„Jedna z dcer Patria zpustoší celou zemi. Žádná armáda se nebude moci její síle vyrovnat a nikdo nebude schopen ji zastavit. Před její mocí nebude úniku."
„Zavřete dceru ledu Vaše veličenstvo! Léto je mírumilovné, nikomu neubližuje, zavřete Rosselu...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vítejte, vítejte, vítejte. Po mega dlouhé době jsem zpět blablabla, to vás nezajímá. Co vás zajímá je kapitola TAK TADY JÍ MÁTE! ♥
K mé velké nelibosti jsem se musela opírat o Willa, abych se nesložila. Celé tělo mě bolelo a ke královně jsem došla jen tak tak. Nechtěla jsem se o něho opírat. Nechtěla jsem vidět, jak moc ho potřebuju. Ne, teď. Místo do jejích komnat změnil náš směr sluha do jídelny, což bylo k mé radosti alespoň blíže.
Židle, která na mě u stolu naproti královně čekala byla jako vysvobození. Když jsem vešla, tak Ash s Anelí zrovna jedli. Anel se něčemu smála a Ash na ní vyplazoval jazyk. Jak královské. Takováto snídaně byla něco naprosto jiného, než na co jsem byla zvyklá. Ash byl jen v nějakých černých, látkových, volných kalhotách. Vlasy měl rozcuchané a celkově vypadal, že se právě vzbudil. Anelí měla vlasy v rozpadlém drdolu stylem, že měla vlasy všude jenom ne v té gumičce a na sobě měla pravděpodobně Ashovu košili. Královna byla v županu s rozpuštěnými vlasy. Pozorovala je s úsměvem, který částečně zakrýval hrníček, který měla přiložený k ústům. Vypadaly jako prostá snídající rodina. Ne královská rodina.
„Rosselo, Williame," usmála se na nás královna, jakmile jsme se usadili. Zvládla jsem ze sebe dostat chabý úsměv a jen kývnout. S Willem jsme celou cestu nepromluvili. Stejně jsem nevěděla, co bych mu měla říct.
„Jak se cítíš?" Zeptala se mile. Podívala jsem se na ní a hledala jí v tváři, co chce slyšet. Proč se vůbec lidi ptají, jak se máme či jak se cítíme? Nezajímá je to. Chtějí jen vypadat, že se starají. Ti, kdo mají opravdu zájem se ptát nemusí. Poznají to. Poznají, když pomalu umíráte a já opravdu umírala. Měla jsem království, které si myslí, že jsem zbraň. Nejlepšího kamaráda, který si mě nechce vzít a rodinu, která mě nikdy nemilovala, mrtvou.
„Dle okolností," řekla jsem neutrálně. Will sedící vedle mě se na mě nedíval. Nedíval se ani na královnu. Zíral do stolu a mlčel.
„Stalo se toho opravdu hodně. Ash mi všechno dovysvětlil a mrzí mě, co se stalo tvé matce," vyjádřila soustrast. Jen jsem přikývla. Pořád jsem nevěděla, jak se vlastně ohledně matky cítit.
„Vyhráli jsme Patrium, ale celkové vítězství je bohužel ještě daleko," ozval se Ash, aby nás zachránil z trapného ticha, které se najednou rozhostilo. Měl pravdu. Získání Patria bylo jen malé vítězství. Museli jsme porazit Socerii jinak nám Ignirius nikdy nedá pokoj a pořád má mou sestru. Ta dívka musí být vyděšená. Je obklopená cizími lidmi, kteří jí dost možná chtějí zabít či použít proti mně.
„Co bude teď?" Zeptala jsem se přímo. Doufala jsem, že oni to vědí, protože já neměla nejmenší tušení. A alespoň někdo by to vědět měl.
„Musíme sebrat veškeré síly, které máme. Naše vojsko, tvoje i Willovo a napadnout Socerii, ale předtím..." odmlčel se Ash a zalétl pohledem k Anel. Ta přesunula svůj pohled do talíře s ovesnou kaší a jen se lžící bezcílně míchala. Najednou se zdálo, jako kdyby ji někdo praštil a nedomnívala jsem se toho, kvůli monoklu, který stále měla.
