Rossela ✅

XXII. Flashback

Výslovnost:
Caylie -Kejlí

Seděla jsem na zemi už v pyžámku s dvěma copánky a na hrudi si držela Caylie. Plakala jsem a byla stísněná v rohu cely mezi postelí a skříní. Cítila jsem kouř a slyšela křičet lidi. Přišla jsem si strašně maličká a nevěděla, co mám dělat. Co bych taky mohla dělat? Byla jsem zamčená, vyděšená a bylo mi pouhých osm let.

Věděla jsem, že mi oheň nemůže ublížit, ale i přesto jsem se bála, kouř mi mohl ublížit, jako komukoliv jinému.

„Vaše Výsosti!" Doběhla k mé cele služebná Daria. Vždycky na mě byla hodná a nyní urychleně odemykala celu.

„Vaše Výsosti, rychle vstaňte, musíme utéct, v celém zámku hoří," přešla ke mně rychle, ale já se přimáčkla ještě víc ke zdi. Strach mi nedovoloval se ani hnout. Zavrtěla jsem hlavou a pevněji k sobě Caylie přitiskla. Je od Willa, ochrání mě. Přesně, jak Will sliboval. Nic zlého se ke mě nedostane, když ji mám u sebe.

„Princezničko, teď není čas na tvrdohlavost!" Vzala mě za ruku a snažila se mě z těsného prostoru vytáhnout.

„Ne! Ne! Ne! Nech mě Dari!" Rozkřičela jsem se hlasem přerušovaným vzlyky a vzpírala se natolik, že mě služebná nemohla vytáhnout.

„Wille! Wille!" Vřískala jsem z plných plic.

„Princ William tu není Rosselo! Evakuuje se do bezpečí, jako všichni ostatní, musíš jít taky! Přestaň se vzpírat no tak!" Zakřičela na mě. Normálně nejhodnější a nejlaskavější služka nyní ztratila nervy v odhodlání, že mě to třeba přesvědčí. Dosáhla však zcela opačného účinku. Ještě více mě to vyděsilo a ruku jsem jí vyrvala, přitiskla se zpět ke zdi a skrčila si kolena, až k bradě.

„Rosselo sakra! Pokud okamžitě neodejdeme, tak tady umřeme obě, chápeš to?" Naléhala. Co čekala od osmiletého dítěte? Že bude rozumné?

„Wille!" Zakřičela jsem znova. Daria zoufale zaúpěla a prudce se zvedla. Upírala jsem na ní své vyděšené, uslzené oči a pozorovala její beznaděj. Nechtěla mě tu nechat a ani nemohla. Rodiče by ji potrestali, za to že nezachránila královskou dceru. Tedy to jsem si tehdy, alespoň myslela.

„Ro!" Ozval se Willův hlas. Služebná se překvapeně podívala ke dveřím.

„Wille!" Zakřičela jsem na oplátku. Přišel pro mě, věděla jsem, že to udělá. Nikdy by mě tady nenechal. A v tom byl tady. Vynořil se u dveří cely, celý zadýchaný a ušmudlaný od sazí z kouře. Odstrčil Dariu, aby se ke mně mohl dostat a natáhl ke mně ruku.

„Ne, já nechci," zavrtěla jsem odmítavě hlavou.

„Ro, musíme pryč, nebo s Dariou uhoříme a ty se udusíš. Mirabeth podpálila zámek, rozumíš tomu? Musíme pryč, no tak dej mi ruku a půjdeme spolu," mluvil naprosto rozumně, bez spěchu v hlase, či náznaku strachu. Bylo mu pouhých jedenáct, ale už tehdy uměl zachovat chladnou hlavu, když to bylo nutné.

„Bojím se," odporovala jsem. Willův pohled zalétl k Caylie a poté zpátky do mých očí.

„Máš u sebe přeci Caylie no ne? Pamatuješ, co jsem ti řekl, když jsem ti jí přivezl?" Zeptal se stále v naprostém klidu.

„Že mě bude chránit, že ti ji prodala víla, která do panenky vložila mého anděla strážného, a proto je mi tak podobná. A toto kouzlo bude trvat tak dlouho dokud mě budeš mít rád, takže bude fungovat navždy. Že i když se mnou zrovna nebudeš, tak tu se mnou bude ona, že na mě přes ni dáváš pozor, aby se mi nic nestalo," papouškovala jsem věty, které mi tehdy řekl. Vryly se mi do paměti a já věděla, už tehdy, že v mé hlavě budou navždy.

„Vidíš, takže se ti nic nemůže stát. Jsem tu já a je tu Caylie, to je dvojitá síla. Copak bychom mohli dovolit, aby se ti něco stalo? Vzpomeň si, kdo porazil toho bubáka pod postelí minulý týden," zakřenil se na mě vesele.

„Ty jsi ho porazil," souhlasila jsem.

„Tak vidíš," chytil mě opatrně za ruku a jemně za ni zatáhl. Vylezla jsem ze svého úkrytu a Willa objala. Paže jsem mu obmotala okolo krku a přes jeho ramena viděla Dariu, která nás pozorovala s pootevřenými ústy. Will se narovnal a tím naše obejmutí přerušil. Byla jsem na svůj věk malá a nedosáhla mu na krk, když stál. Will mi pevně stiskl ruku, kterou jsem mu křečovitě svírala tu jeho a usmál se. Druhou rukou jsem si k sobě tiskla Caylie a také se na něho váhavě usmála.

„Děti, musíme jít," ozvala se Daria. Will přikývl a když uviděl, jak vyděšeně se tvářím zvedl mě do náruče a já se ho okamžitě pevně chytla a obmotala se okolo něho, jako chobotnice. Když se na to podívám zpátečně, musela jsem pro něho být strašně těžká. Ano, sice jsem byla malé pískle a Will měl už tehdy náročný trénink, tudíž byl silnější než děti v jeho věku, ale přesto jsem musela být těžká, ale on mě držel. Držel mě aby mě chránil.

Jako vždycky. 

Nooo, lepší pozdě než nikdy no ne? :D Každopádně moc děkuju za Váš zájem o Aneliu! ♥ Udělalo mi to ohromnou radost! ♥♥ Jste fakt nejlepší ♥
No nic, letím něco dělat a budu se těšit na Vaše dokonalý komentáře ♥

Love you all♥

-Vaše Eli♥