Princess of Vampires II - Hard Promise [DOKONČENO]

Chapter nineteen - You can't die!

Všichni se mě ptali kde jsem byla, co se mi stalo a další podobné věci. Jediné komu jsem to chtěla říct, byla Freya a John. Oni jsou mí pravý přátelé. Vždy jsem se vyhla odpovědi. Snažila jsem se, dokud je nevyrušil slabý vítr. Ihned jsem pochopila o čo šlo. Otočila jsem se a za zády mi stála Amélie. ,, Ahoj Kass," řekla a vypadala celkem šokovaně. Nevěděla jsem o co šlo. Vstala jsem a usmála se na ní. ,, Ahoj Amélie," řekla jsem a ona udělala něco co jsem nečekala. Připlula ke mně a obejmula mě. Myslela jsem, že projde skrz, ale najednou jsem cítila velkou energii a před očima jsem viděla Amelii. Ale ne jako ducha, byla dívka z masa a kostí. Všichni v místnosti zalapali po dechu a já byla naprosto rozhozená. ,, Umřela si," řekla jen. ,, A když ses vrátila tvoje síla éteru zesílila," řekla. ,, To jsem udělala já?" zeptala jsem se, když jsem se trochu probudila. ,, Ano, umřela si," řekla znovu. ,, Kass ty si umřela?" zeptala se mě Freya. ,, Ano, ne tedy já nevím," řekla jsem zamotaně. ,, Promiňte, ale tohle musím pochopit sama," řekla jsem a utekla z komnaty. Běžela jsem tak rychle, že jsem porážela všechny okolo, tak, že si mě každý všiml a začal si šeptat s tím druhým. Ignorovala jsem to všechno, prostě jsem běžela na svůj pokoj.
    S knížkou v ruce jsem ležela na své posteli ve svém pokoji. Pořád si nemohu zvyknout, že mám pokoj pro sebe. Začtená do knihy jsem neslyšela první zaklepání na dveře. Uvědomila jsem si to až po druhém nebo třetím. S povzdechem jsem odložila knihu na noční stolek a vstala z postele se záměrem jít otevřít. Když jsem přešla ke dveřím už mě zarazila krev. Otevřela jsem dveře a šokovaně se podívala na Adriana, který sotva stál na nohou. ,, Mám problém," řekl a vyhrnul si kousek trička. Ihned se mi naskytl pohled na něco co jsem nečekala. Adrian měl na boku kousanec, ze kterého tekla rudá krev a černá hmota. ,, Trochu jsem se nepohodl s vlkodlaky," řekl a poté ztratil rovnováhu. Musela jsem ho chytit, aby nespadl a potom jsem mu pomohla až na mojí postel. „ Co si dělal?" zeptala jsem se ho. „ Šel jsem navštívit jeden spolek vlkodlaků. Byl jsem i milý, tedy do doby než začali být nevhodní oni sami. Pak se to nějak zvrtlo a jeden z nich se mi zakousl do boku," řekl mi a začal vykašlávat černou tekutinu. „ Co tě to napadlo? Víš, že umřeš?" zeptala jsem se ho. Technicky vzato jsem na něj byla i naštvaná. Nechápala jsem, co ho napadlo. „ Vím, taky doufám, že zůstaneš se mnou na mé smrtelné posteli," řekl a znovu začala kašlat. S povzdechem jsem odešla do koupelny, kde jsem vzala dva ručníky a kbelík. Do kbelíku jsem napustila studenou vodu a jeden ručník namočila. Vrátila jsem se za Adrianem, který vypadal jako by měl horečku. Jeho čelo se lesklo potem a jeho tričko bylo propocené. Okamžitě jsem k němu přišla a studený ručník mu dala na čelo. Trochu cukl, ale potom úlevně vydechl. „ Musím ti sundat tu koženou bundu. Zvládneš se posadit?" zeptala jsem se ho. Chvíli nic neříkal, nahnula jsem se k němu a zkontrolovala, jestli dýchá. Dýchal, ale velmi slabě. „ Adriane, nesmíš usnout. Nespi," řekla jsem a snažila se ho probudit. „ Však nespím," řekl unaveně. „ Pojď, zkus se posadit," řekla jsem a pomohla mu. Když tak nějak seděl, vytáhla jsem jednu ruku z rukávu kožené bundy. Poté jsem sundala druhou a bundu odhodila někam na zem. Sedla jsem si na postel a jeho jsem nechala znovu si lehnout. Hlavu měl na mém břiše a já jsem namočila do kýblu druhý ručník, který jsem potom přiložila k ráně.Adrian cukl a v obličeji se mu objevila bolest. „ Au," řekl unaveně. „ Promiň," řekla jsem. Proces s mokrým ručníkem jsem opakovala každou chvíli. Nechtěla jsem, aby umřel, ale vypadal strašně. Černou tekutinu měl na ráně, ale taky mu tekla z pusy. „ Takhle jsem si svojí smrt nepředstavoval," řekl Adrian a snažil se zasmát. „ Šetři se," řekla jsem. „ Proč? Stejně umřu," řekl. „ Ty neumřeš! Nesmíš umřít!" řekla jsem a znovu vstala. Šla jsem ke stěně, kde jsem měla tajnou ledničku s vlastním příjmem krve. Vzala jsem jeden sáček a vrátila se k Adrianovi. „ Na, zkus si vzít, třeba to pomůže k hojení," řekla jsem. Věděla jsem, že se nezahojí, ale mohlo to pomoct, abych získala čas na vymyšlení plánu.Adrian chytil sáček a snažil se napít. Ovšem byl unavený a tak málem sáček upustil. Na nic jsem nečekala. Chytila jsem sáček a podržela mu ho u pusy. Adrian pil, doslova sál, tedy dokud se nezarazil a neodstrčil mě od sebe. Nevěděla jsem, o co šlo, ale když se Adrian nahnul z postele a vyzvracel všechnu krev, co vypil na můj koberec, pochopila jsem. Nechala jsem ho. Věděla jsem, že za to nemůže, jen jsem si k němu přisedla a snažila se ho uklidnit pomocí hlazení na zádech. Když byla všechna krev na zemi, pomohla jsem mu lehnout zpět do postele. „ Teď se omlouvám já," řekl Adrian. „ To nic," řekla jsem a podívala se na jeho ránu. Bylo to ještě horší než předtím. Rudá krev, černá tekutina a teď i hnis. Rána se vůbec nehojila a jeho stav se zhoršoval. A teď když mi krev nedala čas, musela plánovat rychle. Vstala jsem z postele a začala chodit po pokoji. Přemýšlela jsem, co by mu mohlo pomoct. „ Nech toho a pojď sem prosím," řekl Adrian a i když jsem nechtěla, poslechla jsem ho. Lehla jsem si na volný kousek vedle něj a pořád jsem byla myšlenkami jinde. Vyrušil mě až dotek na mé ruce. Adrian nic neřekl, jen si se mnou propletl prsty a díval se na naše spojené ruce. „ Přestaň," řekl tiše. I jeho hlas začal odcházet. Nezbývala mu ani hodina. „ S čím?" zeptala jsem se ho nechápavě. „ S vymýšlením, co by mi pomohlo. Sama víš, že neexistují zmínky o upírovi, který by přežil kousnutí," řekl a mně se rozsvítilo v hlavě. Kdysi žádné zmínky nebyli. Nikdo nepřežil kousnutí od vlkodlaka. Už vím, jak to Amélie myslela. Zemřela jsem, protože moje tělo bojovalo s jedem. Moje krev, moje tělo je imuní.Na nic jsem nečekala a vyhrnula si rukáv od svetru. „ Adriane musíš mít mojí krev," řekla jsem. „ Cože?" nechápal. „ Prostě to zkus, nic už tím nezkazíš," řekla jsem. Ještě chvíli váhal, ale když jsem přikývla, nahnul se a kousl mě do zápěstí. Cítila jsem malou bolest, která ihned odstoupila. Adrian chvíli sál a pak se odtáhl. „ Co teď?" zeptal se. „ Teď počkat jestli přežiješ," řekla jsem. Bála jsem se. Bála jsem se, že znovu krev vyzvrací, ale to se nestalo. Stalo se něco horšího. Horečka mu stoupla a černá tekutina se z jeho úst řítila jako velká vlna. I z jeho rány. „ Myslím, že to nevypadá dobře," řekl a utřel si ústa. Podíval se na mě. Viděl můj vystrašený obličej a stiskl mojí ruku. „ Hej," řekl a já se podívala na něj. „ Budu v pohodě. Přeci jen tu je se mnou princezna," řekl. Nic jsem neřekla, nevěděla jsem co říct. Moje slzy znovu tekly proudem. Jen jsem sledovala jeho modř v očích. On sledoval mě, nic nedělal, jen se díval do mých očí. Jediné, co jsem udělala, bylo, že jsem se pomalu přitiskla svými rty na jeho. Byl to malý polibek, ale bylo v něm všechno. Něha, přátelství a možná i trochu lásky. Když jsem se přitiskla na jeho rty, vybavila se mi vzpomínka na náš první polibek v dešti. Když mi došel dech, trochu jsem se odtáhla. „ Za co to bylo?" zeptal se mě Adrian. Chtěla jsem něco říct, ale zastavilo mě jeho kašlání. Kašlal víc než předtím a mě znovu stekla slza. Už jsem nic neříkala, jen jsem ležela vedle něj a hladila ho ve vlasech. Adrian po chvíli usnul a mě nezbývalo nic jiného než čekat. Jediné co jsem si říkala, bylo, že nesmí umřít. Nesmí.
################################
Kdo je překvapený? Heh, prostě navýšili jste mi ego tak moc, že jsem napsala dvě kapitoly za jeden den!!!
Cítím se hrdě a sama jsem překvapený. Moje hlava a fantazie pracuje na plné obrátky, ale třetí kapitolu za den už nedám :D. No co chtěli jste ji brzy máte ji tady! :D
Jinak asi jste trochu zmatený... Nevíte co Adrian dělal, proč se mu to stalo atd... Nebojte brzy tu bude vysvětlení, teď berte v potaz to, že nám umírá... A hádejte! Bylo *mucq :D ne nebylo to naschvál... Tohle byla moje oblíbená část v TVD (Vampire diaries), no bylo smutné, že Damon umíral, ale pak spolu něco jako byli. (Kdo neviděl TVD tak se omlouvám za spoiler :D)
Nechám své kecy kecama...
Btw. Pořád nejsem první :( a děkuji za zvýšení ega!
Lovuji vás
Vaše
#Bee#