Rossela ✅

V.

Jsem zpět! Moc se omlouvám lidi, ale je toho teď opravdu hodně ve škole a tak nějak i celkově :/. Doufám, že vás tahle obrovská mezera neodradila od příběhu a budete dál tak úžasní čtenáři ♥ a já se polepší... snad :D. No nic, konec okecávaček a tady máte zaslouženou kapitolu:

Zničehonic se všude objevilo spoustu modrých šmouh, které se vrhli na vojáky řítící se dovnitř Willových komnat. Oba jsme s Willem jenom překvapeně koukali, neschopni pohybu. Jedna z modrých šmouh, která vlastně vůbec nebyla šmouha, ale dívka, se přede mnou zjevila. Nemohla být o mnoho mladší než já, ale tvářila se naštvaně. Velmi. Dohromady měla tak 30 cm, ale přesto vypadala, jako kdyby se chystala mě uškrtit.

„Musíš odsud vypadnout! Hned!" Štěkla a svými křídly, která tvořili čtyři vločky, na každém křídle dvě, kdy horní byla větší a nižší menší, zběsile mávala. Můj první instinkt byl se jí dotknout, avšak, když jsem k ní natáhla prst o kus se ode mě oddálila.

„Přestaň dělat hlouposti! Běž pořád na sever, Clarissa si vás najde. Jděte!" Rozkázala a potom zvolala něco jazykem, kterému jsem nerozuměla a všechny bytůstky spustili na vojáky salvu vloček.

„Jdeme!" Vzal mě Will za ruku a okolo vojáků, kteří si nás momentálně vůbec nevšímali, nás protáhl. Běželi jsme chodbou, až k severnímu východu, kde se většinu času vyskytuje nejmenší množství stráží. Snažila jsem se držet rovnováhu na botách s podpatky, které jsem si stihla opět nazout, jak bych teď ocenila jezdecké boty. Ty se však bohužel váleli u mě ve skříni a už pěknou řádku let je nikdo nevyužil. Jisto jistě by mi už ani neseděli, přece jenom v sedmi letech jsem měla trochu jinou velikost nohy, ale to je pitomost, nad kterou bych se momentálně opravdu neměla zabývat. Je to snad obranný systém našeho mozku, přemýšlet na blbostmi v napjatých situacích? Je to snaha se nepřehřát a nezhroutit?

Bohužel jsme opět neměli štěstí a před severní bránou se nacházeli čtyři stráže. To snad není možné.

„Drž se za mnou," zašeptal směrem ke mně a následně nasadil arogantní úsměv, hodný korunního prince, meč si prohazoval mezi rukama a i mně momentálně připadal lehce děsivý a to ho znám celý život.

„Chlapci, jste od stráže, tudíž jste mě minimálně jednou museli vidět trénovat, jelikož mě vás vedoucí několikrát trénoval, což znamená, že víte, jak bojuji a vy jste jenom dva. Opravdu to chcete risknout? Nabízím vám jednoduchou nabídku. Nechte mě a tady princeznu projít a já vás nechám žít. Nechci vám ublížit, ale je snad logické, že budu bránit sebe a Ro. Vaše rozhodnutí?" Mluvil lhostejně, i když moc dobře věděl, že jakékoliv zpomalení může mít za důsledek spousty nehezkých událostí.

„Mirabeth by nás zabila, promiň Rosselo," ozvalo se zpod helmy, ze které vykukovali pouze oči. Typická zbroj stráží, která mi momentálně překážela v rozpoznání onoho známého hlasu. Musí mě znát jinak by oslovoval Willa.

„Kdo jsi?" Zeptala jsem se ho. Udělal krok směrem k nám a Will k němu automaticky natáhl meč. On na nás však nechtěl zaútočit. Sundal si přilbu a tím vysvobodil své nakrátko střižené hnědé vlasy a tvář s jizvou na tváři. Carlos.

„Na tohle nemáme čas Carlosi a ty to moc dobře víš, zachránil jsem ti život, Ro ti pomáhala, když jsi byl v cele. Pusť nás," naléhal na něho Will už s trošku větší důvěrou, stále však meč nechával na stejném místě, ve snaze udržet Carlose v bezpečné vzdálenosti od nás.

