Soulmates II.

38.

Ráno jsem se probudila a zvonění mého otravného budíku. Vůbec se mi nechce vstávat, jsem strašně moc unavená. Celou noc jsem se budila, protože mě bolela hlava.

Líně jsem se zvedla z postele, chtěla jsem se rozejít ke skříni, ale místo toho jsem běžela na záchod. Z nenadání se mi udělalo špatně. Rychle jsem spadla k záchodu a začala zvracet. Jak jsem do zvracela, tak spláchla a hned si vyčistila zuby, protože tu pachuť  v puse nesnáším. Nijak nebudu řešit, že mi je špatně, přece tohle těhotné ženy mívají, co vím. Kdyby mi bylo ví špatně, tak si zajdu k doktorovy, jestli mě nebo tomu malému nic není.

Konečně jsem se vydala k té skříni. Mám tak hodinu na to, abych se připravila na závody. Otevřela jsem skříň a vzala si první co mi přišlo pod ruky. Obyčejné rifle a tričko s nějakým nápisem. Nechtěla jsem řešit dnešní oblečení, protože dnešek bude náročný si myslím. Mám toho hodně. 

Vlasy jsem si rozčesala a udělala rychlí drdol. Malovat se nebudu, protože se mi vůbec nechce. Z nočního stolku jsem si vzala telefon, klíčky a peněženku a byla jsem hotová. Mám půl hodiny na to abych se tam dostala, což je celkem fajn, nepřijedu pozdě. 

Seběhla jsem schody a hned šla do garáže, kde jsem nasedla do auta a vyjela. Nějak jsem neřešila, jestli je ještě Mia u mě, protože si myslím, že už je někde na cestě tam. 

"Thomasy musím si s tebou promluvit" Hned jsem na něj začala mluvit, než mi začal blahopřát  prvnímu místu. Vím, že se mu nebude líbit moje rozhodnutí, ale já to musím udělat, už jen pro to aby se nestalo nic tou malému. Nemůžu ho vystavovat takovému riziku.

"Povídej" Pobídl mě, abych začala. Zhluboka jsem se nadechla, abych trošku potlačila nervozitu.

"Končím tu" Řekla jsem na rovinu, nechtěla jsem se motat okolo horké kaše. Měl překvapený a zároveň nechápavý výraz.

"Proč? Tobě se tu nelíbí? Klidně ti budu dávat víc procent z výhry, jen prosím neodcházej, potřebuji tě tu" Začal žebrat, abych tu zůstala. Začal nabízet peníze,což on nikdy nedělá, takže mě tu asi vážně chce, ale já nemůžu.

"Jsemtěhotná" Řekla jsem rychle a je možné, že mi ani nerozuměl. Zvedl jedno obočí, jako že mi nerozuměl. "Jsem těhotná"Tentokrát jsem to řekla normálně. Podíval se mi očí a potom na moje břicho a potom zase do očí, jako by hledal něco, že si z něj dělám srandu. Jen jsem zakývala hlavou ze strany na stranu a sklopila zrak dolů.

"To chápu Faith. Budeš mi chybět, musíš se tu někdy objevit a ukázat jim jak se správně jezdí" Řekl a usmál se na mě. Jsem ráda, že mě nepřemlouvá, abych zůstala i tak. Chápe, že mi na tom záleží a nechci o něj přijít, kdyby se něco stalo při závodu.

"Rozkaz" Řekla jsem se smíchem a vydala jsem se pryč. Neříkám, že mi nebude chybět, to rozhodně bude. Nechtěla jsem se loučit, protože vím, že se ještě někdy uvidíme. Třeba za pár měsíců nebo za pár let.   

Odešla jsem z okruhu, tak i z celého pozemku. Bude mi to tu celé chybět a nejvíc závodění. Skoro každý den jsem jezdila a teď nebudu moct. Nechám si svoje auto, kdybych se chtěla někdy vrátit, ale to už budou o hodně výkonnější auta, ne je to moje.

Dojela jsem domů a sedla si na pohovku. Jsem domluvená s Raynem, že si musíme promluvit, když už ví kdo jsem. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Nevím jestli se pohádáme nebo se usmíříme. Byla bych radši pro to druhé, přece jen je to přítel mé nejlepší kamarádky a měla bych s ním být za dobře.

Slyšela jsem domovní zvonek, tak jsem se zvedla a šla otevřít. Byla jsem celá nervozní, až se mi z toho klepaly ruce. Ani nevím, proč se tolik bojím. Nemůže se mi nic stát a to co se stane nebudu moct ovlivnit. Nebudu ho prosit, aby to bylo jako dřív. Nespadnu na takovou úroveň, abych rosila. 

Otevřela jsem a tam stál. Pozdravil mě a já jsem mu to oplatila. Pozvala jsem ho domů, kde ještě nikdy nebyl, takže jsem mu musela ukázat, kde je obývák. Sedli jsem si na gauč a ob jsem čekali, kdo se ujme slova. Chvíli bylo ticho, ale potom se ujal slova on.

"Faith strašně moc se omlouvám. Tu zprávu co jsi ode mě dostala jsem napsal v opilosti, kdy jsem nevěděl co dělám. Vážně mě to strašně moc mrzí a byl bych rád kdyby jsi mi odpustila. Byli jsme nejlepší kamarádi a já bych to chtěl vrátit zpět. Vím, že to u nemůže být tak jako dříve, ale já bych se o to aspoň pokusil. Vím, že jsi na mě pořád naštvaná a máš být proč, ale-"

"Odpouštím ti" Přerušila jsem ho. Chtěla jsem svého nejlepšího kamaráda zpátky a je mi celkem jedno, jak moc mi ublížil. Vím, že si to bude vyčítat celý život a to mi stačí. Zatvářil se překvapeně ale hned jak se vzpamatovat, tak na mě skočil a uvěznil, mě v pevném objetí, které jsem mu samozřejmě opětovala.

"Rayne nemůžu dýchat" Řekla jsem, když už jsem to nemohla vydržet. Hned mě pustil, ale pořád se usmíval, jako měsíček na hnoji.

Byl u mě asi do dvou odpoledne, kdy už potom musel jít domů, protože šel ven s Miou. Stihli jsme uvařit oběd, udělali jsme si Lassange. Bylo to celkem dobré, ale bylo by lepší, kdyby to Rayn tolik nepřesolil. Potom jsem hráli na iXboxu, který mě totálně vyčerpal a mě se už ani nechce zvednout z postele, ale musím. 

Jedu dneska za Justinem, abych mu mohla říct, že jsem těhotná. Musím mu to říct co nejdřív, aby se to dozvěděl ode mě a ne od někoho jiného Byl by potom na mě naštvaný, že jsem mu to neřekla.

Nasedla jsem do auta a vyjela směr Justinův dům.