Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter twenty-six Hon na Zacha 3/3 (I saved him)

„ Každý ví, co má dělat?" zeptala jsem se svých přátel. „ Je jasné, že nebude sám. Všechny kromě jeho zabijte," řekla jsem a všichni přikývli. Učila jsem je jak zacházet s kolíkem. Není to nejlepší, ale na záchranu jejich života jim to stačí. „ John zabíjí pomocí kouzel. Oheň je jejich nepřítel též jako stříbrný kolík, nebo utrhnutí hlavy a vyjmutí srdce z hrudi," řekla jsem. „ Zabíjejte, ale sami se nenechte zabít," řekla jsem a tím ukončila náš plán. Bylo to jednoduché. Dostat se do opuštěného skladu, nalákat Zacha, zajmout Zacha, zabít všechny okolo a poté zachránit Zacha. „ Dobře večer vyrazíme," řekla jsem a sama jsem se šla připravit. „ Vím to," leknutím jsem se otočila na Charlieho. „ Co víš?" zeptala jsem se. „ Můžeš při té záchraně zemřít," řekl jen a já se zamračila. Jak to zjistil? „ Slyšel jsem tě," řekl najednou. „ Nevíš, že se nemá poslouchat za dveřmi?" zeptala jsem se ho a založila si ruce na hrudi. „ Vím, ale tohle se nedalo přeslechnout," řekl, jakoby v tom byl nevině. „ Nikomu to neříkej," řekla jsem. „ Copak neřekneš svým přátelům, že můžeš zemřít?!" skoro na mě křičel. „ Do toho ti nic není. A teď se jdi připravit!" řekla jsem a on mě poslechl. Nechtěla jsem být vůdce. Nikoho ani ničeho. Nechtěla jsem trůn, nechtěla jsem nic z toho. Necítila jsem se na to a sama jsem věděla, že taková nikdy nebudu. Ptáte se jaká? Vůdcovský typ, nejsem taková a ani taková být nechci. Ale pořád mi v hlavě leží slova čaroděje. Královna mrtvých i živých. Nevěděla jsem, co to znamená, ale musela jsem to co nejdříve zjistit. S výdechem jsem zavřela své dveře od pokoje a ihned se odebrala do koupelny. Sundala jsem si své oblečení a zůstala před zrcadlem jen ve spodním prádle. Už jsem nebyla tak hubená, jako když jsem přijela do Ruska. Nabrala jsem znovu nějakou tu svalovou hmotu a dala se do pořádku. Samozřejmě celkově v pořádku budu, až ho zachráním, pokud ho zachráním. Sundala jsem i zbytek a poté jsem se odebrala do sprchy. Pustila jsem vodu a při padání kapek na mé tělo jsem přemýšlela nad tím, co se stane večer. Plán se jevil jako jednoduchý, ale neví se, jestli se něco pokazí. Jestli neumřeme všichni. Po dvaceti minutách jsem si do ruky dala čokoládový šampon a umyla si sním vlasy. Byla to velká úleva před napětím z toho všeho. Hned jak jsem byla umytá, vylezla jsem ze sprchy a omotala si ručník okolo těla. Tentokrát jsem vlasy nenechala volně uschnout. Do ruky jsem vzala fén, který jsem zapnula a začala si sušit vlasy.

V autě, ve kterém jsem seděla já a Adrian s Charliem bylo až moc ticho. Dokonce bylo tiché i to zapnuté rádio. Sledovala jsem přírodu za okýnkem a nevnímala Adrianovo povídání. „ Hej! Vnímáš?" zavolal na mě. „ Promiň, co si říkal?" zeptala jsem se, když jsem se odtrhla od utíkající přírody. „ Jak to podle tebe dopadne?" zeptal se mě. „ Netuším," řekla jsem a podívala se do zpětného zrcátka na Charlieho, který zřejmě naší konverzaci nevnímal. „ Určitě to dopadne dobře. Jak pro nás tak i pro něj," řekl Adrian a dal mi ruku na stehno. Aspoň někdo v to věřil. Adrian věřil v to, že se vše podaří jak má a já budu znovu šťastná. Ale pravdou je, že nevím, jestli budu šťastná, nebo jestli on bude šťastný. Jestliže neumíte číst budoucnost, musíte si počkat, jak to dopadne. S hlubokým výdechem jsem se zavrtala do sedačky a znovu upřela pohled na utíkající přírodu.

