Toxic // j.d.b // cz translate

27

Hlavu jsem měla položenou na lůžku, mezitím co jsem seděla na židli vedle Justina. Za poslední tři dny se jeho stav lepšil - díky Bohu. Ale doktoři mu neustále dávali spoustu silných prášků proti bolesti, což způsobovalo, že celou dobu spal.

"Kenny," Pohladil mě po vlasech, takže jsem k němu vzhlédla. "Běž domů a odpočiň si." Věnoval mi upřímný omluvný pohled a pokračoval, "vím, že jsi vůbec nespala."

Potřásla jsem hlavou a jeho ruka palcem hladila mé líce, "Ne, neodejdu dokud nebudeš v pořádku." Zívla jsem a více se zabalila do bundy, jelikož klimatizace až moc chladila, ale Justinovi se to tak líbilo. "Jsem v pořádku, dobře? Neměj strach."

"Jak dlouho tady musím zůstat?" Zeptal se.

"Doktor říkal, že bys mohl jít domů tento týden, záleží na průběhu tvého léčení." Vysvětlila jsem. "Potřebuješ něco?" Postavila jsem se ze stoličky, abych dosáhla na jeho unavenou tvář, na které bylo několik škrábanců.

"Ne." Zamrmlal. Najednou se můj žaludek sevřel a já jsem okamžitě utíkala do koupelny. Dřepla jsem si k záchodové míse a nechala ze sebe vyjít ven všechno jídlo, co jsem naposledy jedla. Bylo mi nevolno od žaludku a mé ruce se třásly.

Opatrně jsem se postavila a všechno pečlivě spláchla. Přesla jsem k umyvadlu, umyla jsem si ústa, odstraňujíc všechny zbytky z jejich koutků.

"Jsi v pohodě?" Zeptal se Justin hned co jsem vyšla z koupelny.

"Je mi jen trochu špatně od žaludku." Pokroutila jsem hlavou a posadila se na okraj Justinovy postele.

"Jsi si jistá?" Přikývla jsem. Nejspíše to bude z těch rajčat v salátu, který jsem měla včera.

"Jdi znovu spát, baby. Potřebuješ si odpočinout." Vzala jsem jeho ruku a jemně po ní přejížděla svým palcem.

***

Uběhl týden a Justin mohl jít konečně domů. Nicméně, na jeho paži měl stále sádru a musel být na vozíčku, protože jeho nohy byly po operaci stále ještě slabé.

"Potřebuješ ještě něco, babe?" Pohladila jsem jeho odhalené předloktí svými klouby.

"Kenny, už jsi toho udělala dost. Prosím, jdi se vyspat a pořádně si odpočinout. Je mi fajn, princezno," Skrčil obočí.

I přesto, že bylo těžké to přiznat, měl pravdu. Už jsem dávno překročila svůj limit. Ze starání se o něj jsem byla hodně unavená, ale chtěla jsem mu ukázat, že tady pro něj budu, ať se děje cokoliv.

Povzdychla jsem si, vzdávajíc se předtím, než se pohádáme jen díky tomu, že jsem tvrdohlavá. "Dobře." Přikývla jsem. "Jen mě vzbuď, kdybys něco potřeboval, ano?" 

Uculil se. "Miluju tě, teď se běž pro mě prosím vyspat,"

Ani po zhruba deseti minutách jsem stále nemohla usnout nebo si jen trochu zdřímnout. Neustále jsem se obávala o Justina - byl v obýváku a hrál Xbox, což jsem mohla poznat díky zvuku jeho oblíbené hry.

Když jsem se posadila, znovu se mi sevřel žaludek. Několikrát jsem polkla sliny, snažíc se přetrpět tu nevolnost, ale nakonec jsem stejně musela do koupelny všechno znovu vyzvracet. Nevěděla jsem, co je se mnou špatně, ale věděla jsem, že se takhle cítím už poslední týden a neustále zvracím.

A potom mi to došlo: co když jsem nebyla nemocná?

***

Omlouvám se, že nepřidávám tak často, ale mám toho teď moc.

Co na to říkáte?