Toxic // j.d.b // cz translate

32

Vzbudila jsem se díky tomu, že jsem se necítila moc dobře. Všimla jsem si, že Justin nebyl v posteli a také, že jeho věci jako peněženka, mobil a klíče nebyly na svém obvyklém místě. Opatrně jsem se posadila a má mysl si nedobrovolně opakovala to, co se stalo minulou noc.

Byl brečící hromádka neštěstí - opilá brečící hromádka neštěstí. Taky si vzpomínám, že mě neuhodil nebo něco i přes to, že byl opilý. To mi dávalo trochu naděje a úlevy. Dobře, stále musel na té části s pitím zapracovat, ale už nebyl vůbec agresivní. Jen brečel, sdělujíc mi své starosti a strach o dítě. Byl pod velkým tlakem kvůli tomu dítěti a nesnášel to příliš dobře, pomyslela jsem si.

Odhrnula jsem přikrývku na stranu a vylezla z postele. Vyšla jsem z naší ložnice a okamžitě jsem se cítila zvláštně, protože po Justinovi nebylo nikde ani stopy. Z kuchyně nevycházelo žádné syčení, obývák byl prázdný, jeho pracovna byla prázdná - soudíc z dokořán otevřených dveří.

"Justine!" Nepřestávala jsem přecházet po bytě, ale on nebyl nikde k nalezení. Zkontrolovala jsem vchodové dveře a všimla si, že jeho boty s bundou byly pryč. Pomyslela jsem si, že si šel nejspíše něco vyřídit nebo si jen zaběhat.

Přirozeně jsem šla do kuchyně, abych se napila, ale zrak mi padl na bílou obálku s mým jménem na ní. Spojila jsem obočí a váhavě ji sebrala z kuchyňské linky. Hned jak jsem ji otevřela, okamžitě jsem věděla, že to bylo Justinovo písmo - neúhledné zakulacené písmo.

Drahá Kenny,

Ahoj, dobré ráno, lásko. Nejspíše máš obavy z toho, že nejsem nikde v našem bytě. No, posledních pár dní jsem hodně přemýšlel - přemýšlel o mě, tobě, nás a samozřejmě o miminku. Omlouvám se, že jsem včera v noci tolik pil, ublížil jsem ti? Doufám, že ne. Omlouvám se, že si toho ze včerejší noci moc nepamatuju. Ale pamatuju si, když jsem říkal, jak moc chci pro to dítě být perfektním otcem a přišel jsem na to, že je nemožné být perfektní otec, protože nic jako dokonalost neexistuje. Dobře, ty jsi dokonalost, ale já od toho mám daleko.

Dnes ráno jsem přemýšlel, že když nemůžu být perfektní otec, můžu být aspoň dobrý otec? Můžu to dítě milovat tak moc, jak bych chtěl? Jsem schopný se vzbudit uprostřed noci, abych vyměnil špinavou plenku, aniž bych byl nevrlý a podrážděný, protože mi to narušilo spánek? Víš jak moc nesnáším, když mi někdo naruší spánek.

Dokážu to dítě chránit? Jsem vůbec schopný něco chránit? Věř mi, Kenny, když říkám, že to dítě miluju, opravdu ho miluju a opravdu ho chci mít. Tohle dítě je pro mě požehnání a možná i pro tebe. Opravdu chci to malé držet v náručí, uspávat ho. Chci ho vidět vyrůstat, jíst jeho první jídlo, dělat první krůčky, říct jeho první slovo, které doufám, že bude 'táta' nebo 'tatínek'. Opravdu o tyhle maličkosti stojím, baby girl. Ale otázkou je, můžu tam být a vidět to, aniž bych vám ublížil?

Jsem až příliš nebezpečný, abych byl ve vaší blízkosti. Vy oba jste pro mě až moc vzácní a kdybych tobě nebo tomu dítěti něco hrozného udělal, nikdy bych si to neodpustil. Radši bych zabil sebe, než abych vás viděl trpět. Nemůžu, Ken, je to příliš. Nevěřím sobě, dobře možná ještě ne, možná si nakonec budu věřit. Nechci, aby si moje dítě prožilo tak strašně traumatizující věci, kterým mě vystavil můj otec. Nechci svému miminku ublížit tak, jak můj otec ubližoval mi, když jsem byl dítě. Nechci, aby mé dítě vidělo jeho maminku ublíženou kvůli jeho tátovi. Je to bolestivé a bohužel nezapomenutelné.