Začali jsme zastavovat. Ujeli jsme nejméně sto kilometrů. Jsem hodně daleko, asi proto to je opuštěný sklad. Taky tak vypadal. Stará budova, která se skoro rozpadala. „ Připraveni?" zeptal se Adrian naší skupiny v autě. Já i Charlie jsme přikývli a hned na to jsme všichni vystoupili. Hned přijela Freya a John, kteří také vystoupili. „ Máš sklenici?" zeptala jsem se Adriana a ten vytáhl z kufru sklenici jasanu horského. Tohle byla naše jediná šance jak udržet Zacha při smyslech a v bezpečí mimo nás. „ Dobře tedy. Všichni vědí, co mají dělat. Jděte najít své pozice, já se tu porozhlédnu," řekla jsem a všichni kromě mě odešli do skladu a já? Já jsem šla někam do tmy. Chodila jsem všude možně a rukama se snažila zahnat chladno, které bylo všude okolo mě. Najednou jsem si všimla mlhy, která tu předtím nebyla. „ Přeci jen si přišla," ozval se ten hlas, který jsem dlouho neslyšela. Pomalu jsem se otočila a tak se mi naskytl pohled na jasně rudé oči a na vysokou osobu v černém svetru. Neměl svůj klasický kožený kabát, ne od té doby, co je Temným. „ Nenechám tě, aby si zabil mé přátele," řekla jsem a začala pomalu couvat, když se přibližoval. „To se radši vzdáš?" zeptal se mě. „ Možná," řekla jsem a utekla směrem ke skladu. Cítila jsem, jak se směje a běží za mnou. Dokonce ze stínů vylezli tři poskoci, jednoho jsem už podle vidění znala. Velký svalovec, který mě uspal v baru. Byl to Zachův věrný poskok. „ Neutečeš mi jen tak!" Zakřičel na mě a já jsem trochu přidala. Po chvíli jsem se objevila před velkými dveřmi, které jsem otevřela a vlezla do skladu. Schovala jsem se ve stínu. Trochu jsem se otočila a spatřila Adriana, který byl taky ukrytý. V jedné ruce měl kolík a ve druhé sklenici. Teď jsem spoléhala jen na něj. Jestli se něco pokazí, Zach mě buď zabije, nebo přemění na to, co je on. Ovšem mě asi už nikdo nezachrání. „ Víš, je zajímavé, že jsme zrovna tady," řekl. „ Je tu moc prostoru a není se za co schovat," pokračoval a já pomalu slyšela jeho těžké kroky. „ Jediná výhoda je pár krabic, a tma v jednotlivých rozích," řekl. „ Je tu moc prostoru a jediné, kde se můžeš schovat je pár krabic a tma v rozích," řekl a já jsem slyšela i další kroky, což znamenalo příchod poskoků. Byla to pravda. Nebylo tu nic než noc místa, prasklé žárovky a pár krabic. „ Jako třeba támhle. Je celkem mladý. Přiveď mi ho," řekl a jeden z poskoků odešel. Po chvíli se vrátil s Charliem, kterého držel pod krkem. „ Jak se jmenuješ?" zeptal se. „ Charlie," odpověděl prostě. „ Je tu ještě někdo?" zeptal se Zach. „ Ne jen já," řekl, byl tak klidný, což jsem na jeho věk nečekala. „ Tak aspoň nějaká ta svačinka," řekl a začal se sklánět za úmyslem ho kousnout. Najednou okolo něj proletěla ohnivá koule a zasáhla toho poskoka, který držel Charlieho. Nebyl to oheň jako tenkrát ve třídě. Z toho ohně se mu maso škvařilo a z něj pomalu utíkal život. „Greysone! Vylez!" zakřičel naštvaný Zach, když jeden jeho poskok zemřel. Nevěděl, odkud to přišlo, ale věděl, že to udělal John. Najednou letěl i kolík, který byl nasměrováný na jeho srdce, ale Zach stihl uhnout a kolík chytil. „ Zajímavé to si se naučil?" zavolal na něj. „ Myslel jsem, že jsme přátelé! Že mě nezradíš, ale ty ses spolčil proti mně!" zakřičel znovu. „ Jen proto, abych