Toxic // j.d.b // cz translate

37

"Holky," Ryan odpověděl holkám na otázku, mezitím co mé rty byly stále pevně semknuté. "Tohle je Justin," 

Amara i Yaz nepřestávaly ve svých dlaních tisknout lem mých šatů, byly zmatené a trochu vystrašené. "Ahoj holky," Justin popotáhl a klekl si, aby byl ve stejné výšce jako ony "Jsem rád, že vás konečně poznávám." 

"Um, taky tě ráda poznávám," Yaz vypadala zmateně, nicméně Amara byla zticha a její výraz byl nečitelný. 

"Zlato," klekla jsem si vedle Justina a pohladila Yaz po jejích kudrnatých vlasech. "Proč se svojí sestrou nepočkáte vevnitř? Budu tam za chvíli," postavila jsem se, mezitím co obě odešly do domu. "Ty." Postavila jsem se a on mě následoval. 

"Počkej, počkej, Ken. Zadrž." Ryan se zapojil, stojíc mezi mnou a Justinem. "Můžu za to já. Vnutil jsem mu ten nápad, aby šel se mnou a navštívil tebe-" 

"Nezajímá mě to, všechno co chci vědět je, co tady kurva dělá?" Zakřičela jsem šeptem, nechtěla jsem, aby mě holky slyšely. 

"Dobře, i tobě ahoj, Kenny." Na svých růžových kyprých rtech měl ten protivní, ale zároveň stále atraktivní úšklebek. 

"Oh skvělé, pořád si pamatuješ moje jméno, jak úžasné," řekla jsem sarkasticky, "nechoď na mě s žádným ahoj kreténe a odpověz mi, co tady děláš?" Zavřela jsem vchodové dveře a tašku s nákupem položila na zem. 

"Kenny, něco jsem ti slíbil." Rozhodil rukama. "Slíbil jsem, že se vrátím, že ano? Teď," rozevřel náruč, "jsem tady." 

"Oh, prosím tě," odfrkla jsem si. "Nebyl jsi tady, když jsem tě potřebovala, Bieber." Podotkla jsem, prstem bodajíc do jeho zatraceně vypracované hrudi. "Nepotřebuju tě. Přenes se přes to a odejdi," 

"Kenny-" přistoupil blíž, rušíc prostor mezi námi. 

"Kámo, ne." Ryan chytil Justinovu hruď, čímž ho zadržel, aby se dostal ještě blíž. 

Děkuju Ryane. 

"Ne! Ne, já už tě nepotřebuju!" Váhání převzalo kontrolu nad mým tělem. "Prostě jdi, Justine." Pokroutila jsem hlavou, "Ryane prosím, donuť ho odejít. Žádám tě, prosím." 

"Já už nikam neodcházím, Kenny. Udělal jsem, co jsem potřeboval a teď jsem zpátky, pro tebe a pro holky," 

"Vážně si myslíš, že je pro mě jednoduché tě znovu zařadit do mého života? Po tom, co jsi mi udělal? Po tom, co jsi udělal holkám? Jdi do háje," zkřížila jsem si ruce na hrudi. "Už tě nepotřebuju, moje holčičky tě nepotřebují," 

"Ježíši Kriste, Kenny! Jsou to i moje děti!" Vykřikl frustrovaně, "Samozřejmě, že potřebují svého tátu!" 

"Tvoje? Tátu?" Ostře jsem si odfrkla, "Dobře, tak kde jsi byl, když se narodily? Kde jsi byl, když udělaly první krůčky? Kde jsi byl, když měly první zub? Kde jsi byl, když byly nemocné a zvracely jako o život? Kde jsi byl, když plakaly po nocích, protože chtěly, aby jim jejich táta přečetl pohádku? Kde jsi byl, když nechtěly, abych je krmila já, protože chtěly tátu? Kde jsi byl, když je šikanovali, protože neví, kde jejich otec byl?" Slzy si našly svou cestu a nekontrolovatelně se valily po mých tvářích. 

"A ty si pořád myslíš, že máš stále to právo, říkat si jejich otec?" 

"Notak, Jay. Ještě to není ten správný čas," Ryan chytil Justina za rameno, připravený ho odvést z mého pozemku. 

"Ne! Ryane, nech mě to udělat," vytrhl své rameno z Ryanova pevného sevření. Rukou si projel skrze své teď krátké vlasy - nejspíše si je ostříhal před pár měsíci. "Vím, že jsem to posral. Odešel jsem od tebe a od holek, nezavolal jsem ti ani nenapsal, nezastavil jsem se, abych vás zkontroloval, nenavštívil jsem tě v nemocnici, když se narodily. Protože jsem se bál. Kurva, pořád mám strach."