Rossela ✅

LI.

Jak jsem slíbila na ig, tak jsem tady! :D
Každopádně od minulé kapitoly se toho spoustu změnilo:
-udělala jsem všechny zkoušky
-oficiálně jsem prošla do čtvrťáku
-stala jsem se plnoletou
-udělala jsem řidičák
Soo snad chápete, proč nebyly kapitoly :D
ALE
teď už jsem tady! A snad tu budu zase pravidelně :D

Tak enjoy!

„Anel?! Anelí, co se děje!" Křičel Ash skrz dveře. Jmenovaná dívka na nás jen zírala. Netušila, co se děje. Stejně jako já. Nikdo jsme to netušili. Zdálo se, že jediný Will zachoval chladnou hlavu a snažil se vyhodnotit situaci. Chvíli se zdálo, že mě odtáhne pryč, ale v poslední moment si to vždy rozmyslel a zůstal stát na místě.

„Chci ti pomoct ji zachránit," upírala Ari svůj pohled stále pouze na Willa. My ostatní jako kdybychom pro ni ani neexistovali.

„Ale kam ji mám odvést?" Nechápal. Měl pravdu. Neměli jsme kam jít. Raelie je náš spojenec. Pomohli nám zachránit Patrium, nemohli jsme před nimi jen tak utéct, a ještě k tomu z vlastní země.

„Anelio!" Zvolal znovu Ash. Dívka na něj křikla něco v odpověď, ale pořádně jsem neslyšela, co. Tušila jsem, že to bylo něco, jako že je v pořádku, ale nemohla bych tvrdit, že jsem ji vnímala. Jediné, co jsem registrovala byla tazoufalost v Ariiných očích. Chtěla nás odsud dostat. Pro bezpečí mého psychického zdraví.

„Kamkoliv," hlesla jako odpověď na Willovu otázku. Chvíli nereagoval, ale poté jsem ucítila, jak přikývl.

Bylo pozdě.

Ozvala se obrovská rána a dveře se otevřely. Bylo zcela jasné, že je otevřela královna díky své moci. Ash vpadl dovnitř jako velká voda a jen si k sobě beze slova přitiskl Anelí. Měl vytřeštěné oči a byl podivně bledý. Will měl napjatý každý sval v těle a cítila jsem na něm, jak je připraven mě strhnout za sebe. Nebylo však před čím mě fyzicky chránit. Nehledě na to, že to Ari říkala. Tady nepůjde o útok. Bude to sdělení. Něco, co hne mým světem. Automaticky jsem se začala kousat do rtu. Pomáhalo mi to, alespoň trochu uvolnit nervozitu.

„Ashi co je? Ashi, co je ti? Ashi mluv se mnou!" Snažila se ho Anel přimět ke slovu. Její hlas byl jediný, který se ozýval místností. Královna stála na místě a jen na mě koukala. Naprosto bez výrazu, jako kdyby si nebyla jistá, jak reagovat a jak se chovat.

„Clarisso," protnula ticho Ari. Zničehonic byla sedačka pryč a černovlasá dívka stála naprosto uvolněně nedaleko od nás. Po úzkosti, která předtím ovládala její obličej již nebylo ani stopy. Najednou se tvářila stejně jako když jsem ji poznala.

„Alcarime, co tady děláš?" Zamračila se na ni královna. Na sucho jsem polkla. Ani jedna z nich se netvářily zrovna potěšeně, že se vidí. Asi jsem ani nechtěla vědět odkud se znají.

„Nedělej to Clarisso. Neříkej jí to," ignorovala Ari královninu otázku. Vyděšeně jsem těkala pohledem mezi dvěma ženami. Dlaně se mi potily a v krku jsem cítila knedlík. Chtěla jsem vědět, co se děje. Potřebovala jsem vědět, co se děje. Potřebovala jsem, aby to byla jen nějaká drobnost, kterou Alcarime zbytečně zdramatizovala. Že jsem silnější, než si dívka myslí a ona zpráva se mnou ani nepohne nebo, že ji snad už dokonce vím.

„Musím jí to říct. Neovlivní to jen její život. Tohle je o nás všech," odsekla královna a poté přesunula svůj pohled na mě a na Willa. Cítila jsem jeho napjatou paži. Stále měl stejný postoj, ze kterého vyzařovala tendence mě strčit za sebe. Někam mě schovat. Uvnitř sebe jsem měla stejné nutkání. Možná, že kdybych začala utíkat, tak bych se tomu vyhnula.

Ne?

Tak ne. Přiznávám, že je to nesmysl.

„Přestaňte. Všichni zatraceně přestaňte mluvit v hádankách a prostě řekněte, co se děje!" Ruply Willovi nervy a jeho hlas se roznesl celým sálem. Všechno ztichlo. Najednou se zdálo, jako kdyby nikdo nedýchal. Kdyby spadl vlas, tak bychom to pravděpodobně všichni uslyšeli. Moje nervy byly tak napjaté, že bych ten vlas pravděpodobně i okřikla, ať laskavě nedělá takový rámus.