tě zachránil! Nejsi můj přítel! Ten je někde uvnitř!" zakřičel John na zpět a tak prozradil úkryt jeho i Freyi. Zach přikývl na dalšího poskoka, který běžel někam za prázdné krabice. Chvíli nebylo nic slyšet, ale najednou se ozvalo křupání kostí a pak hrůzný křik. To znamenalo jediné, Freya se proměnila ve vlka. „ Kassandro! Vylez, nebo je všechny zabiju! Nepotřebuji k tomu žádné sluhy!" teď už byl opravdu naštvaný. S nádechem jsem naposledy přikývla na Adriana, možná naposledy si užila jeho tvář a poté jsem vylezla ze svého úkrytu. „ Uděláme to férově. Vzdáš se mi a tvoji přátelé přežijí," řekl, věděla jsem, že lže. Vzdala bych se, on by mě proměnil a pak mě donutil se všechny zabít. „ A nebo to uděláme takhle," řekla jsem a rozeběhla se na něj. Svalovec se chystal rozeběhnout proti mně, ale Zach ho zastavil. „ Ta je moje," řekl a se zlomyslným úsměvem se na mě podíval. „ Tohle bude zábava," řekl a sám se rozeběhl. Zaútočil první a já před jeho útokem jen tak uhnula. Nevýhoda byla v tom, že on mě učil boji, on mě naučil bránění se. Dělali jsme přesně to samé. „ Mohla by sis uvědomit, že jsme stejní," řekl a já jen zakroutila hlavou. Tak moc se mýlil. „ Nejsme stejní," řekla jsem a zastavila se. Sama jsem ucítila své lámání kostí a než jsem se nadála, byla jsem velký bílý vlk. „ Ještě lepší!" zasmál se Zach, ale to už sem na něj s vrčením vyskočila. On neunesl mou váhu a spadl semnou na zem. Začal se vzpírat, ale já jsem se jen tak nedala a sama jsem si všimla Adriana, který dělal kruh okolo nás. „ Teď!" zakřičel Adrian a já se snažila uskočit, ovšem Zach mě chytil a Adrian nestihl zachytit padající prach. Byla jsem uvězněná s ním. Modrá zeď se udělala okolo nás a Zach i já jsme se sotva pohnuli. „ Napoj se!" zakřičela Freya, a když jsem rozeznala její hlas, na nic jsem nečekala a zakousla se mu do ramene. Vykřikl bolestí, ale jeho oči se nezměnily, neboť takové už byli. Mé zářily jasnou žlutou a pro mě to znamenalo, že ta nejtěžší část plánu muže začít.

In his head (text znovu kurzívou, jak všichni už znají) Nebyla to bílá místnost, jako u Adriana v hlavě. Byla to tmavá a hodně. Dveře byli z tmavého dřeva a já se pomalu chytla prvních. První byla, když jsme přijeli na hory. Slíbil, že mě naučí mít ráda sníh a hned začal sněhovou bitvu. „ Který kretén?!" zakřičela a rozhlédla se okolo. Musel jsem se tiše usmát, a když se otočila, musel jsem po ní hodit další sněhovou kouli, která ji přistála na hrudi. „No jasně, že ty! Kdo jiný?!" řekla naštvaně, když si mě všimla. Nic jsem neřekl. Místo jsem hodil další kouli, které se vyhnula. „ Vedle," zasmála se a sama udělala sněhovou kouli, kterou hned hodila. Vůbec jsem nečekal, že něco takového udělá a koule mi přistála v obličeji. Začala se šíleně smát, neboť jsem se musel tvářit komicky. „To si neměla," řekl jsem varovně a dělal jsem další koule. Smál jsem se a Kass taky. Oba dva jsme házeli koule a ne vždy jsme se trefili. Po nějaké době zvedla ruce do vzduchu. „Dobře konec! Studí mě ruce!" smála se. Smál jsem se spolu s ní a všechny koule, které jsem měl, položil na zem. Ruce dala pomalu dolů a já rychle někam zmizel. Než stačila cokoliv udělat, ležela jsem ve sněhu a já nad ní. „Vidíš? Říkal jsem, že tě naučím mít sníh ráda," řekl