„No tak, dlužíš nám to. Prosím," upřela jsem na něho prosebný pohled. Nerozhodně těkal pohledem všude okolo.

„Nemůžu, zabila by mě," zaskučel a projel si rukou vlasy.

„Víš, že budu Ro bránit," zavrčel již lehce naštvaně Will. Přestával ho bavit a já se stále nejistě otáčela směrem do hradu, nemůže trvat dlouho, než se proti nám vyřítí množství stráží, které momentálně bojují s malými bytůstkami.

„Promiň," zašeptala jsem a následně po něm hodila sněhovou kouli dostatečně namrzlou, aby ho omráčila, ale jinak mu nijak neublížila. Upřímně nevím, jak jsem tu kouli do rukou dostala. Nesoustředila jsem se na ni, nesnažila jsem se kouzlit, nic. Najednou se mi prostě zjevila v rukou, jako kdyby věděla, kdy ji potřebuji. S naprostou přesností, kterou nevím, kde jsem vzala, jelikož na přesnost, já jsem byla vždycky levá. Sněhová koule se přesně nad jeho hlavou zastavila a následně rozpadla na vločky. Ty se snesli, jak na Carlosovu, tak i na hlavu druhého ze stráži a oba dva padli okamžitě na zem.

„Ro?" Oslovil mě Will, mezitím, co jsem jako omráčená na stráže zírala. Co jsem to udělala? Jsou živí? Přes brnění nešlo rozpoznat, zda dýchají.

„Ano?" Zlomil se mi hlas.

„Tak tohle bylo... neuvěřitelný," uchechtl se pravděpodobně, aby uvolnil napětí.

„Ub-ublížila jsem jim?" Zakoktala jsem se.

„Myslím, že jsi je jenom omráčila," řekl klidným hlasem a následně přesunul svůj pohled za nás.

„Musíme jít. Hned," opět mě vzal za ruku a rozběhl se. Spíše jsem vlála, než běžela za ním, stále jsem se otáčela a střídavě se dívala na ležící stráž a na stráž běžící přímo k nám. Nevím, co mě děsilo víc. Ti, co nás chtějí zabít, nebo co jsem schopná udělat. Když jsme přeběhli bránu, přímo u lesa stáli uvázaní dva koně.

„Co tady dělají?" Nechápala jsem a přešla k běloušovi, kterého jsem pohladila po hlavě. Uklidňovalo mě to. Vždycky jsem milovala koně, obzvlášť bělouše.

„Neřeš to a prostě nasedej," vyšvihl se na hnědého statného koně a netrpělivě se ohlížel.

„Nemá dámský sedlo," zbledla jsem. Přece nemůžu jezdit v pánském sedle.

„Ro, nasedej, umíš v něm jezdit učil jsem tě to, tak nasedej!" Pobízel mě.

„Ano, když jsme byli děti! A spadla jsem!" Bránila jsem se. Ani už si nepamatuji, kolik mi bylo. Je to tak dávno.

„Rosselo nasedni na toho koně!" Zakřičel na mě. Vyděšeně jsem se ohlédla a viděla vojáky, jak k nám běží, co nejrychleji s jasným úkolem. Dostat nás, jakýmikoliv prostředky. Viděla jsem Willovo odhodlání mě na toho koně dostat klidně i násilím, které se mu třpytilo v očích. Když jsem se opravdu vyšvihla na koně, celá nesvá z toho, že nemám dámské sedlo, viděla jsem i jak se mi třesou ruce v obavách, co bude dál. Zda nespadnu, jako posledně, potom jsem měla otřes mozku. Šíp letící přímo na mě jsem, ale neviděla...

Doufám, že tam nejsou chyby, ale jsem nemocná a sotva jsem tuhle kapitolu sesmelila. Tak je jistak prosím omluvte :/
Děkuju moc za všechny vaše vote či komentáře, jste prostě nejlepší! ♥
Love you all♥

-Vaše Eli♥