Rossela ✅

XIX.

Měla jsem pocit, že se zastavilo úplně všechno. Moje srdce, shon okolo, otáčení planety, všechno. Will je pryč. Odvedla Willa.

V hrudi se mi rozprostřela bolest a já nedokázala udržet bolestné zaúpění. Ona ho zabije. Zabije ho, aby mi ublížila. Zkazila jsem to. Chtěla jsem ho ochránit, a udělala jsem kulový. Slyšela jsem něčí bolestné úpění a snažila se na to soustředit. Někdo potřebuje pomoct, seber se Ro. Musíš začít vymýšlet plán, jak odtamtud Willa dostat. Brečením si nepomůžeš.

Stále jsem však tupě zírala před sebe. Z očí mi stékaly slzy bez toho, abych si nějak zvlášť uvědomovala, že brečím. Will je pryč. Když mi přímo před nosem proletělo asi deset Mehiemek konečně mě to trochu probralo. Mdle jsem se zadívala na místo, kam letěly. Královna i Ash byly sklonění u nějaké postavy. Anelí.

Prosím, to ne.

Vyšvihla jsem se na nohy bez toho, abych zatížila bolavou ruku a přihrnula se k nim. Anelí byla v bezvědomí – určitě není mrtvá, prostě není - a Ash se nad ní skláněl. Na hrudi se jí rozpíjela krvavá skvrna a vedle ní ležel nůž. Kdy Mirabeth vrhala nože? Ash jí jednou rukou mačkal hruď a druhou ji hladil po čele a vlasech, plakal. Pořád dokola mumlal její jméno a různé zdrobněliny. Když si uvědomil, že jsem k nim přišla, zvedl od ní pohled a zlomeně se na mě podíval.

„Skočila přede mě. Mirabeth po mně vrhla nůž a ona skočila přede mě," vzlykl a slzy mu stékaly po lících.

„Můžeš jí zachránit Rosselo, ještě žije," řekla královna. V očích se jí také leskly slzy. Já? Proč ji nezachrání ona? Je zkušenější a mocnější.

„Ro, prosím. Prosím," skučel Ash, jako kdyby trpěl bolestí z nějakého zranění. Bolestí trpěl a zranění měl také. Avšak nebylo vidět. Jenom za tu dobu, co tady jsem je Anelí v bezvědomí už podruhé, to to takhle musí snášet pořád? Tohle se neustále dít Willovi, tak se zhroutím.

„Co mám udělat? Neumím oživovat, proč to neuděláte vy?" Odporovala jsem a zoufale jí chtěla pomoct.

„Někoho oživit z hranice smrti není jen tak Rosselo. Dáš jí kousek sebe, kousek tvé moci přejde na ní. Jen nepatrný kousek, který tě nijak neoslabí, ale stále přejde. Já už oživila příliš lidí. Několikrát jsem oživovala Ashova otce, už mám pouhý základ své moci z toho už ubírat nejde," vysvětlila mi.

„Dám ti cokoliv budeš chtít Ro, jenom mi ji přiveď zpátky. Korunu, zlato, co budeš chtít," prosil úpěnlivě. Překvapeně jsem na něho mrkala. Taková láska, taková oddanost. Vzdal by se pro ni všeho.

„Nevím, jak to udělat," odpověděla jsem mu popravdě.

„Ale víš, jako malá jsi to uměla, bylo to první kouzlo, co jsem tě naučil. Umíš to Ro, tak to použij. Prosím," prosil úpěnlivě. Přikývla jsem. Tohle zvládnu.

„Jaké je to Malicium?" Zeptala jsem se ho odhodlaně. Zachráním Anelí, zachráním Willa a zachráním Patrium. Všechno v tomto pořadí a co nejrychleji.