Chci, aby mé dítě vyrůstalo chtěné a milované. Mé dítě si nezaslouží pocítit bolest, stejně tak ty, lásko. Je to příliš, už to nemusíš snášet. Vím, že mě nechceš nechat jít, nikdy jsi mě nechtěla nechat jít, takže teď nechávám jít já tebe. Už je toho moc na to, aby ses trápila. Nosíš v sobě toho nejvzácnějšího andílka, nemůžeš být v blízkosti mě.

Miluju tě a nechávám tě jít.

Odcházím, Kenny. Pro dobro tebe i miminka, odcházím. Ale to neznamená, že vás nemiluju, protože, kurva, miluju obě moje babies a miluju tě hrozně moc a bolí to. Fyzicky mi to ubližuje, baby. Milovat tě fyzicky bolí, protože kdykoliv jsem u tebe, mé srdce bije neskutečně rychle, jakoby má hruď měla explodovat. Prosím, neplakej, nejsem u tebe, abych mohl setřít slzy z tvých hebkých tváří a nenáviděl bych, kdyby se to stalo, tak prosím neplač.

Vím, že mě budeš brát za špatného, protože odcházím, ale veř mi, neodcházím bezdůvodně. Nemůžu ti slíbit, že se vrátím, ale slibuju, že tam budu. Omlouvám se za to, že tě nechávám úplně samotnou. Doufám, že mi dokážeš odpustit. Taky nechci odejít, Kenny, ale musím. Budu hledat pomoc. Opravdovou, tentokrát.

Prosím, pamatuj si, že jsi ten nejsilnější člověk, kterého jsem kdy poznal. Vím, že se skrze to dostaneš, neříkám, že ti nepomůžu, ale nejdříve musím pomoct sám sobě. Pomůžu ti, Kenny. Nakonec tam budu, ale do té doby, prosím buď silná sama pro sebe a pro to dítě.

Miluju tě navždy, babe. Udrž 'naše' dítě v bezpečí, udržíš?

S láskou, Justin.

Třásla jsem se, když jsem dočítala konec dopisu. Třásla jsem se z toho, jak jsem zadržovala slzy, musela jsem se posadit, mezitím co se můj mozek stále snažil zpracovat slova z dopisu. Pohledem jsem znovu přejela po dopise, zapamatovávajíc si tu bolest.

Doopravdy odešel.

Na vteřinu jsem tomu nemohla uveřit, takže jsem rychle vyběhla do našeho pokoje do společného šatníku. Pak mě to okamžitě udeřilo, když jsem si všimla, že polovina jeho věcí byla pryč. Něco málo tam stále zůstalo, ale většina byla pryč.

Vyletěla jsem z pokoje a běžela k hlavním dveřím a znovu zkontrolovala jeho boty. Všechny byly pryč. Začala jsem ztrácet kontrolu, když jsem dopis pevně sevřela v dlani. Bolest začala udeřovat, ten tlak v mé hrudi začal být dusivý. Bylo to, jako by mé sdrce bylo vyrváno z hrudi a bylo pryč spolu s ním. Každý sval a kloub v mém těle začal bolet, až jsem nakonec ztratila rovnováhu a zády sjela po zdi na podlahu.

"Ne, ne, ne," vzlykala jsem, slzy se přelily přes okraj. "Ne, Justine, ne. Nemůžeš mě takhle opustit, ne," mluvila jsem si pro sebe, mezitím co jsem si hlavu zabořila do dlaní. Má hruď byla v ohni, mé břicho neskutečně bolelo a mé srdce bylo kompletně rozpadlé na dvě poloviny. Nepřestávala jsem volat jeho jméno, doufajíc, že každou minutou přijde, řekne mi, že to byl špatný vtip. Ale když jsem to dělala několik minut, uvědomila jsem si, že se nevrátí.

Svalila jsem se na stranu, lehajíc si na studenou zem a schoulela se do klubíčka. "Justine, proč bys mi tohle dělal?" Objala jsem své tělo, snažíc se doplnit tu celistvost, ale to mohl jen Justin. "N-nezvládnu to, s-sama to nezvládnu," zašeptala jsem do chladného ovzduší a kachliček. Jemně jsem hladila své bříško, "a-andílku, slibuju, že se o tebe dobře postarám. Slibuju, že pro tebe budu dobrá matka. S-slibuju, že nebudeš sám a osamělý. Maminka je tady, andílku, a moc tě miluje,"

***

Tak co na to říkáte?

btw: Stáli byste o překládaný příběh o jeleně?