Rossela ✅

XLII.

Hello!

Inu snad mám dobře římský číslice. Haha. Měla jsem ten příběh udělat s méně kapitolami. Pak bych to nemusela řešit, ale Kundrlíková neee. Kundrlíková to natahuje jak špagety. Ale už se pomalu blížíme ke konci, takže mé trápení s římskými číslicemi pomalu, ale jistě končí ♥

„Vztah vás dvou mě vždycky fascinoval," promluvila žena k tomu, když se ani jeden z nás neměl k tomu jí odpovědět nebo se třeba jen pohnout. Oba dva jsme zvažovali situaci. A já se bála, že jestli nás ta žena napadne, tak nebudeme mít šanci. Ani s Willovým výcvikem, ani s mou mocí.

„Princezna Rossela? Ta princezna Rossela? A princ William? Ten princ William? Zatraceně, že mě to nenapadlo hned. Nejsi z Mirabethiny gardy. Hah," zavrtěla hlavou Mal a zasmála se. Nezdálo se, že by ji štvalo, že jsme jí to neřekli spíš se tvářila jako kdyby se s tím setkávala denně. Jako kdyby každý den potkávala budoucí vládce její země.

„Nejsem," pokrčil rameny Will. Pevně jsem svírala jeho paži, kterou měl obmotanou okolo mého pasu a dále se dívala do očí černovlasé ženy.

„To sakra, že nejsi. Vždyť vy dva... jste zosobnění všeho, čemu věřím," založila si Mal paže na hrudi a já bych přísahala, že se usmívá, i když to přes šátek nebylo možné rozpoznat. Žena mi pohled opětovala a mně chvíli přišlo, jako kdybychom tam byly jen my dvě. Uvězněné v tom pohledu. Chtěla jsem vědět, co je, protože jsem věděla, že nebude mít magii porovnatelnou s tou mojí. Ne. Ta její je něco úplně jiného. Něco mnohem mocnějšího.

„Co ty můžeš vědět o našem vztahu?" Odpověděla jsem jí na její poznámku. Možná by bylo moudřejší mlčet a jen vyčkávat, ale já ji potřebovala odhadnout a zjistit, co nejvíc. Žena chvíli mlčela a rukou si přejela po sukni svých šatů, jako kdyby chtěla smést nějaké neviditelné smítko.

„Je to dar a zároveň prokletí, vědět o všech všechno," pokrčila rameny v ledabylém gestu, které mi však moc ledabylé nepřipadalo. Jako kdyby neuměla být ledabylá a každý její pohyb byl předem promyšlený tah v jedné velké hře. Nevěděla jsem, zdali to mám brát jen jako neurčitou odpověď nebo v tom opravdu byl kousek pravdy. Jestli je věštkyně, jak tvrdila Mal, poté by nebylo nic divného, kdyby věděla o všech všechno. Já si, ale nebyla vůbec jistá, jestli na předvídání budoucnosti věřím.

„Kdo jsi?" Zeptal se jí Will přímo. Žena si ho celého přejela pohledem a následně se znovu usmála.

„Vždycky jsem tě obdivovala Williame. Miluješ ji tak moc. Šel bys kvůli ní i do předem prohrané bitvy. Obětoval bys pro ni úplně všechno. Něco takového je v dnešní době těžké najít," promlouvala k nám bez toho, aby odpověděla na jeho otázku. Oba dva jsme sebou s Willem cukli. Jestli byla věštkyně tak dost na nic. Will mě nemiloval. Sám to řekl. Nemiloval mě, tak jak bych si přála, aby mě miloval.

Pokud tedy mluvila o mě.

„Jmenuji se Alcarime, ale můžete mi říkat Ari. A kdo jsem? To je mnohem složitější otázka, než bys řekl," pokračovala bez toho, aby nás nechala se k čemukoliv vyjádřit. Ne, že bychom se k tomu měli. Oba jsme na to byli příliš... ztuhlí.

„Na tu její... temnou auru si zvyknete," zašermovala okolo ní Mel rukama a svým hlasem protnula tísnivé ticho. Ari protočila nad dívkou očima, otočila se ke dveřím, mávla na nikoho určitého a vlezla dovnitř. Jakmile vlezla do domu vydechla jsem vzduch z plic, jako kdybych celou dobu nedýchala. Což upřímně nebylo daleko od pravdy.

Najednou jsem si, až moc uvědomovala, že mě Will drží. Zdálo se, že nás to napadlo ve stejnou chvíli, jelikož mě pustil, jakmile jsem se pohnula, abych od něho mohla ustoupit.