebními šaty. Co by jsme si asi přály, když jsou tu jen svatební šaty.
"Nějaké princeznovské šaty, prosím" Usmála se na něj Mia a on mávl rukou, ať jdeme za ním. Došli jsme k oddělení, kde byly obrovské šaty. Sedly jsme si na gauč, který tu byl a čekaly.
Donesl mi první šaty, které se mi moc nelíbily. Měly dlouhé krajkované rukávy, které se mi na těch šatech vůbec nelíbily. Nevypadalo to moc hezky, protože ty šaty potom už byly jen obyčejně bílé.
Koukly jsem se na sebe s Miou a obě jsme řekly zároveň ne. Jsem ráda, že jsme se shodly, protože bych se tu nerada pohádala.
Přinesl jedny nádherné. Chvíli jsem se na ně koukala a přemýšlela, jestli si je mám jít vyzkoušet. Líbí se mi, ale nemyslím si, že by to byly ty prvé, které by mě hned okouzlily.
"Běž si je vyzkoušet" Usmála se na mě a já jsem jen kývla. Vzala jsem si je od toho pána a vešla do kabinky. Nějak jsem se do nich narvala, ale bylo to jen tak tak. Už mi docela narostlo bříško, už jsem skoro ve třetím měsíci. Strašně moc to rychle letí a bříško jen roste a roste.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšla jsem z kabinky a šla směrem k Mii. Chvíli si mě prohlížela. Stoupla si a podívala se na mě i zezadu. Nemyslím si, že mi sedí. Na prsou to mám moc upnuté a na břiše taky.
"Jsou nádherné, ale vidím, že se v nich necítíš svá" Zase si sedla a já čekala až mi donese další šaty. Myslím, že tohle dneska bude na dlouho, než se najdou šaty, které mi budou i přes bříško.
Docela mě bolely nohy, tak jsem si sedla. Teda jsem se o to alespoň pokoušela, protože v těch šatech to moc nešlo.
"Tohle jsou už naše poslední šaty, které tady v tomto oddělení máme" Přinesl šaty v nějaké bílém dlouhém "sáčku". Rozepnul je a mě se naskytl pohled na dokonalé šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Koukla jsem se na Miu, která měla jiskřičky v očích. Měla velký úsměv a pořád se koukala na ty šaty. Asi se jí taky líbily, tak jsem hned vyskočila na nohy a šla si je vyzkoušet. Doufám, že mi budou dobré, protože jsem se do těch šatů asi zamilovala.
Navlékla jsem si šaty na sebe. Koukla jsem se na sebe do zrcadla a nemohla jsem uvěřit svým očím. Ty šaty vypadaly ještě líp na mě než na tom věšáku. Na bříšku mi to bylo tak akorát, takže jsem byla spokojená. Nikde mě to netáhlo a všude sedělo.
Odtáhla jsem závěs a pomalým krokem vyšla k Mii. Pořád se usmívala a hned jak mě viděla, tak začala kývat hlavou na souhlas. Musela jsem se pořád usmívat, protože jsem byla ráda, že jsem konečně našla ty pravé šaty.
"Bereme je" Řekla jsem tomu prodavači, když jsem mu je podala do rukou už na věšáku. On kývl a odnesl je k pokladně. Závoj si kupovat nebudu, protože mi ho prý dá Justinova mamka a byla by ráda, kdybych si ho vzala.
Zaplatila jsem je a mohly jsme jet konečně domů. Strávily jsme tak skoro čtyři hodiny. Je celkem unavující vyzkoušet si něco okolo padesáti šatů. Unaveně jsem si sedla do auta na místo spolujezdce a mohly jsme jet.