„Předtím?" Ozval se poprvé za tu dobu Will a díval se na Ashe zkoumavým pohledem.
„Předtím se musíme domluvit s Malirií, abychom mohli proniknout do Socerie. Musíme je nějak přesvědčit, aby nás pustili přes jediný vstup do Socerie, jaký existuje, což nebude vůbec jednoduché," uchechtl se Ash s dávkou zoufalství v hlase.
„Proč?"
„Ona je jenom jedna možnost, jak se dostat dovnitř?" Promluvili jsme s Willem unisono. Periferním viděním jsem viděla, jak se na mě podíval, ale já se na něho neotočila. Prostě jsem se dál dívala na Ashe a nešťastnou Anel.
„Okolo Socerie jsou Lávové hradby. Jediný prostor, kde nejsou je pár metrů u hranic Melirie se Socerií. Bohužel s nimi nemáme moc dobré vztahy. Měl jsem si brát za ženu princeznu Mellisu, ale no... našel jsem si Anel, takže to padlo a nevzali to moc dobře," přiznal. Anel sebou škubla a následně se zvedla.
„Omluvte mě," uklonila se a svižně zamířila ven z jídelny. Ash zahučel něco nesrozumitelného a promnul si obličej.
„Anelí počkej," zavolal za ní a když ho ignorovala zvedl se a vyrazil za ní. Potichu jsem ho pozorovala, jak vyběhl ven z místnosti a následně přesunula svůj pohled na královnu. Ta měla nasazený soucitný výraz a prohrábla si rozpuštěné vlasy.
„Málem kvůli tomu vypukla válka. Doteď si to vyčítá. Měla by si přestat vyčítat všechno špatné v tomhle světě nebo se zblázní," přehodila nohu přes nohu a strčila do pusy jahodu. Nevěděla jsem, co jí na to říct. Anel trápilo, až moc věcí, jestli chce být královna měla by s tím přestat. Bude se muset rozhodovat, což má vždy následky a někdy i špatné.
„Kvůli Melirii uspořádáme v Raelii ples, na jejich počest a blablabla, aby všechny diplomatické blbosti byly splněny a poté jim navrhneme o co nám jde. Obávám se zdali budou souhlasit, ale máme tebe Rosselo. Jsi první ve své zemi s mocí, takže jsi mocná, mohlo by je to přesvědčit," usmála se optimisticky.
„Máme vůbec šanci je porazit?" Ozval se Will pochybovačně. Taky jsem si nedokázala představit, jak naše armáda bez magie může pomoct vyhrát válku proti ohnivým lidem.
„I beznadějné války se musí vést," řekla pouze královna. Cukla jsem sebou a dívala se na ni s pootevřenými ústy. To snad nemyslí vážně. Ona je přesvědčená, že to nezvládneme? Tak proč to sakra děláme?
„Nekoukejte se na mě tak. Když se nad tím zamyslíte všechny války jsou zbytečné. Nakonec stejně všichni zemřeme, takže k čemu je vést? Lidstvo zanikne a všechny roztržky budou zapomenuty. Víte proč se tedy vedou? Ve víře, že existuje lepší život, než máte nyní. Musíme bojovat se Socerií, protože musím věřit, že existuje lepší život než tohle pomalé umírání. Všichni bojují se svým životem, jen my to děláme s opravdovými meči."
Doufám, že se kapitola líbila. Není tam nic akčního, ale chápejte. Nemůže v každý kapitole někdo umírat. Klidnější kapitoly taky mají právo žít :D. Každopádně doufám, že vás pauza neodradila a dále se tu budeme vídat, jelikož pro vaše komentáře já žiju ♥ Příští kapitola bude flashback, tak zase uvidíte respektive neuvidíte, ale chápeme se Willa a Ro jako píďátka, tak se těšte ♥
Jaká byla první adventní neděle? My už máme upečený perníčky a už mám dokonce i nějaký dárky #proudofmyself :D Tak já mizím a uvidíme se příští neděli ♥ Love you all♥ -Vaše Eli♥
