Soulmates II.

23.

Ale znáš Justine, znáš ji moc dobře.

Taylor/Faith:

Zastavila jsem před domem. Zaparkovala jsem a vešla dovnitř. Tak nějak jsem doufala, aby tu Mia už nebyla. Nechci ji poslouchat jak ji bolí hlavička. Nikde po domě jsem nic neslyšela, tak tu asi vážně není. Že bych měla konečně barák pro sebe. Že bych se konečně mohla dívat na film a nikdo by mě nerušil. To by bylo úžasné. Hodila jsem klíče od auta a od baráku na botník. Vyzula si boty a šla rovnou do obýváku. Doslova jsem skočila na gauč a zapnula televizi. Zrovna hrály Hvězdy nám nepřály, tak jsem to tam nechala. Nikdy jsem to neviděla, tak se aspoň podívám. Vím že mi Mia říkala, že je to strašně pěkné a že u toho i brečela. Chvilku jsem se dívala, ale nějak mě to nebralo. Asi nejsem na románky. Já radši akční filmy.

Vzala jsem si mobil. Měla jsme jednu nepřečtenou zprávu od Justina. Rozklikla jsem ji, ale nevěděla jsem co si o tom myslet.

Od Justin: Dnes v 8 hodin večer čekej před domem. Nemusíš si brát nic nobl.

Chápu že mě chce poznat, ale to Sel nevadí, že jde raději se mnou než aby byl sní. Já bych nejradši byla s klukem, kterého bych milovala. Tak, ale ok budu na něj čekat. Nebudu si dávat šaty. Dám si kraťasy a triko a vezmu si mikinu. Zajímalo by mě kam pojedeme. Justin to tu nezná, takže jsem zvědavá.

Dneska mám závody, ale vůbec se mi nechce. Nemám ani moc náladu. Jo chci jim ukázat nové autíčko, ale nevím. Prostě se dneska netěším a přitom mám tu práci ráda. Koukla jsem se na hodiny a bylo dvanáct. Čas na oběd. Rozešla jsem se tedy do kuchyně něco uvařit.

Takže teď je skoro jedna a ve tři až ve čtyři musím být na dráze. Asi hodinu budu muset být na dráze. To bude tak pět. Budu mít ještě spoustu času se nachystat, takže to může být v pohodě. Doufám že se dneska nic nestane.

(Musím to nějak urychlit, aby se nějak všechno pořád neopakovalo)

8 hodin večer:

Z pohledu Justina:  

Už je osm a já čekám před jejím domem.  Zatroubil jsem a ona za chvilku vyšla ven. Byla nádherná a přitom jen normálně oblečená. Měla obyčejné kraťasy a triko. Ty kraťasy ukazovaly ty její nádherné nohy. Je strašně krásná a docela mě to k ní táhne, ale mám Selenu. Mám ji rád, ale nevím jestli ji miluji. Není to jako předtím, nic mě k ní netáhne. Dokonce nejsou ani žádní motýlci v břichu a ani elektřina, když se mě dotkne. Prostě nic.

Vystoupil jsem z auta a jako správný gentleman jsem jí otevřel dveře. Děkovně se usmála a nasedla si. Oběhl jsem auto a vyjel na jedno nádherné místo. Našel jsem ho včera, když jsem se motal po Floridě. Strašně se mi zalíbilo, neviděla ho ještě ani Sel. Nějak se mi zdálo, že je to vhodné místo jak se víc poznat.

"Kam jedem?" zeptala se trošku dětinsky. Koukala na mě vyčkávajícím pohledem, byla strašně moc roztomilá. To jakým způsobem se usmívala.

"Překvapení" Řekl jsem a ona udělala uražený výraz. Je fakt roztomilá. Zabručela a víc se zavrtala do sedačky. Zkřížila si ruce na prsou a zamračeným výrazem koukala před sebe. Takhle vydržela asi pět minut a potom vyprskla smíchy. Má hodně nakažlivý smích, tak jsem se začal smát taky. Smáli jsme se docela dlouho, protože už jsme byli skoro na místě.

"Za chvilku tam budeme" Řekl jsem po deseti minutách ticha. Koukal jsem se před sebe na cestu, ale nemohl jsem odolat a koukl se na ni. Koukala se před sebe a asi přemýšlela. Slušelo jí to. Za ten týden skoro jsem si nevšiml, jak je nádherná. Má i dobrou povahu. Všem by pomáhala a je na všechny hodná. Mám ji hodně rád a to ji znám chvíli. Je to holka, kterou si musí každý oblíbit a jestli ne, tak je divný.