„Rossela je moje dcera." Vyhověla královna Willovi a bez dalšího okecávání vyhrkla onu zprávu. Moje první reakce bylo jen zmatené zamrkání.

Co?

Já a dcera Clarissy? Tohle už tady bylo. To už je starý příběh. Všichni víme, že nepravdivý, tak co to nyní vytahuje? Dostala špatné informace? Nejsem její dcera pro svatou Antheliu. Jsem princezna Patria a všichni by mě mohli konečně přestat strkat někam kam nepatřím. Tohle je už ohrané. Už je to trapné, nikoho to nezajímá a nikdo tomu už ani nevěří.

„Blbost," odvětil Will místo mě. Něčemu ve mně se ulevilo. Tohle je jen nedorozumění. Není to žádná další katastrofa. Jen prostě špatné informace. Jen se prostě někdo opět snaží zdramatizovat rodinné vztahy, protože jsou u nás tak jednoduché, že?

Jestli tam nahoře někdo píše scénář mého života, tak už by si měl najít nějaký originálnější námět.

Pěkně prosím?

Děkuju.

„Narodila se mi dcera. Před téměř sedmnácti lety. Jmenovala se Nathalie a zemřela nedlouho po narození, nebo alespoň to jsem si celou tu dobu myslela. Ash mi řekl, co se vám pokusila sdělit Mirabeth. Její verzi, že pravá Rossela zemřela, její rodiče to neunesly a vyměnily mrtvou Rosselu za živou Nathalii. Nevěřil tomu. Ani trochu, ale mně to začalo vrtat hlavou. Celou tu dobu mi nedávalo smysl, že Nathalie... že umřela, když se narodila úplně zdravá. Hlodalo to ve mně, a tak jsem se rozhodla pro ten test, který jsi nedávno absolvovala. Nelhala jsem ti. Opravdu to ukazuje, kolik máš v sobě ledové podstaty, jenže je to z krve. A krev je mocný zdroj informací. Test vyšel, tak jak jsem si myslela, že vyjde. Jsi moje dcera. Jsi princezna Raelie, ne Patria. Nechci ti touto informací zbořit celý svět. Nevěděla jsem, jestli ti to vůbec mám říkat, jenomže... jsi moje dcera. Jsi princeznou mé země a my tě potřebujeme," promlouvala ke mně královna se slzami v očích. Přistoupila ke mně o krok blíže a s Willem jsme instinktivně oba o krok ucouvli.

„To není možné. To by rodiče nikdy neudělali. To je moc šílené i na ně," zavrtěla jsem hlavou. Není to pravda. Že ne? Podívala jsem se na Ari, která královnu propalovala nesouhlasným výrazem. Jako kdyby jí sdělovala, ať už mlčí. Že už toho řekla, až moc. Že je toho ještě víc. Přesunula jsem svůj pohled na Ashe, který se díval všude jenom ne na mě. On tomu věří? Vždyť stejně jaká já říkal, že je to nesmysl.

Královna kývla na služebnou, která jí podala nějaký papír. Královna s ním ke mně natáhla ruku, ale já se ani nepohnula. Nevěděla jsem, jestli chci vidět, co je na něm napsáno.

„Tohle je směšný," procedil Will mezi zuby způsobem, že to znělo spíše jako zavrčení. Pustil můj pas, přešel blíže ke královně a vytrhl jí papír z ruky.

„Co to má být?" Nechápal a zmateně se na papír mračil. Přešla jsem k němu a zaměřila se na stejné místo jako on. Vypadalo to jako graf. Ručně kreslený graf, s velkým množstvím čar. Byly tam tři téměř úplně stejné, až na jeden sloupec, kde se rozlišovaly.

„DNA mých tří dětí. Je to u nás klasický postup. Jakmile se narodí královské dítě udělá se mu test na množství ledové podstaty v krvi. Ten první sloupec je Ash, proto taky můžete vidět, že v sobě skoro žádnou nemá. Další sloupec je Willow a ten poslední sloupec je Nathalie. A tady," natáhla k nám ruku s dalším listem, „jsi ty Rosselo."

Will jí vyškubl onen papír a oba dva jsme se na něj zaměřili. Na sucho jsem polkla. To není možné. Je to nějaká léčka. Tohle se prostě neděje.

Můj sloupec a sloupec Nathalie byly úplně stejné.

Inu, že je Rossela Ashova sestra bylo plánováno už od začátku jenom jsem nevěděla, jak k tomu dojdu a no... takhle :D
Každopádně to není všechno! Ještě jedna informace se vám odhalí příští kapitolu. Hehe. Sranda.Snad se kapitola líbila, budu ráda za reakce a všechny vás miluju! ♥
-Vaše Eli♥