Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter nine - I am the princess.

Dívala jsem na ní jako na zjevení. „ Jak končí?" zeptala jsem se. Byla jsem v šoku, že mě znovu někdo opouští. Sice jsem ze začátku nechtěla, aby šla se mnou, ale asi se mi dostala pod kůži. „ Vedení, mi řeklo, že je konec. Doufám, že mě nechají žít svůj život," řekla. „ Tím pádem ti přeju hodně štěstí," řekla jsem a sklopila jsem pohled k zemi. „ Třeba se ještě někdy potkáme," řekla Sydney a já jen kývla. Nechtěla jsem se už na ní podívat. Myslela jsem, že odejde, ale najednou jsem cítila teplo z jiného těla a celkem silný stisk, který obepínal mé tělo. Když jsem zvedla pohled, viděla jsem jen blonďaté vlasy. Byla jsem v šoku. Nemá ráda upíry a teď mě tu objímá? Pořád jsem to nechápala, ale najedou, jsem neudržela slzy, které vypluly na povrch. Nenáviděla jsem se za to, že pořád brečím. Už jsem toho měla po krk. Myslela jsem, že se Sydney odtáhne, ale místo toho mě začala utěšovat a čekala, až se uklidním. Bohužel moje vzlyky byly ta velké, že jsem se neudržela na nohou a spadla na zem. Jen jsem tam ležela na boku a snažila se popadnout dech, abych se už uklidnila. Jsem tak blízko k tomu, abych ho našla, nesmím se zhroutit. Ne teď, až bude po všem tak klidně, ale teď jsem musela zůstat aspoň trochu silná. „ Mrzí mě, že tě tu nechávám," řekla Sydney a já jsem k ní zvedla svůj červený opuchlý obličej. „ Budu v pořádku, už jdi. Užij si nový život," řekla jsem se slabým úsměvem a popohnala jsem jí, ať odejde. Ještě jednou se na mě podívala, a když jsem přikývla, odešla.

Krásnější kostel jsem nikdy neviděla. Všude byly andělé a Ježíš. Když jsem rozhlížela okolo sebe, viděla jsem jen lidi v černém oblečení a v obličeji měli mnoho smutku. Když jsem viděla jednoho anděla, vybavila se mi v hlavě jedna vzpomínka.

Flashback

Pořád jsem nechápala, že mě donutil běhat venku v té zimě a okolo mě bylo náledí a sníh. „ Tak dej si deset koleček na zahřátí," řekl Zach a já se na něj vražedně podívala. „ Neuběhnu ani jedno a už mě budeš muset tahat zpátky jako kus ledu," řekla jsem a zadrkotala zuby. „ Kdo říkal, že budeš běhat sama?" zeptal se a šel blíž ke mně. „ Až doběhneme, můžu tě zahřát," zašeptal mi do ucha. Nevěděla jsem, co mě to popadla, ale najednou jsem se rozeběhla a ani nepočkala na Zacha. Běžela jsem celkem rychle a než jsem se nadála, měla jsem desátý kolo za sebou. „ No vidíš. Stačí trochu povzbudit a hned to jde," řekl s malým úsměvem. Od té doby, co se poprvé zasmál, se už nebojí ukázat svůj krásný úsměv a ani smích. S předstíraným naštváním jsem ho dloubla do žeber a on se zatvářil ublíženě. Jen jsem se smála, jenže to se mi nevyplatilo, neboť jsem neudržela rovnováhu a spadla rovnou do hromady sněhu. „ Co to děláš? Akorát nastydneš," řekl Zach a podal mi pomocnou ruku na postavení. Ale já místo toho, abych vstala, jsem začala dělat anděla ve sněhu. Když jsem uklidnila svůj smích, podívala jsem se na Zacha, který jen kroutil hlavou. „ Jasně já zapomněla, že nejsi pro každou srandu," řekla jsem a Zach udělal něco, co jsem nečekala. Najednou se objevil vedle mě a zopakoval pohyby rukou a nohou, které jsem dělala před chvílí. Když už měl hotovo, zastavil se a podíval se na mě. „ Dobře, možná jsem se trochu zmýlila," řekla jsem a on si se mnou propletl prsty. Ještě chvíli jsme leželi a dívali se na šedé mraky, dokud Zach nevstal a poté nepomohl na nohy mě. Otočila jsem se k andělům a usmála se. „ Povedlo se nám to," řekla jsem a Zach se otočil. „ Ano. Jsou to hezcí andělé," řekl a pak jsme odešli do tepla akademie.

End Flashback

„ Sandro? Jsi mezi námi?" zavolala na mě Natalie. Jen jsem přikývla a nechala se odvést na místo, kde byl i zbytek rodiny a pár cizích lidí. Když lidé utichli, přišel kněz a rovnou začal pronášet smuteční řeč. „ Dnes se tu loučíme s jedním mužem z naší vesnice. Odešel za povinnostmi do Ameriky, kde bohužel i zemřel. Už není mezi námi, ale pořád bude v naších srdcích jako věrný muž, milovaný syn a milovaný přítel. Nechť tě andělé provází," řekl kněz a poslední větu všichni zopakovali. Diana mi dala ruku na rameno a já se na ní s tázavým pohledem podívala. „ Mohla by si pronést nějakou řeč?" zeptala se a mě se udělal knedlík v krku. Nechtěla jsem jí zklamat a tak jsem se zvedla a se zadrženým dechem jsem došla až před lidi. „ Zach byl velmi čestný muž. Udělal pro akademii cokoliv, našel princeznu, kterou pak chránil. Obětoval za ní i svůj život, ale princezna ho přivedla zpět. Milovala jsem ho celým svým srdcem, a kdybych mohla vrátit čas a zachránit ho udělala bych cokoliv. Naučil mě spoustu věcí, naučil mě se bránit. Já milovala jeho a on zase mě. Možná už je pryč, ale miluji ho pořád. Ale Zach není mrtvý! Tedy ne doslova. Je z něj Temný," dokončila jsem svojí řeč, a když jsem si ji znovu řekla v hlavě, uvědomila jsem si, co jsem řekla. Dianě jsem řekla, že jsem ho přivedla zpět já a ne princezna, ale když jsem se na ní podívala, bylo jasné, že jí to došlo. Došlo to celé její rodině. Nechali ve svém domě princeznu, která jim má vládnout. Sonya byla bledá, neboť o princezně říkala, že je namyšlená. Až teď si uvědomila, že to já jsem princezna, kterou Zach musel najít.

#########################

Hello my love! :D I'm here with new chapter!   Dobře angličtinu si nechám na jednoho chlápka z Ameriky, který je teď u nás na škole :D. Možná trochu smutnější kapitola, ale další bude už lepší :).  Co si myslíte o tomhle všem? :)  A teď k důležitějšímu: Myslím si, že je tu moc postav... Víte pořád kdo je kdo, nebo by jste chtěli info kapitolu se jmény postav a obrázky jak vypadají? :D klidně to udělám, neboť v tom začínám sama mít trochu guláš :D. Takže jestli jste pro napište do komentářů :D  Lovuju vás 

Vaše 

#Bee#