Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter thirty - I lied.

Pohled Adriana
„ Můžeš mi to vysvětlit?" zeptala se mě teta, když si všimla mého monoklu pod pravým okem, trika, které bylo na cáry a spálený, stejně jako moje hruď. „ Tak nějak jsem se s někým nepohodl," řekl jsem pouze a sedl si do jednoho z křesel, které bylo v ředitelně. Přesněji. Nepohodl jsem se s Johnem a Freyou a tohle mi udělali. Taky si myslíte, že mi ten monokl udělal John? Tak to se mýlíte. Popravdě mi ho udělala Freya. John mě jen zapálil. „ Mám to nějak řešit?" zeptala se mě okamžitě a já jsem začínal cítit, jak se můj obličej začínal hojit. „ Ne, oni se uklidní a pochopí, že já Kass neopustím," řekl jsem a vytáhl si cigaretu s příchutí vzácného dřeva. Od té doby, co mi Kass dala první krabičku, nekouřím jiné, než tyto. „ Ta dívka tě přivede do hrobu," řekla mi teta. „ Aspoň zemřu pro něco dobré," řekl jsem a zapálil si cigaretu. „ Víš, že tu nesmíš kouřit," řekla mi a já s povzdechem típl zapálenou cigaretu. Z naší konverzace nás vyrušilo zaťukání na dveře. „ Dále!" zavolala moje teta, neboli ředitelka a dveře se hned otevřeli. „ Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, jestli tu nemáte nějaký volný pokoj někde dál od těchto bytostí," řekla blond dívka a když sundala svojí kápi z hlavy, všiml jsem si zlaté lilie na její tváři. „ Co sem přivádí mladou alchymistku?" zeptala se jí teta. „ Moje přítelkyně. Tedy myslím, že je to má přítelkyně. Pořád si zvykám na to, že je nadpřirozená bytost," řekla a já z ní nemohl dát oči pryč. Byla hezká, blond vlasy měla zřejmě čerstvě ostříhané na mikádo a její tělo taky nevypadalo zle. „ Ovšem. Sama jsem překvapená. Myslím, že jsi jedna z mála, kdo se s naším druhem přátelí," řekla má teta. „ A pokoj tu rozhodně bude. Můj synovec tě tam doprovodí," dodala ještě a ta dívka na mě přesunula pohled, jako kdyby si všimla, že tu jsem až teď. „ Adriane?" vyzvala mě teta a já se tedy zvedl. Ještě před odchodem jsem si sáhl na obličej a sám pro sebe jsem se usmál, že monokl zmizel. Hruď jsem měl místy ještě popálenou, ale to nebylo zase tak hrozné. Více mi záleželo na mém úžasném obličeji. Nechal jsem tu dívku vyjít první a pak jsem jen kývl, ať mě následuje. „ Ty jsi ten Adrian?" zeptala se mě a já si povzdechl. Zřejmě další, co věří pomluvám. „ Jaký Adrian?" zeptal jsem se jí. „ Ten, co podržel Kass v tom nejhorším," řekla a já se na ní otočil. „ Sydney?" zeptal jsem se jí. Nechápu, jak mě to nemohlo napadnout dřív. „ Jak víš, kdo jsem?" zeptala se zamračeně. „ Kass mi o tobě říkala," řekl jsem. „ A mě zase o tobě," řekla. „ Adrian Ashford," řekl jsem a podal jí ruku. „ Sydney Wild," řekla ona a ruku s trochou váhání stiskla. Najednou její aura nebyla zelená, ale jasně žlutá, a když jsem ruku pustil, aura znovu nabrala jasnou zelenou. Zamračeně jsem se rozešel dál. „ Tak tady to je," řekl jsem a odstoupil od dubových dveří. „Děk-," chtěla mi poděkovat, ale zarazil jí křik, který musela slyšet celá akademie a města v okolí. „ Co to bylo?" zeptala se zmateně a já věděl přesně, co to bylo. „ Kass," řekl jsem nahlas a rozeběhl se svojí rychlostí k jejímu pokoji, který byl na druhé straně akademie, než jsem byl. Bylo mi to jedno, prostě jsem běžel a snažil se být u ní co nejdříve. Než jsem se nadál, byl jsem u jejího pokoje a dveře byly otevřené. Vešel jsem opatrně dovnitř a na zemi jsem našel Kass, která se nemohla nadechnout mezi vzlyky. „ Kass, co se stalo?" zeptal jsem se jí a přitáhl si jí k sobě. Okamžitě se na mě natiskla a začala mi brečet na roztrhané tričko. „On m-ě o-pu-stil. Ře-řekl, že-že už mě ne-nemiluje," řekla mi koktavě a mě došlo, o kom vůbec mluvila. Ten debil tu nechal to nejdůležitější v jeho životě.