jsem. Snažila se pohnout, ale držel jsem ji ruce i nohy. „To není fér! Použil si svojí rychlost!" řekla ztrápeně. „Stejně bych tě porazil," řekl s úsměvem. S malým úsměvem jsem opustila tuto vzpomínku a šla dál. Musela jsem najít dveře, kde by byla jeho duše uvězněná. Prošla jsem všechny naše vzpomínky. První polibek u McDonaldu, on Rus a já Francouzka líbající se u Fastfoodu. První potkání, kde mi už zachránil život. Cesty vlakem a letadlem, kdy mi dal jeho kabát. Moje první zabití, když mě učil používat sluch. Tehdy jsem mu zlomila vaz. Hory, kdy mi řekl, že mě má rád, nebo když žárlil na Adriana. Den, kdy mi řekl, že mě miluje. Všechny naše hezké vzpomínky jsem prošla, ale ani v jedné se neukrýval. Asi dvakrát jsem se vyhnula červeným dveřím, ale teď už mi nezbývalo nic, než je otevřít a vkročit do nich. Byla to ta zlá část Zacha a já se modlila, ať není ukrytý zde. Když jsem vešla do dané vzpomínky, slyšela jsem jen křik. Okolo mě byl hustý les a já si vzpomněla na noční můry. „ Zachu?" zkusila jsem na něj zavolat. „ Ne, nezabíjej jí. Prosím!" začal nikdo křičet, ale já ten hlas poznávala, i když byl daleko. „ Udělám cokoliv, jen ji nech!" křičel znovu. Okamžitě jsem se rozeběhla do větší hloubky lesa a snažila se sledovat ten hlas. Najednou jsem uslyšela křupnutí větvičky. Ihned jsem se otočila plná naděje, že jsem ho našla, ale za mnou stál jen on jako Temný. „ Musíš zemřít. On se nesmí vrátit!" řekl a zaútočil na mě. Měl větší sílu než normálně a tak jsem spadla na zem. „ Musíš zemřít! Nesmíš ho zachránit. Je to mé tělo!" opakoval a začal mě škrtit. Lapala jsem po dechu a snažila se dát jeho ruce pryč. Když mi docházela poslední zásoba dechu, kopnula jsem ho, a když se odtáhl, vzala jsem svůj kolík do rukou, obkročmo se posadila na tu zrůdu a kolík jsem vší silou zabodla do jeho hrudi. Monstrum zakřičelo bolestí a rozplynulo se. Najednou okolo mě zmizel les a místnost se stala bílou. Zahlédla jsem Zacha, ale než jsem stihla cokoliv říct, začal mizet stejně jako já. Zvládla jsem to. Zachránila jsem Zachraicha Collinse. S domněním, že se vrátím zpět tam, kam patřím jsem otevřela oči, ale když jsem poznala dané místo zastavilo se mi srdce. Andrisie.
################################
Bafiky Baf! So.. slíbila jsem, že to bude delší a bez těchto mých keců má kapitola 2179 slov... Eh kdo by to čekal? To je můj druhý rekord. První byla bitva v prvním díle, ta kapitola měla skoro 3000 slov!
Jinak... Každý teď brečí radostí, protože naše Kass to zvládla, ovšem za nějakou tu cenu. Eh.. kdo mě chce zabít? Doporučím vám pár zbraní :D Sekyru, abych se neproměnila v Zombie, musíte mě trefit do mozku. Pak nějaká to pistole. Hlavně ať ta srmt je rychlá a prosím, do mozku! Nechci být zombie (The walking dead mi vlezlo do hlavy, omlouvám se). Ovšem pokud mě zabijete, můžete se rozloučit s tímto příběhem. Takže si vyberete sami :D
Btw. Bylo Ask.. několik lidí se mě ptalo, jestli bude další kniha. Popravdě? Přemýšlela jsem o tom, ale nevím jestli z pohledu našich milovaných. Byla by třeba z pohledu Freyi a Johna.. jejich milostný vztah a nebo z pohledu Adriana... Takže pokud by byl ohlas na další knihu, budu o tom přemýšlet naplno :)
So, nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuji vás
Vaše
#Bee#