„Vita," odpověděl mi. Vita. Malicium se mi přelévalo v mysli, jako vlna na pláži. Cítila jsem jeho sílu, cítila jsem, jak je silné a měla jsem pocit, že kdyby bylo použito nesprávně, mělo schopnost zničit vše. Cítila jsem, že na toto nejsem připravená, prostě jsem to věděla, ale neměla jsem na vybranou. Anelí umírá teď, ne až budu připravená. Naklonila jsem se blíže nad Anelí a pozorovala její bledou tvář. Nepřišlo mi, že by dýchala. Nevydávala žádné známky života. Logicky bych měla položit dlaň její ránu, ale intuitivně jsem věděla, že je to špatně. Chytila jsem ji za ruku a pevně ji uchopila. No tak Anelí, musí to fungovat. Neznám tě dlouho a ani neznám tak dlouho Ashe, ale on to bez tebe nezvládne. Miluje tě. Nemůžeš mu umřít. Takže se koukej probrat ano?

Zhluboka jsem se nadechla a zase vydechla. V hlavě jsem se snažila vytvořit stejný pocit, jako vždycky, snažila jsem se naplnit štěstím a životem. Šlo to těžce. Jak mám cítit štěstí a naději, když Willa odvlékla nejzlejší osoba v celém království?

„Vita," zašeptala jsem k ní a bedlivě očekávala známku života. Ash se napjal a přiblížil se blíže k Anelí. Ta se však stále nehýbala. Nefunguje to. Ash bolestně zaúpěl. Já to nedokázala. Do hrudi mě udeřilo zklamání, jako rána od jednoho ze Sluncí.

„Nejsi připravená," řekla prostě královna. Srdce se mi lámalo při jejím hlase zkrouceném žalem. Jak to, že jsem to nedokázala, když mám být tak mocná? Proč jsem to nedokázala? Ne. Tohle odmítám přijmout. Já to zvládnu. Pevněji jsem stiskla její ruku a sbírala veškerou sílu, co v sobě mám. Tohle zvládnu musím to zvládnout. Jestli zvládnu tohle, zvládnu všechno. Pokud to nezvládnu poslední zbytky mého odhodlání umřou spolu s Anelí.

„No tak, prosím," zašeptala jsem k ní a zkusila novou taktiku. Vybavila jsem si, jak mě Will povzbuzoval. Jak se mi smál, když mi něco nešlo. Jak mu září oči, když mě škádlí. Dokážu to, pro něho. V hrudi se mi rozzářila bolest a já se ji nesnažila potlačit. Nechávala jsem se jí prostoupit. Je to emoce a pokud chci kouzlit musím emoce používat. Jinak to nejde. Z očí se mi spustily slzy, které před chvílí uschly. No tak Anelí. Probuď se. Teď vyslovím to Malicium a ty se probudíš dobře? Sebrala jsem veškerou sílu, kterou jsem v sobě měla a poprvé jsem skutečně začala věřit v to, jakou moc v sobě mám a to, že může být dobrá. To, že je dobrá.

Otevřela jsem ústa k vyslovení slova, na kterém záviselo moje duševní zdraví, které se houpalo na nestabilním povrchu. Pokud to nevyjde zhroutím se. Tělem mi procházelo mravenčení, prsty mi zářily jemnou modří a já byla odhodlaná vzdát se kousku sebe jenom proto, aby žila.

Než jsem však stihla Malicium vyslovit Anelí zalapala po dechu a probudila se. Vystřelila do sedu a tím mě od sebe odstrčila a já padla dozadu. Nastavila jsem ruce, abych se nerozplácla a zasyčela při zapření bolestivé ruky. S rukou jsem rychle cukla pryč, což jsem moc nedomyslela a spadla. Nedokázala jsem udržet oči otevřené. Nemohu však říct, že bych s tím bojovala.

#noChytrýKecy #Nestíhám #jduPsátAPakSpát
Love you all ♥ vaše komentáře jsou upe super mega giga žůžo bůžo úžasný (jááj hrabe mi)
-Vaše Eli♥