Pohled Zacha
Pořád jsem měl před očima její zničený obličej, ale musí vědět, že se zaslouží něco lepšího, než jsem já. Když jsem chtěl zaťukat na dveře, slyšel jsem křik, u kterého jsem věděl, komu patřil. Jí. Musel ho slyšet celý svět i mrtví. A byla to jen má vina. Nechtěl jsem to udělat, ale bylo to pro její i pro mé dobro. Nemohl jsem jí vidět tak, že se nic nestalo, když se stalo to nejhorší, co se mohlo stát. S povzdechem jsem zaklepal na starší dřevěné dveře a čekal, až se otevřou. „ Už běžím!" ten hlas mi chyběl takovou dobu. Dveře se otevřely a mísa, kterou držela v ruce, začala padat na zem, když si mě všimla. „ Zachariachu?" plná překvapení ani nekontrolovala své slzy, které jí začali téct po tvářích. „ Ahoj mami," řekl jsem a ona si mě hned přitáhla do silného objetí. „ Ty si na živu! Ta dívka to dokázala!" říkala a při tom mi dávala polibky po tvářích. Najednou se odtáhla a podívala se za mě. „ Kde je ta dívka, která tě šla hledat?" zeptala se zmateně. „ Měla přijít s tebou," řekla. „ Musím ti toho tolik říct," řekl jsem a nechal se vtáhnout do mého rodného domu. Řekl jsem jí všechno a ona bedlivě poslouchala. Řekl jsem jí i to, jak jsem opustil Kass. „ Ty blázne!" zakřičela na mě, až jsem se lekl. „ Ta dívka jela až přes půl světa! Našla nás a riskovala to, že jí vyhodíme z domu, když zjistíme, že to je princezna! Byla zničená, pohublá, slabá, ale i tak tě hledala dál. Když tě našla, ty si jí unesl, ale nebyl si to ty! To nebyl můj syn! To byla zrůda!" začala na mě nadávat. Chtěl jsem něco říct, ale ona mě zastavila. „ I po tom, co jsi ji udělal, nevzdala naději pro tvoji záchranu a hledala dál! Najede způsob a i pro tebe málem zemřela! A to už několikrát! A přesto jí řekneš to, co si nikdy neměl říct. Ten křik bylo zlomené srdce Zacharachachu! Milovala tě, i když si byl uvězněný tou zrůdou!" dokončila svoje nadávky. „ Ta zrůda jsem byl já, matko," řekl jsem. Najednou se mi hlava otočila na levou stranu a pravá tvář mě pálila. „ Ty jsi byl uvězněný. To ta zrůda udělala všechno. Řekni mi. Opravdu jí už nemiluješ, nebo si jí jen řekl tu nejhnusnější lež, co si kdy mohl říct?" zeptala se mě. Podíval jsem se jí do očí. Byli plné vzteku a smutku. „ Lhal jsem jí. Moje srdce, moje mysl a moje tělo touží jen po ní," řekl jsem. Bylo to tak. Lhal jsem své lásce mého života a teď kvůli tomu trpí. „ Lhal jsem," zašeptal jsem. „ Lhal jsem," opakoval jsem a sám se po dlouhé době rozbrečel. Nikdy mi nebylo tak zle a mé tělo ovládly vzlyky. Podíval jsem se na svojí matku, která už neměla v očích zlost ani smutek, ale lítost a pochopení. Nechal jsem se znovu pevně obejmout a naposledy jsem do jejího ramene zamumlal: „ Lhal jsem."
################################
Tak jak jsem slíbila, ještě jedna kapitola. Což znamená, že jsme na 30.kapitole!! Chápete to lidi! Jsme už tak daleko! Jsem strašná, ani nevíte jak. A taky tu je rekord. Tři kapitoly za den! To je taky, když jsem do rukou dostala notebook a v hlavě jsem měla spousty nápadů... Jinak co si myslíte o celkové kapitole? Měla jsem trochu jiný nápad, ale sestra mi řekla její nápad, že bych mohla dát pohled Zacha a napsat jeho myšlenky o Kass. Tak jsem to sepsala a tohle vzniklo.
Myslím, že čtvrtou kapitolu za dnešek už asi nenapíšu... Měla bych si přečíst trochu Fyziku :D.
So, nechám své kecy kecama a Adios!
Lovuju vás
Vaše
#Bee#