"Dobře" Řekla a pořád se koukala před sebe. Nechal jsem to být. Už jsme byli na místě, tak jsem vystoupil a rychle oběhl auto, abych jí otevřel dveře. Poděkovala a sklopila hlavu. Ona se červená? To je roztomilí. Dlouho jsem neviděl červenat se holku, je to v této době neobvyklé vidět stydlivou holku. Musel jsem se usmát.

Vzal jsem ji za ruku a šel na to nádherný místo. Ptáte se kde jsme? Pro mě je to nejkrásnější místo co jsem kdy viděl. V kalifornii je taky hodně hezkých míst, kde se dá v klidu přemýšlet. O těch místech nikdo neví. Nikomu jsem je neukázal, protože se nenašel nikdo speciální. Ty místa jsou zvláštní a něčím výmečná. Je to nepošpiněná příroda. Miluji tokové místa.

Začínalo se stmívat, což mi hrálo do karet, bude to ještě krásnější. Došli jsme na místo a Taylor se otevřela pusa skoro až k zemi. Byli jsem na kopci z kterého jde vidět úplně celá Florida. Jde dotud vidět i dráha a je s tohoto místa nádherně osvícená. Byli vidět mrakodrapy a velké budovy. Svítily, takže v nich ještě pracovali. Pouliční lampy osvětlovaly ulice a parky. Tohle místo musí být ještě hezčí na vánoce. Bude to všechno svítit. Víte co to místo dělá ještě hezčí? Ona.

Koukl jsem se na ni a pořád se dívala na tu nádheru. Její vlasy vlály ve větru. Není jako ostatní holky, což už vím dávno. Jiné by si stěžovaly, že jim vítr rozcuchá vlasy a ona si ten pocit užívala.

"Jak jsi to místo našel?" Zeptala se a koukla na mě. V očích měla jiskřičky a usmívala se. Asi se jí to místo hodně líbí. Jsem rád, že jsem ho našel a třeba se o ní něco nového dozvím.

"Nudil jsem se tak jsem se projížděl a narazil na tohle místo. Jsi první komu jsem to místo ukázal. Být tebou tak se cítím speciálně. " Řekl jsem a koukal se na ni.  Naznačila rty aha a sedla si do trávy. Udělal jsem to samé.

"Co tak, že by jsem tohle místo nikomu neukazovali. Ale fakt nikomu, bylo by to naše místo" Navrhla. Musel jsem se nad tím pousmát. Ona chce tajné místo se mnou. Musel jsem na to kývnout. Nedalo se odolat.

"Nechceš mi něco o sobě říct?" Zeptal jsem se zvědavě. Už jsem vážně nedočkavý, chci vědět kdo je.

"A co bys chtěl vědět?" Zeptala se pořád mi koukala do očí. Nikdy jsem si nevšiml, že má zelenohnědé oči. To jsou čočky?

"ty nosíš čočky?" Zeptal jsem se bezmyšlenkovitě.

"Jo" Řekla jednoduše.

"Co kdyby jsi mi řekla něco o tvojí rodině" Usmál jsem se na ni a ona se trošku zarazila.

"No... Mého tátu jsem moc neznala. Umřel, když měl autonehodu. Moje máma odjela a ani nevím kam" Řekla a už na mě nekoukala. Neříkala to tak, že by jí to bylo líto. U toho taťky možná, ale u mamky. Říkala to znechuceně. 

"Aha" Řekl jsem jednoduše a nevěděl co říct. Tohle bylo asi její slabé místo a já se cítil špatně, že jsem se zeptal.

"A co ty a rodina?" Zeptala se zvědavě.

"No já bydlím s mamkou a sourozenci, když nejsem na turné. K taťkovy nejezdím skoro vůbec" Řekl jsem jednoduše. Kývla na náznak a vypadala trošku zklamaně. Asi jí mrzí tem taťka. Řekl bych jí vše od začátku mojí rodiny, ale plést sem Faith se mi nechce, i když bych na ni rád vzpomínal. Musel bych vysvětlovat proč byla v nemocnici. Byl jsem idiot, teď bych to nikdy neudělal. Nikdy bych jí neublížil. Strašně moc mi chybí.