Rossela ✅

XXVIII.

Inu shrnu to: jsem celý týden na praxích, kde společně bydlíme s kamarádkou a včera nám sem přivezli asi dva týdny starý lišče o který se musíme starat, takže jsem to včera nějak nezvládla vydat kapitolu :D Každopádně dneska ji tu máte a enjoy! ♥

Pro zorientování poslední věta minulý kapitoly (ne, ten flashback) : „Princ Ashaniel, rád tě zase vidím. Co Anelia? Můj syn říkal, že vypadá fakt dobře, dokud jsi ho nezabil."  

Hlavou mi najednou proletěly tři myšlenky.

Zaprvé, jak někdo může mít, tak hluboký hlas.

Zadruhé, nemáme šanci porazit Mirabeth spolu s králem Socerie. Všichni tady umřeme.

A zatřetí, někdo zabil můj optimismus.

Ta jediná věta, co řekl mi zcela stačila, aby mi došlo, že je to král Ignirius nevím kolikátý. Otec muže, kterého Ash zabil, aby chránil Anel. A dle toho, jak Mirabeth seděla zcela v klidu ho neviděla poprvé. Taky si našla kamarády.

„Obě dvě máte pravdu děvčata. Nejsi Ashova sestra, ale nejsi ani Mirabethina sestra," pokračoval v rozhovoru, který jsme s Mirabeth vedly, jako kdyby tu byl celou dobu. Prozatím se nechoval nijak násilně, jeho meč s rukojetí zakončenou stejným znakem lebky, jako měl na hrudi se bezpečně houpal v pochvě.

„Co prosím?" Nechápala Mirabeth stejně jako já. Tahle návštěva se vyvíjela úplně jinak, než jsem si představovala a to tak, že úplně. Přesunula jsem svůj pohled na matku. Myslela si, že se na ní nikdo nedívá, tudíž se netvářila neutrálně. Nervózně se kousala do rtu. To nikdy nebylo dobré znamení.

„Vy dvě nejste sestry, protože ty nejsi z Patria," vysvětlil netrpělivě, jako kdybychom to už dávno měly vědět. Jako kdyby to bylo nad slunce jasné.

„Jsi moje dcera," dodal, když spatřil naše nechápavé pohledy. To není možné. Jak jsme se od zabíjení dostali k tomu, že nejdřív já nejsem z Patria a teď z něho není Mirabeth? Na mě je tu, až moc rodinných vztahů. Chtěla jsem jenom, aby se Mir vzpamatovala, ne aby mi rozházeli celou rodinu. Nebyla sice nikdy moc pevná, ale aspoň hrubá kostra tu byla a oni se mi snaží zničit i tu.

Poprvé jsem viděla šokovanou i Mirabeth. Všechna nenávist jí z obličeje vyprchala. Tvářila se naprosto nechápavě a šokovaně. Teď vypadala jako ta sestra, kterou jsem znala, než se v ní zrodila touha mě zabít.

„Nevěřím vám, dneska už se mě snažili vydávat za sestru Ashe, teď mi chcete vnutit, že nejsem ani jeho sestra, ani Mirabethina sestra. Proč bych vám měla věřit?" Promluvila jsem jako první.

„Kvůli výrazu tvé matky. Vyměnili jsme tvou sestru za Mirabeth, kvůli rozšíření ohnivého genu. Byl to politický tah, abychom začali osidlovat i Foras. Sorena, tvá sestra zcela bez schopností, žije v Socerii, živá a zdravá, stejně jako Mirabeth tady. Podle smlouvy jsem si pro ni měl přijít, až ji bude osmnáct, tak jsem tady a panuje tu naprostý zmatek, tohle jsme si nedomluvili Morio," zavrtěl hlavou na matku. Unisono jsme se na ni s Mirabeth podívaly. Sice jsem nevěděla, co to znamená Foras, ale hlavní pointu jsem pochopila. Mirabeth není moje sestra.

„Je, je to pravda?" Zakoktala se Mir. Stačil jediný pohyb hlavy mé matky v souhlasném gestu, aby se dostavil na Mirabeth přesně ten účinek, který chtěla dosáhnout na mně, když mi lhala, že jsem Ashova sestra. Karta se obrátila.

„Jak jsi mohla?" Vypadlo ze mě dřív, než jsem se stihla zarazit. Jak mohla poslat svojí dceru do úplně cizího království k muži, jako je tohle? Jak mohla vychovávat cizí dítě s vražednými schopnostmi jenom kvůli politice.