Rossela ✅

XXI.

Nastává ta fáze (nebo teda jako ona nastala už asi od 10. kapitoly) kdy přestávám zvládat ty římský číslice :DD. Vůbec nevím jestli je píšu správně (inteligence studentky druhého ročníku veteriny jojo) :DD ale tak stane see :D

TEĎ PROSÍM O POZORNOST
Takže, začala jsem si k sobě psát hrubé návrhy dodatku k Rossele - Anelia - což jak všichni asi pochopili by bylo o Anelí s Ashem. Vymyslela jsem si k nim celkem krušnou minulost a hrozně mě baví to vymýšlet a promýšlet. Otázka k vám zní, chtěli byste abych to vydávala? Měla jsem v plánu vám to vydat jako dárek k Vánocům, ale nechci se s tím stresovat a honit, bez toho abych věděla zda je o to vůbec zájem. A jelikož to chci vydávat, až to bude celý dopsaný, jelikož to rozhodně nebude tak dlouhý, jako mé předchozí příběhy, tak to stejně bude docela sranda dopsat do Vánoc.
Je tu taky ta možnost, že bych to vydala, až dopíšu Rosselu, jenomže té předběžně plánuju tři díly, takže to by bylo až za sakra dlouho. Já zvládnu psát Rosselu i Anelii najednou, ale jde o vás jestli se vám to nebude moldovat dohromady.
Klidně mi i dejte vědět, že vás to vůbec nezajímá a nemám to vydávat :D já se nenaštvu :D.
Prosím dejte mi vědět, ať vím na čem jsem ♥

A teď už ke kapitole, už jsem zdržovala dost, tadaaa:

„Něco pro tebe mám," vlítla dovnitř Anelí bez zaklepání. Leknutím jsem sebou cukla a překvapeně na ní zírala. Široce se usmívala a oči jí zářily nadšením. V ruce držela kupu věcí, které položila na postel. Její stydlivá část si nejspíš vzala dovolenou.

„Tyhle věci byli ve Willově komnatě, jsou tam dámské jezdecké kalhoty, takže jsem odhadla, že jsou pro tebe, pak další věci, které mi nepřipadají, že jsou jeho, ale hlavně, tohle máš ode mě," mluvila strašně rychle a natáhla ke mně list papíru.

„Dě-děkuju," zakoktala jsem se, jak mě překvapila. Většinu času moc nemluvila a když už se rozpovídala bylo to hlavně na Ashe, evidentně byla ten typ člověka, co ukáže své pravé já, až v přítomnosti lidí, které důvěrně zná. Převzala jsem si od ní list papíru a rozložila ho. Bylo tam spousta slov v cizím jazyce a naproti nim v našem. Malicia.

„Jsou tam Malicia, která mi nadiktoval Ash. Pamatuje si je ještě z doby, kdy se o to zajímal. Nikdy nevíš, kdy se ti to bude moct hodit, obzvlášť když teď jedeš do Patria," usmála se.

„Proč mi to dáváš ty a ne Ash?" Nechápala jsem. Nebylo to tak, že bych neměla Anelí ráda. Byla mi sympatická, ale prostě... nikdy jsem ji neviděla bez přítomnosti Ashe. Tak nějak jsem si ji s ním neodmyslitelně spojila.

„Ash chtěl abych ti to donesla, podle mého chce, abychom si rozuměly." pokrčila rameny a začala si mezi prsty žmoulat konec copu.

„Proč?" Nechápala jsem a vzala do ruky hřeben, abych si z vlasů mohla udělat drdol. Byl to můj klasický účes, vlasy mi poté nepřekážely, a přesto vypadaly elegantně. Do společnosti to sice vhodné nebylo, ale pro nespolečenské účely jsem ho milovala.

„Můžu?" Ukázala na postel. Přikývla jsem a ona si sedla, tím způsobem, že si nohy složila pod sebe. Uhladila si šaty a volný pramen vlasů si zastrčila za ucho. Pozorovala jsem ji, jak to udělala. Má ten volný pramen vždycky, zajímalo by mě, zda to dělá naschvál nebo má ty vlasy jen špatně střižené.

„Dělá to Ash," řekla, když si uvědomila, kam koukám.

„Co dělá Ash?" Zavrtěla jsem hlavou, abych si utřídila myšlenky. Neustále mi totiž zalétali k Willovi. Měla jsem pocit, že už bych dávno měla být na cestě, a ne se tady oblékat a česat, nehledě na to, že mi oči stále zalétávaly k hromadě věcí od Anelí. Kde by Will vzal moje jezdecké kalhoty? Žádné nemám. Od dětství jsem nejezdila. Bylo tudíž zbytečné, abych je měla.